Ve výuce nenávisti k Rusku máme ještě značné mezery

e futuristické, ale současně se dnešní skutečnosti velmi blížící knize 1984, vytyčil britský spisovatel George Orwell vlastním jménem Eric Arthur Blair tři fiktivní geopolitická uskupení: Oceanii, Eurasii a Eastasii.

Jiří Hermánek


Což i dnes rámcově odpovídá současné geopolitické situaci. A když jsem, v době Husákova temna, kdy ti nejlepší z nás byli zavíráni do temnic a mučeni palečnicemi, tu knihu, při nasazení vlastní svobody, budoucnosti a svých dětí četl, pak…

Pak jsem za naprosto nejzajímavější kapitolu té knihy považoval okamžik, kdy Velký Bratr řeční na shromáždění občanů a horuje pro nelítostný boj s Oceanií.

A v tom k němu přistoupí asistent a pošeptá mu, že se již nebojuje s Oceanií, která je nyní spojencem, ale s Eastasií.

Nelze říci, že takto hladce a plynule probíhalo, když KSČ a její špičky v roce 1989 jednomyslně vybraly pro ně to nejmenší zlo. A samozřejmě, že košile je bližší než kabát. A tak se spokojily s velkou tolerancí na domácí scéně a nežádaly totéž pro scénu mezinárodní.

A tak ten efekt „1984“ nastal až v roce 2014, tedy fiktivně o 30 let později. Jedna polovina ukrajinského národa se rozhodla jít „hot“ a druhá „čehý“, přičemž ta „polovina“, která se rozhodla pro „čehý“, neměla to štěstí, že by byla v hlavním městě Ukrajiny, Kyjevě.

A hlavní město, jak obecně známo, určuje prakticky vždy směr vývoje země, ať už si o tom provincie myslí, co chtějí. A tak byl směr, který vytyčila kyjevská větev, uznán Západem za ten správný, zatímco směr, který vytyčila větev východní, větev „čehý“ za nesprávný.

„Demokratický socialismus“ byla sice pěkná kravina, ale lidé v to věřili. Byl to, obrazně řečeno, směr „čehý“. A směr „hot“, reprezentovaný „Velkým Bratrem“ usoudil, že směr „čehý“ je nepřípustný a bez milosti jeho zastánce vyhladil. Naštěstí jen politicky.

banner-cex-660x220

Takže, když se zamyslíme nad Ruskem a děním na Ukrajině, není žádným zázrakem, že tam do sebe oba směry, i vojensky „vlítly“. Jedna verze říká, že Rusové to celé spískali a druhá verze říká, že jak z politických, lidských a hlavně strategických nemohli tento směr nechat padnout.

A jsme u jádru pudla. Byly události na Ukrajině projevem ruského imperialismu nebo prostě byly dané vývojem v regionu a kroky, které Rusko podniklo, byly logické a z jeho hlediska i správné? Tedy nikoli imperialistické s úmyslem dobýt nová území.

Pravdou ale je, že Rusku je nyní nasazována psí hlava imperialismu, i když jeho vojenská přítomnost na celé Zeměkouli je vlastně zcela zanedbatelná a i jeho konvenční síly jsou marginální ve srovnání s jasným hegemonem, USA.

Rusko se, ústy svého prezidenta, prsí, že má dostatek jaderných prostředků na to, aby odrazilo každého útočníka. A Bůh mu za to žehnej, protože to jediné nám brání, abychom proti „agresorovi Rusku“ nerozpoutali „Spravedlivou válku za osvobození Krymu Východní Ukrajiny“.

To bychom se pak nestačili divit, že?


polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.