To snad má Evropa, včetně našeho premiéra, z míru strach?

Představa, že by se nový prezident USA mohl s Putinem domluvit na ukončení rozvíjející se druhé studené války, vzbudila – jak se zdá – v Evropě hotovou paniku. Jeden za druhým vystupují evropští vedoucí politikové a rozechvělými hlasy vyslovují víru, že s nástupem Trumpa na prezidentský úřad se proti současnému stavu snad – a doufejme v to – nic nezmění, že Trump zůstane NATO věrný, a že NATO ani neoslabí ani neopustí. Vždyť co bychom si bez NATO my, evropští ubožáčci, počali?

Lubomír Man | Foto: archív Lubomíra Mana

Lubomír Man | Foto: archív Lubomíra Mana

Začala tímto starostlivým žalozpěvem hned po zvolení Trumpa prezidentem naše komisařka EU Jourová, následoval generální sekretář NATO Stoltenberg, téměř s výhrůžkou směrem k americké pevnině požádal Trumpa o pevné setrvání v NATO předseda evropské komise Juncker – a nejčerstvěji pak vyjádřil víru v pokračující americkou věrnost NATO i český premiér. Stalo se tak včera v poslanecké sněmovně.

Poslouchám všechny ty hlasy a ptám se, jestli sním nebo bdím? Z čeho to, pro boha živého, mají tihle evropští pánové a dáma takovou hrůzu? Z toho, že Trump, jak prohlásil, považuje 25 let po zániku SSSR další existenci válečnické aliance NATO za nadbytečnou, protože co s válečnickou organizací ve světě, který chce společně s Putinem přeměnit v oblast míru a spolupráce? Nebo z toho, že je rozhodnut ustat s hlásáním americké nadvlády nad světem, a začít jak s Ruskem, tak s Čínou jednat jako rovný s rovným? Či z toho, že v konfliktu s Ruskem nevidí žádný smysl a chce se proto s Putinem domluvit na snížení zbrojení v obou zemích? Že chce s Ruskem v Sýrii spolupracovat a ne soupeřit, protože na rozdíl od amerických konzervatistů netouží Asadův režim v Damašku svrhnout? Že vůbec netouží po tom, aby se Rusko od Evropy hospodářsky oddělilo a proto též nemá zájem na dalším jednání o uzavření obchodní smlouvy (TTIP) o otevřeném bezcelním obchodu USA s Evropou? Že je rozhodnut omezit v USA moc a vliv vojensko-bezpečnostního komplexu, který už dlouhá desetiletí žene Ameriku do dalších a dalších výbojů, vytvářejících uprchlickou vlnu, která se dnes ze Středního východu a severní Afriky valí právě k nám do Evropy? Že hodlá uznat ruský Krym a ve spolupráci s Ruskem přispět i ke skončení bojů na Ukrajině? Že hodlá z polsko-ruských a rumunsko-ruských hranic odvést zpět do USA americké rakety, mířící dnes na Moskvu, Leningrad, Sevastopol atd? A že se pro nás, Evropany, všemi těmito zamýšlenými kroky snižuje možnost, že se právě náš kontinent stane v možném konfliktu USA s Ruskem hlavním bitevním polem?

A z toho že se evropským politikům – včetně našeho premiéra – vraští čela a případ od případu i chvějí hlasy? Ale proč? Vždyť to, co Trump svým spoluobčanům i Světu sděluje, je přece tím, o čem lidstvo vždy snilo. Jde o naději na mír, bez šíleného a stále se zvyšujícího zbrojení, které vysává zdroje kontinentů, otravuje mezinárodní i přírodní ovzduší Země i vzájemnou mezinárodní spolupráci, která by mohla lidstvu tolik prospěšného přinést.

Zvláštní! Lidé ve Světě i v Evropě se z takové perspektivy radují, ale evropští politici se mračí, tváří se ustaraně, a člověk se ptá – proč asi?

Nevíte to náhodou někdo?