BREXIT: Vůle lidu narazila na zeď totality. Může soud zrušit výsledky referenda? To je totalita z dílny Bruselské říše

loading...

Vrchní soud v Londýně minulý týden rozhodl, že brexit musí posvětit parlament. Londýnská kavárna se sídlem v City (a s ní pobočky v ostatních zemích EU) vyjekly nadšením, že to může celý proces osvobozování Velké Británie z chomoutu bruselského superstátu zpomalit, nebo dokonce zastavit. Dělají si pouze plané naděje?EU_Nazi-e1375855203957

Spiklenci v parukách

Stalo se, nač po jasně vyjádřené vůli britských občanů všichni v té či oné podobě čekali: Říše své oběti ze spárů jen tak nepouští. Role Páté kolony se ujal tříčlenný Vrchní londýnský soud. Nařídil britské vládě, že musí požádat parlament, aby dal kabinetu mandát k aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy. To ale v žádném případě neznamená, že by bylo brexitu zabráněno. Dokonce je velmi pravděpodobné že se premiérce Therese Mayové podaří dodržet původní harmonogram „osvobození“ – tedy konec března příštího roku.

Jaký tedy bude pravděpodobný další postup britské vlády? Především je jasné, že se proti rozhodnutí „gangu tří“ odvolá k Nejvyššímu soudu. Ten by měl začít o celé věci jednat kolem 8. prosince a výsledek by měl být znám někdy v lednu.

Pokud by zrušil rozhodnutí soudu nižší instance, v což vláda doufá, mohl by celý proces pokračovat podle daného časového plánu. Může se samozřejmě stát, že také v Nejvyšším soudu, kde bude rozhodovat soudců jedenáct, převládnou síly rozhodnuté jít proti vůli britského lidu. Znamenalo by to sice pro Mayovou další komplikaci, nikoli však neřešitelnou situaci.

Není rovněž vyloučeno, že místní spojenci Bruselu zapojí veškeré páky, aby přesvědčili většinu poslanců ke zdržování nebo dokonce zablokování procesu vystoupení. I přes velký mediální i zákulisní tlak proevropských sil je nicméně krajně nepravděpodobné, že by se většina poslanců k této „vzpouře soudcokracie proti lidu“ přidala.

Fakticky by to totiž znamenalo, že se poslanci zpronevěří svému mandátu, a postaví se tak proti svým voličům. Spíše může dojít k tomu, že se poslanci budou snažit nějakým způsobem dosáhnout toho, aby byl k brexitu schválen nějaký speciální zákon, který by ve výsledné fázi obrousil tvrdost a jednoznačnost způsobu odchodu, který připravuje vláda – a stvořil by jakýsi upachtěný kompromis.

Konzervativci v průzkumech válcují ostatní

Pokud by se podařilo takovýto zdržovací proces rozjet, mohlo by to mít ovšem pro poslance a některé politiky fatální důsledky. Je velmi pravděpodobné, že by premiérka sáhla k jedinému možnému řešení – vypsání předčasných voleb. Při současném rozložení politických sil, kdy konzervativci po brexitu dramaticky posílili a jejich popularita se pohybuje kolem 45 procent, by rozložení labouristé stavějící se proti odchodu Británie z EU získali kolem pouhých 16 procent. Mimochodem – jen o čtyři procenta více než euroskeptici z UKIP.

Ostatní strany jako jsou liberálové a zelení se pohybují kolem pěti procent a méně. Z toho vyplývá, že v případě předčasných voleb by Británie dostala plně „brexitový parlament“. Tomu se budou chtít poslanci, kteří by se již nikdy do lavic v případě předčasných voleb zřejmě nevrátili, za každou cenu vyhnout.

Jízda v protisměru

Rubikon byl každopádně překročen. A je poučné číst si komentáře stálých hostů Pražské kavárny, jimž se po konspiraci tří členů Vrchního londýnského soudu rozzářily oči v naději na návrat do starých bruselských pořádků. Za všechny to vyjádřil ve svém komentáři Jiří Pehe:

„Referendum už rozštěpilo britskou politiku. Nyní mohou hádky o správný postup vést až k ústavně-politické paralýze. Je také možné, že se žádný brexit nebude nakonec konat. Parlament ho nemusí schválit, protože se prostě pro brexit, se všemi jeho možnými důsledky, nenajde dost hlasů“ kojí se svou nadějí Pehe.

Místo, aby ideologové Pražské kavárny přemýšleli, proč jim jejich hra na „totalitu s lidskou tváří“ přestává vycházet, zpochybňují principy plebiscitu jako takového. Nic nového pod sluncem. Vždy se oháněli výsledkem „referenda o přistoupení“ jako nepřekročitelného mantinelu našeho uvíznutí v propasti. Když ale tentýž lid stejným způsobem rozhodne o opaku, zpochybňují institut referenda jako něco, co štěpí společnost.

Jakkoli je pokus o zastavení brexitu v této fázi pouze zoufalým pokusem ucpat násilím trhliny v hroutící se hrázi, nelze jej podceňovat.

Již brzy bude jasné, zda je Západ skutečně zralý na „voličskou revoluci“: Odpověď přijde nejprve zítra ze Spojených států, poté postupně z Rakouska, Maďarska, Itálie, Francie, Německa.

Teprve pak přijde (nadvakrát) v parlamentních a prezidentských volbách ke slovu volič v České republice. Jaká bude jeho odpověď, je předčasné spekulovat. Trojice „spiklenců v soudcovských parukách“ však naznačila, že totalita je mocná – a jen tak se dobytých území nevzdá.


Zdroj.

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: