Štěpánová se svěšenými prsy mezi kotníky, chlupatý bezdomovec a parazit Hutka, falešný kněz a Pražský satan Halík jako esa pražské havloidní kavárny; Když není Zeman na dohled, Kavárna chřadne. Šmíra proměněná v jarmareční selanku

loading...

Letošní oslavy 17. listopadu připomínaly víc než cokoliv jiného pouliční jarmark či hudební festivaly, kde si každý mohl vybrat pódium podle své chuti a zaměření. Snaha Pražské kavárny „zradikalizovat občany“ nebo dokonce vyvolat „Majdan“ proti prezidentovi republiky jak k tomu nedávno vyzvali pateticky tzv. osobnosti či umělci, se zcela minuly účinkem.

Bára Štěpánová jako vyzobaná havloidní slunečnice | repro snímek: youtube.com

Bára Štěpánová jako vyzobaná havloidní slunečnice | repro snímek: youtube.com

Opuštění „revolucionáři“ v ulicích

Znovu se ukázalo, jak silnou politickou figurou je prezident Zeman, který se včera takticky stáhl z veřejného prostoru a oznámil, že svátek oslaví v soukromí v Lánech a veřejné oslavy přenechá jiným politikům. V tu chvíli nebylo na ulicích proti komu bojovat a koho chránit a opuštění „revolucionáři“ zůstali v pražských ulicích zcela bezradní. Nutno říci, že stejně působily i davy prezidentových podporovatelů, kteří bezcílně bloumali Prahou a jediné vzrušení jim přichystali anarchisté, kteří se je snažili ve večerních hodinách zablokovat na Starém městě.

V Praze se k výročí dosud posledního státního převratu konalo na 30 demonstrací, což je zatím nejvyšší počet za sedmadvacet let. Anarchisté, zhruba stočlenný průvod mladých zapálených revolucionářů a jiných ztracených existencí z pražských rockových klubů, radikálních feministek a profesionálních multikulturalistů, si s chutí zahulákali na Jungmanově náměstí, a poté se bezúspěšně pokusili narušit mítink okamurovců ve spodní části Václavského náměstí na Můstku.

Jen o několik desítek metrů dál směrem k muzeu měla ve stejnou chvíli rozložena svůj „jarmareční stánek“ radnice Prahy 1. Z pódia vyjadřovali své kalouskovské obavy zástupci TOP 09, především starosta Oldřich Lomecký a spolu s některými sirotky z ODS se snažili příznivce Okamurovy SPD překřičet.

Zpěváci ze Šafránu a zvukomalebná koláž

Soutěžilo se, jen nebylo jaksi příliš jasné, kdo to píská: Vladimír Merta, který se svými lyrickými písněmi vystoupil na „topáckém pódiu“, u kterého postávalo zhruba třicet lidí, neměl šanci proti razantním protestsongům Pepy Nose zpívajícího na dohled stovkám okamurovců. Chvílemi to vypadalo, že se oba písničkáři ze Šafránu zvláštně doplňují, a u mnohých to na obou stranách barikády vyvolávalo až zvláštní pocit sounáležitosti.

Folkové soupeření komentoval Vladimír Merta slovy, že nejen strany, ale už i písničkáři zpívají proti sobě: „Jsme svědky zvláštního jevu, který bychom mohli nazvat zvuková koláž,“ konstatoval. Nakonec si Mertu přišli poslechnout i lidé se šálami SPD a Nose zase političtí soupeři z druhé strany, což jarmareční atmosféru se svařákem v ruce dosti přesně dokreslovalo.

Ve stejnou dobu probíhalo na různých místech Prahy několik dalších demonstrací podobného zamření. Na Klárově se například sešli ve standartním počtu zhruba dvou stovek aktivisté z hnutí „NE základnám“ a jejich souputníci.

„Budíková revolta“ se nekonala

Na Letné, kde měla proběhnout repríza listopadové „megademonstrace“ z roku 1989, prezentovaná v některých alternativních médiích jako „přelomová událost“, se nakonec sešla místo tehdejších statisíců jen zhruba tisícovka odpůrců imigrace a Zemanových příznivců. Právě průvod z Letné, který se střetl s anarchisty, kteří se mu večer snažili zablokovat cestu, vnesl trochu vzruchu do ospalé listopadové idylky. I když se pochod zemanovců nakonec ještě spojil s akcí proti imigraci, kterou pořádali občanští protiislámští aktivisté za účasti německé Pegidy na Náměstí republiky, nedosáhl jejich počet ani vzdáleně počty z minulého roku, kdy Prahou pochodovalo více jak 10 tisíc odpůrců EU, vlády a imigrace. O to budiž větší uznání těm, kdo to nevzdali.

Vrchol měl ovšem přijít v „budíkové revoluci“, největší show, jež měla završit hereckou sekcí Kavárny vyhlášené „dny občanského neklidu“ – a zažehnout tak vatru ke svržení lidmi přímo zvoleného „diktátora“ z Pražského hradu intelektuálním odporem. Obří pódium postavené po vzoru „nováckých silvestrů“ pod sochou svatého Václava s nezbytnými světelnými efekty, dávalo tušit, že se chystá velká akce, na které se všechny protizemanovské skupiny slijí v jeden velký „občanský proud“.

Všemi silami se tomu pomáhala napomoci Česká televize, která usilovně od rána zvala pražské revolucionáře. Vedle těch dovezených autobusy z Brna a dalších míst. Předvánoční nákupy v Praze zřejmě kdovíproč stále ještě lákají – i když všude najde i vybíravý kavárenský konzument skoro tytéž druhořadé šmejdy, zatímco stačí přejet rakouskou či německou hranici – a jsme (jako vždycky dříve před převratem) v jiném „spotřebním světě“. Ale holt zvyk je u bolševiků železná košile. A státní převraty zase u našich sousedů neuvidíš.

Druhořadá šmíra

Ve čtyři hodiny sice pětihodinový maratón česko-televizní zábavy začal, ale oproti „nováckým silvestrům“ na stejném místě, obsazeným obvykle skutečnými hvězdami pop music, vystupovala na Václaváku spíše druho až třetiligová šmíra. To platí i o „bavičích“, kterých sice vystoupilo se svými hranými politickými agitkami a scénkami také dost, příležitostného diváka však nijak zvlášť nenadchli. Střídající se moderátoři Pavlína Kvapilová, Emma Smetana, Kryštof von Mende a Barbora Štěpánová se marně snažili rozehřát prokřehlé publikum, mávající sporadicky vlajkami Evropské unie, Tibetu, NATO a dalších obskurností.

Zvláště „silným“ zážitkem byla píseň Marty Kubišové „Nechte zvony znít“, v podání Báry Štěpánové, která nejenže píseň nemohla vyzpívat, ale chvílemi byla jak mimo melodii tak mimo rytmus. Ospale působil i Jaroslav Hutka, který hned na začátku zahrál dvě dnes už poněkud nesnesitelné odrhovačky „Havlíčku Havle“ a „Náměšť“ – a omluvil se, že musí padat do Klatov. Ani tam však podle zpráv nic nezažehl.

Bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová rovněž zjevně nebyla ve své kůži. Připravený referát o ohrožené demokracii přečetla značně ledabyle, ale vlastně autenticky – neboť připomínal svou chabou úrovní její někdejší „vědeckou“ činnost. Naopak zvláštním zjevením musel být pro mnohé zdejší kavárenské teenagery písničkář Bohdan Mikulášek (žije ve Švýcarsku), který kromě známého Ticha zařadil i jednu ze svých novějších skladeb s křesťanskou tématikou – čímž většinu liberálů pod podiem nemile zaskočil.

Telemost a prázdné sokolovské náměstí

Zaraženě působil také Ivan Havel se svojí ženou Dagmar. Určitým novátorstvím byla dramarturgie celého „show“: Avantgardně nepřišlo to nejlepší jako gradace na závěr, ale přesně naopak: Postupně i tak dost nízko postavenou laťku jen dále snižovali – jak v hudební, tak ve „scénkové“ oblasti.

Opravdový trapas přišel ve chvíli, kdy se Praha měla propojit telemostem s ostatními městy, které ve stejnou dobu také prožívaly „budíkovou revoluci“. Ukázalo se, že výběr Sokolova nebyl právě režisérovou nejšťastnější volbou. Na poloprázdném náměstí, kde před celoplošnou obrazovkou postávalo několik bezdomovců a náhodných chodců, se ukázalo, že většina republiky „kavárenskou revoluci“ vůbec nezaznamenala.

To je zřejmě také důvodem, proč tento pokus zopakovali pořadatelé už jen jednou. Situace na ostatních náměstích v zemi byla zřejmě, nejen co se týče účasti, ještě mizernější. Poloprázdná náměstí s mohutnými tribunami a prázdnými naaranžovanými lavičkami nebylo prostě možné promítnout znovu do Prahy. Záběry ze Zlína už byly „poučené“ a utajily, kolik lidí se tam sešlo.

Proč Svěrák s Kubišovou nepřišli?

Vystoupení druhořadých klubových kapel jako je The Fellas, Circus Problem, The Prostitutes, Houpací Koně, Cocoman, ILYHB, Vasilův Rubáš, Vypsaná fixa či Zrní, korunovala „multikulturní smršť“ s černošskou zpěvačkou i černým zpěvákem vydávajícím skřeky jako při epileptickém záchvatu v podání souboru N.O.H.A., bylo takovou pěknou hudební tečkou za celým „převratným (či převratovým)“ večerem.

O moc lépe nedopadla ani dramatická část. „Záchodový rváč“ a investigativní žurnalista z ČT v jedné osobě, Marek Wolner si připravil vtipnou scénku jak odsoudit „ubývání demokracie skrze Miloše Zemana. Protože si zapomněl brýle, jeho zadrhávané čtení z mobilu by možná na pionýrském táboře mělo úspech, ale na Felixe Holzmanna v žádném případě neměl.

Hlavní hvězdou včera byl při neúčasti kolegů-revolucionářů Hermana, Horáčka a Gazdíka (je otázkou, proč s dalšími Svěráky nepřišli) takzvaný modernistický teolog katolíkům neznámého boha Tomáš Halík, který konečně vyzval národ k povstání proti Zemanovi. Hlavním sloganem jeho projevu se stala „Pevná země“. Protože ale nikdo nepovstával, Halík odešel na další kafe.

Přemluvte každého koho uvidíte

To trojice bavičů Jiří Mádl, Jiří Menzel a „pan radar“ Tomáš Klvaňa, která nastoupila na pódium společně, působila proti burcujícímu Halíkovi dost ospalým dojmem. Zmatený Menzel nabuzené diváky moc nepobavil, stejně jako Mádl s Klvaňou, kteří – tak jako všichni před nimi a po nich – poněkud umanutě navazovali na kdysi originálně nechutný předvolební Mádlův klip „Přemluv bábu“. Tentokrát všichni úpěnlivě prosili, aby každý přemluvil každého koho potká, neboť, světe div se, většina lidí z neznámých důvodů nejenže nejeví o kavárenské tlachy proti Zemanovi patřičný zájem, ale dokonce stále víc podléhá prohnané ruské propagandě.

To, že to takhle nepůjde dál, se prolínalo všemi projevy. Od Daniela Kroupy, Olgy Somerové, Petra Placáka, Mikuláše Beka až po Fedora Gála. Jenže jak by to jít mělo – ve světle Trumpova a dalších překvapení z voličské vzpoury proti kavárnám celého západního světa – jaksi nikoho z báječných intelektuálů nenapadalo.

Asi jediné oživení nastalo ve chvíli, kdy moderátorka ohlásila, že přijde Petr Kolář. K velkému zklamání středoškolaček u pódia však nepřišel dlouhovlasý idol žen a dívek s kytarou, ale brýlatý páprda bez kytary, který se z neznámých důvodů také cítí na to být jejich příštím prezidentem. Nemluvě o tom, že nezanotoval dojemné romantické songy, ale k smrti nudil flašinetovým varováním před čínskou Pandou a ruským medvědem.

Kdo nemá budík…

Podobné poselství přednesl stále více prokřehlým občanům (jejichž počet – na rozdíl od třicetitisícových „odhadů“ ČT – se pohyboval tak jako na Staromáku 28. října kolem pěti tisíc) i „vrchní profesionální protektorátní homosexuál“, předseda Herecké asociace Jiří Hromada, který s dojetím ukázal přítomným šálu, již mu věnovala podle jeho slov „duchovní bytost“ zvaná Dalajláma, které si nadevšechno váží. Jenže věřte něco Hermanovým „příbuzným“.

V půl osmé potom zazvonili přítomní spojení telemostem s celou republikou na přinesené budíky, aby probudili šípkovou růženku občanské společnosti. Jak řekl jeden z autorů celé budíkové taškařice rapový zpěvák, anarchista Jan Vrobel. „Kdo nemá budík nevadí, může dělat cr.cr..cr… “

Takže cr..cr…cr.., soudruzi, už byste toho mohli nechat, svět se, zdá se, právě začíná valit někam jinam. Jenže kde si namastíte za takovou šmíru ty své snadné milióny – to vám opravdu neřeknu. To ví jen Georges Soros.


Zdroj: Protiproud.cz

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: