Svědectví disidenta Jiřího Wolfa: 17. listopad byla akce StB

Přímý účastník 17. listopadu 1989 v Praze na Národní třídě Jiří Wolf, politický vězeň, který odseděl 9,5 roku, vzpomíná bez jakékoliv cenzury na tento bolševický podvod, který pokračuje do dnešního dne a hodiny!

Jiří Wolf

Jiří Wolf


Našel jsem fotku – momentku – z Václaváku. Je z rána, kdy jsem pálil Rudé právo. Pod sochou jsem potom dal velkou papundeklovou krabici na peníze a do večera získal 30 tisíc, což byla na tu dobu velká finanční částka. Sehnal jsem čtyři studenty a oni roztáhli zakrvácenou vlajku z Národní třídy a tu vlajku nosili roztaženou – podobně jako ve Španělsku sbírka na Granadu – a lidé do vlajky vhazovali peníze. Ty peníze se potom na vysoké škole DAMU použili na jídlo, čaj a pití pro stávkující studenty.
kup-zde

Dnes se dívám na televizi o 17. listopadu. Pořad BBC. Monika Pajerová tam říká, že z Albertova šlo na Národní třídu 80 tisíc vysokoškoláků! Málem jsem spadl ze židle! Jestli šlo 3 tisíce, tak to bylo moc a většina demonstrantů ale nebyli studenti vysokých škol, ale učňovská mládež a střední generace pražanů. Ani jeden z pozdějších studentských vůdců – všichni členové SSM – neříkali do pořadu pravdu o tom, že ta akce na Albertově byla povolena a byla pod záštitou právě SSM. Podobně jako podzimní akce na Kampě u zdi Johna Lennona. Také to bylo pod SSM!

Pořad televize BBC byl neobjektivní, přesně tak, jak ho chtělo Česko mít, plné hrdinů atd. Vůbec nebyla slyšena druhá strana, tedy soudných lidí, kteří měli zájem o pravdivé vysvětlení zákulisí celého toho podvodného sametu. Takové lidi pro BBC naši vyřvaní hrdinové před kamerou prostě nepozvali, poněvadž se to nehodilo.

V srpnu tohoto roku navštívil Česko televizní – dokumentační – štáb z Austrálie. Chtěli se dopátrat pravdy o celém pozadí slavného sametu. Kdo hledá, ten také najde a oni opravdu v Česku našli pamětníky, kteří před kamerou mluvili, bez pathosu o celé té šaškárně. Štáb nechtěl slyšet klišé o sametu, spousty oficiálních lží a o podvodu plně v
režii StB, ale chtěl se dopátrat pravdy. Mluvil P. Cibulka, J. Gruntorád, také já, atd. Až bude film hotov, bude nabídnut Česku. Věřím, že ani v jedné naší televizni stanici se neobjeví!


e-shop-ceska-expedice

***

Po roce 1989 pátralo hodně lidí, kam se poděla zakrvavená státní vlajka z Národní třídě, do které se nechal zabalit „mrtvý“ student, poručík StB Ludvík Zifčák. Marné bylo pátrání hledačů tohoto pokladu doma v Československu. Tento atribut, symbol naší státnosti, se nenalézá na území České republiky, ale je uložen daleko za hranicemi české země. Daleko až za mořem, až ve slunné Californii, a je uložena na nejčestnějším místě v aule, v jedné z mnoha prosklených vitrín Stanfordské univerzity. Pod vlajkou je připsáno věnování od studentů Pražských V.Š. za projev morální podpory v době generální stávky. Vlajku jako dar od studentů z Prahy přivezl z Československa Jiří Wolf, kterého studenti této univerzity adoptovali jako svého vězně svědomí. A jak jsem k této vlajce přišel?

O tom už jsem psal mnohokrát a tak jen ve zkratce. Ráno 17. listopadu jsem byl zatčen a držen ve II. patře služebny SNB za Palácem kultury na Pankráci, abych nemohl narušovat poklidnou demonstraci, která byla organizována SSM pod patronací StB!

Propuštěn jsem byl až po vyprovokované akci StB na Národní třídě. Tři hodiny dopředu mi dva hlídači StB v kanceláři prozrazovali, co se bude na Národní třídě všechno díti. Z toho jsem okamžitě pochopil, že všechno kolem 17. listopadu bylo dopředu naplánované.

Po skončení mlácení demonstrantů na Národní třídě jsem byl okamžitě propuštěn. Utíkal jsem z Vyšehradu na Národní třídu, kde bylo velmi málo lidí. Začal jsem sbírat informace o raněných, a při této příležitosti jsem u domu dětské literatury našel zakrvácenou vlajku, ve které měl být zabalen zraněný student, později jsem se dozvěděl ze zprávy od Petra Uhla, že se mělo jednat o mrtvého studenta. Všechny další svršky a zakrvácené hadry jsme s dalšími ochotníky odnášeli za roh kavárny Slávie, kde byl vchod do VŠ – filmaři.

Od začátku jsem všude tvrdil, že v celé věci 17. listopadu se jednalo o akci StB, ale nikdo mi nevěřil a moje svědectví bylo považováno za fabulaci. Moje uvěznění na Pankráci za Vyšehradskou branou nakonec potvrdil Alexandr Dubček, který byl od 16. hodiny odpoledne držen ve stejné budově na Pankráci jako já. Dubček byl zadržen ve stanici metra Gottvaldova, dnešní název je Vyšehrad. Po výstupu z metra na něj čekala StB. Zatčení Dubčeka bylo provedeno na udání jednoho signatáře Charty 77 „knihovník“. StB neměla zájem na tom, aby se Dubček stal hrdinou revoluce, který by na Vyšehradě odvážně a neohroženě mluvil k davu studentů, nabádal mladé lidi ke svržení totalitního režimu. StB měla totiž v záloze již své hrdiny revoluce.

Mé svědectví o připravené provokaci se neobjevilo ani ve zprávě pro F.S. „O událostech 17. listopadu“, a stejně tak o moje svědectví nestála vyšetřovací skupina složená ze studentů. Obě oficiální vyšetřovací skupiny neměly za cíl a úlohu odhalovat pozadí 17. listopadu, ale naopak. Získávat informace od svědků a všechny informace, které by měly odhalit pravé pozadí tohoto podvodu, předávat StB. Tak se důležitá svědectví vůbec nedostávala do tisku a oficiálních zpráv. Zamlčovat, mlžit, likvidovat svědectví všech účastníků 17. listopadu. Kde jsou svědectví všech zraněných, zmlácených…?

polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.