Evropské hodnoty a komunismus mají mnoho společného

A samozřejmě také hodně rozporů. Za ten hlavní rozpor považuji přístup k soukromému vlastnictví výrobních prostředků, které jako jediné umí efektivně vytvářet zisk a tím i vysokou životní úroveň obyvatelstva.

Jakub Janda – pronoherec




To „komunistické“ (všichni víme, že komunismus jako takový nikdy a nikde nebyl a jedná se o komunisty řízené socialistické hospodářství) hospodářství nikdy neumělo a proto byl také Západ pro všechny naše emigranty tak lákavý. Byl prostě bohatší.

A je bohatší stále, i čtvrtstoletí potom, co jsme to „vzali do ruky“. Prostě ten handicap z dob komunismu přetrvává a s tím zatím nikdo nic nenadělal. EU or Non-EU, prostě to je dané. A proto si také nemyslím, že třeba Ukrajina by se vstupem do EU měla skokově zvednout.

Ale, nakolik se hospodářská praxe mezi Západem a Východem Evropy lišila, tak některá ideologická východiska si jsou opravdu velmi podobná, až totožná. Někdy, v první polovině 80. let se v Praze konal světový kongres s nějakým, tehdejší politické situaci poplatným názvem.

A orgány Státní Bezpečnosti měly tehdy velkou, až převelikou péči, aby se ten kongres nezvrhl v jakési stěžování si na tehdejší režim, z čehož, pochopitelně, podezíral disidenty. A můj bratranec Pavel měl v té době nemocnou dcerku Marušku.

Ta byla v Jihlavě jednou operována a když ji jeho žena přivezla do Prahy, tak se ošetřující lékař pídil po její propouštěcí zprávě. A tak volala Pavlovi se slovy „prosímtě, přivez tu operační zprávu“, ale ten hovor byl samozřejmě odposlechnut a Pavel, místo do Praha putoval na 48 hodin „za katr“.

Tím chci jenom říci, jak velkou péči věnoval komunistický režim styků s tzv. cizokrajnými kulturami a ani tehdy vůbec nebylo možné, aby si někdo utahoval z černochů (pardon, dnes afroameričanů), Arabů a podobných.ķ

To vše bylo, přesně jako dnes, pod ochranou státu. Říkalo se tomu „národně osvobozenecké hnutí“ a naše skvělá země jim dodávala vše, co tato hnutí požadovala. Především pak zbraně, výbušniny, nejlépe Semtex a také, samozřejmě, odpovídající výcvik.

banner-cex-660x220

A dnešní „Evropské hodnoty“ na to jdou od lesa. Místo, aby ilegálně dodávaly zbraně do krizových oblastí, tak z krizových oblastí dovážejí bojovníky k nám do Evropy. Samozřejmě, zředění těchto bojovníků je velké. Nanejvýš tak 1:1000, tedy jedno promile.

Je to jako při těžbě mnoha vzácných kovů, či diamantů. Zlata, mědi, germania a podobně. Vždy s různou účinností. Na počátku 20. století to u zlata bylo 15g na jednu tunu zeminy, tedy 15:1.000.000, dnes to je desetkrát méně.

Takže vidím, že než těžit zlato, je lépe se orientovat na tzv. „uprchlíky“. Kteří, ať si to Evropské hodnoty chtějí či nechtějí přiznat, jsou pokladem pro neomarxistické směřování Evropských hodnot? A kam toto směřování míří? Směřuje, podobně, jako socialismus, k unifikaci člověka.

Socialismus nemíchal úmyslně etnika či rasy. Socialismus pracoval s „materiálem“, který měl doma. A snažil se, alespoň v té prvé fázi, ukout „nového, socialistického člověka“, který bude mít ideální vlastnosti a žádné protisocialistické vady.

A dnes, kdy „socialismus padl“? Tak, ono to rčení o pádu socialismu je značně nadnesené.Je to asi tak, jakoby EU řekla „nepijte ty socialistické patoky, jako rum a fernet, pijte raději originál koňak či whisku“. A v rámci „přestavby obyvatelstva Evropy“ je nutné ho „posílit“ imigranty.

A proto ten multikulturalismus, proto ta vstřícnost ilegální imigraci, že Romane Máco, „nefinancovaný od Sorose“? Protože pár (ono jich je bohužel mnoho) zvrácených či rafinovaných ideologů touží, stejně jako kdysi za „komunismu“ po unifikovaném člověku.

Člověku, který se nebude identifikovat se svou zemí, se svým jazykem a náboženstvím, ale bude jakýmsi ideálním stavebním kamenem „Nové Evropy“, přesně tak, jak po tom její snílkové a propagátoři touží. Pevně věřím, že se jim to nepovede.

polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.