Zrušme daň z příjmů fyzických osob

DPFO nelze nazvat jinak, než jako „daň z pracovitosti a úspěchu“, jelikož trestá občany za to, že nesedí doma a makají. Stát tak pracujícímu člověku sebere peníze ještě dříve, než je občan vůbec vidí. A to je špatně.

dap

Ilustrační snímek


Věčný boj o výši sazeb daně z příjmů fyzických osob bychom tak mohli rychle ukončit. Jak? Tuto nesmyslnou daň, která trestá všechny pracovité lidi v naší zemi, jednoduše zrušit. Tímto krokem bychom dosáhli mnoha pozitivních faktorů, jak praktických, tak ideologických.
kup-zde

Tím praktickým je fakt, že zaměstnanec by za svoji práci dostal to, co mu zaměstnavatel opravdu zaplatí (pokud pomineme odvod na sociální a zdravotní pojištění [1], který je pro zachování sociálního statutu, dle mého názoru, nedotknutelný), čímž by zaměstnanci rázem vzrostla čistá mzda o cca 19 %! [2] Mimochodem – na dani z příjmů fyzických osob vybral stát v roce 2015 do veřejných rozpočtů podle čísel ministerstva financí přes 154 miliard korun.

Důvodem ideologickým je pak to, že výše zmíněná částka tvoří peníze, které byly lidem strženy za to, že nechtějí sedět doma, poctivě chodí do práce a snaží se uživit své rodiny. Proto tuto daň nazývám jako „daň z pracovitosti a úspěchu“. Pokud se například nějaký otec bude snažit zajistit, aby se jeho rodina měla dobře, a sežene si druhou práci, reakce státu je jasná: „Ty jsi ale vůl! Dej nám další peníze…“ A takovýto člověk, co dře ještě ve druhé práci, bude potrestán tím, že bude odvádět víc a víc… A to podle mě není správné. Přístup státu by měl být opačný, tedy by si měl takových lidí vážit.

Nyní trocha ekonomické teorie: každá daň doslova „vráží“ klín do trhu a snižuje jeho efektivitu, což je zřejmé z obrázku níže. Na něm je jasně znázorněno, že méně zdaněná společnost je jako celek bohatší a méně peněz také z ekonomiky mizí.

Na levém grafu vidíme klasickou nabídkovou a poptávkovou křivku trhu, přičemž je zde uvalena nějaká daň. Tato daň způsobuje ztrátu mrtvé váhy (přebytek, který ztratí spotřebitelé i výrobci a nezíská vláda) a také výrazně snižuje přebytek spotřebitele i výrobce. Trh by byl schopen za normálních okolností zobchodovat Q* jednotek, ale kvůli dani se uskuteční jen Q1 obchodů, což je výrazně méně. V praxi to znamená nižší objem ekonomické aktivity, vyšší nezaměstnanost a logicky nižší mzdy.

e-shop-ceska-expedice

Na pravém grafu je pak zobrazena ta samá situace, ale dochází zde navíc ke snížení daně, respektive ke snížení daňové zátěže, což způsobí ekonomický růst – zobchoduje se více jednotek na trhu (z Q1 na Q2), vzroste přebytek spotřebitele i výrobce a sníží se ztráta mrtvé váhy. A to není vše. Vláda sice přijde o daň, která představuje nyní přebytek spotřebitele a výrobce, ale navýší se ji příjem o část ztráty mrtvé váhy. Takže přestože byla sazba daně snížena, propad výnosu daně je výrazně menší díky hospodářskému oživení.

Když jsem zmínil částku 154 000 000 000Kč, zřejmě Vám problesklo hlavou, že stát by tím utrpěl velký výpadek svých daňových příjmů, což by mohlo ohrozit hospodaření veřejných rozpočtů. K tomu bych řekl toto: snížení daňové zátěže občanů by měl být základ každé konzervativní vlády, která na rozdíl od socialistických netrestá lidi za práci. Zde vzniká jeden zajímavý paradox: méně majetní lidé podporují daň z příjmů s tím argumentem, že je třeba zdanit „ty hnusné boháče“. Jenže řekněme si upřímně… Pokud má člověk příjem 15 000 Kč měsíčně a musí z něj odvést cca 19 % daně z příjmů + 45 % sociální a zdravotní pojištění, moc mu toho nezbyde a každou strženou korunu navíc pocítí ve svém rozpočtu velmi silně. Zatímco člověk, který má plat nad 100 000 Kč měsíčně, zas tak moc trpět nebude. Jeho kupní sílu zřejmě moc neovlivní to, jestli mu po zdanění zůstane 80 000 Kč nebo třeba 82 000 Kč, protože peněz je to prostě kupa.

Částečné snížení objemu vybraných daní není vůbec na škodu, stát se naučí efektivněji hospodařit, tedy lépe nakládat se svými výdaji (o plýtvání ve veřejném sektoru by se dala sepsat spousta knih), a peníze zůstanou u lidí, kteří si je vydělali. Navíc výpadek nemusí být plných 154 miliard – díky nižším daním se zvýší ekonomický růst, a tím i odvody ostatních daní, nebo stát může jako náhradu zvýšit některé nepřímé daně, například DPH či spotřební daně. Teď Vás moje věta zřejmě zaskočila a řeknete si: „jaký to má tedy smysl?“ Jenže rozdíl v tom, jestli občanovi zdaním přímo jeho pracovní výkon nebo až pak jednotlivé produkty a služby, které spotřebovává, je obrovský.

Ve chvíli, kdy Vám stát automaticky všecko odečte ze mzdy, se stáváte chudším. A neprávem! Tvrdě jste dřeli a jste za to potrestáni. Pokud bychom však změnili v tomto směru uvažování a zdanili statky, které spotřebováváte, tak Vaše peníze pořád máte. Můžete s nimi naložit, jak chcete. Můžete si za ně, jak jsem již uvedl, něco koupit, můžete je investovat, můžete je uložit na svém účtu… Prostě můžete se svými penězi podle Vašeho uvážení něco dělat. To nám stát dnes nedovoluje.

Abych to shrnul, „daň z pracovitosti a úspěchu“ poškozuje všechny občany naší země: méně majetní na ní sice platí méně, ale problém je v tom, že je pro ně každá koruna důležitá a počítá se, takže důsledky této daně pociťují nejvíce. Poškozují ale i střední a střední vyšší třídu, jelikož právě ta je potrestána za to, že je ve své práci úspěšná.

Můj model by vycházel ze základů konzervatizmu, tedy z toho, že silné rodiny jsou základ společnosti. Jedná se o věčný boj právě mezi konzervativci na straně jedné a socialisty na straně druhé – ti si přejí silný stát a na něm závislé rodiny bez pravomocí a svých finančních prostředků. Má představa vypadá tedy takto: kompletně zrušit daň z příjmů fyzických osob pro všechny a zavést solidární příspěvek, řekněme ve výši mezi 5 až 10 %, pro ty nejbohatší, například pro lidi s příjmem nad trojnásobkem mediánu mezd. [3] A výsledek? Méně majetní, střední třída a střední vyšší třída nebude platit nic (oproti dnešním cca 19 %), takže jim prudce vzroste kupní síla. Bohatým pak určitý odvod zůstane, aby se podíleli alespoň částečně na sociální soudržnosti. Takto by to bylo podle mě fér.

polados-prepravujeme-vas-byznys


[1] Odvod na sociální pojištění činí 31,5 % (25 % zaměstnavatel a 6,5 % zaměstnanec) a odvod na zdravotní pojištění 13,5 % (9 % zaměstnavatel a 4,5 % zaměstnanec), přičemž základem pro výpočet je hrubá mzda, nikoliv superhrubá. Celkově se tak jedná o 45 %. Ze sociálního pojištění je pak primárně hrazen první důchodový pilíř.

[2] Sazba DPFO je stanovena ve výši 15 % ze superhrubé mzdy, což odpovídá cca 19 % ze mzdy hrubé. Pro vysokopříjmové občany platí navíc 7% solidární přirážka. Dále je třeba počítat se slevou na poplatníka ve výši 2 070 Kč měsíčně pro všechny pracující.

[3] Medián mezd činil podle Českého statistického úřadu ve 2. čtvrtletí tohoto roku 23 047 Kč, jeho trojnásobek by tak byl cca 70 000 Kč.


Zdroj.