Sovětský svaz se pokusil narodit v amerických jesličkách. Začaly mediální Války světů? Obamovo Ministerstvo pravdy má českého bratříčka

Prezident Obama v posledních dnech v úřadě chrlí zákony tempem, za které by se nemusela stydět ani tiskařská rotačka na dolary v rukou Rockefellerova FEDu (Centrální banka USA v soukromých rukou). Proč asi?

Komunista Obama


Barack Hussein Obama v rámci svého osmiletého prezidentství strávil prý více hodin golfem, než kterýkoli prezident před ním. Pomineme-li tedy docela roztomilou představu, že si chce užít poslední dny podpisovým maratónem v domnění, že udílí autogram fanouškům, nadšeným alespoň jeho výkony na golfovém hřišti (za totalitní hrůzy a války, které Americe a světu ordinoval to bude sotva), zdá se odpověď jednoznačná: prostě minimalizuje možnosti opravdových změn svému nástupci.

Zjevně on ani celý washingtonský establishment (odleva do prava) nepočítali s tím, že by do Bílého domu mohl přijít někdo jiný než provařená Clintonovic Nadace v čele se svou stejně provařenou správkyní, „válečnou“ Hillary. Takže teď černý prezident prostě potřebuje zamést co nejvíce stop a střepů – a současně svým spojencům, kterých je Washington nadále plný, alespoň trochu usnadnit fungování pod novým koštětem, jehož nástup do zdejších „bažin“ je stále pravděpodobnější.

Skuteční poražení

Těsně před Vánocemi přišla zásadní „rána“. Odstupující prezident docela potichu vytvořil zcela reálné Ministerstvo pravdy. Tedy ten úřad, který v dystopickém románu George Orwella 1984 měl za úkol neustále přepisovat historii tak, aby se Velkému Bratrovi lépe ovládala veřejnost. Přesně totéž ostatně teď stejně zběsile připravují jeho „sirotci“ v Evropě – od Merkelové po Sobotku a Chovance. Ale po pořádku.

Poraženou stranou v prezidentské volbě totiž ani zdaleka nebyla jen Clintonová, tím méně pak Obama. Ránu dostala především významná část amerických tajných služeb a na ně napojená „houba“ stovek takzvaných nevládních a údajně i neziskových organizací (NGO), různých center, think-tanků a dalších vymyšleností. A jejich ochočená hlásná trouba: média. Tedy vlastně celý americký mediální mainstream, který si po mnoho minulých let dělal s bezradnými občany vlastně co chtěl – přesvědčen, že je to „Na věčné časy“.

loading...

Jenže nic lidského na věčné časy není – a ukázalo se to v oblasti pro mocenský establishment nejcitlivější. Stroj manipulace se zadrhl, když především internetová alternativní média získala na síle natolik, že nejméně pro polovinu veřejnosti – ač chudá, skandalizovaná a napadaná – téměř „smázla“ mediální mainstream.

Mediální války právě začaly

Dobře si toho všiml už na podzim ekonomický analytik a bývalé „velké zvíře“ z bankovního sektoru Mike Krieger. Přišel s tím, že nejpozději v létě 2016 začal skutečný válečný konflikt 21. století, který bude časem znám jako „Mediální války“:

„Jak se dívám na mediální krajinu roku 2016, všímám si, že alternativní média konečně převládají nad těmi ‘vážnými a seriózními’ určitě alespoň co do vlivu a moci. Mainstreamová média se například rozhodla, že problematické zdraví prezidentské kandidátky Hillary Clintonové není důležité a že si ho nebudou všímat. Jenže řada komentátorů z „alternativy“ měla jiný názor – a nakonec jejich rozbor této zničující otázky pronikl i do mainstreamu, který se jí nechtě musel zabývat. Tomu říkám moc. 

Je to mnohem větší věc, než zatím tušíme – a armáda mainstreamových médií to dobře vědí. Znamená pro ně totiž naprostou ztrátu legitimity, prestiže a moci. Zaslouženou, samo sebou. Ale tohle jen tak neprojde.

V roce 2016 prostě začaly Mediální války. Alternativní média se stala schopna řídit složení mediálního prostoru. Ta mainstreamová teď nemají na výběr. Musejí se buď podřídit a namísto propagandy a manipulace začít opět pravdivě informovat, nebo naplánovat protiúder. A ten přijde. A bude hodně špinavý. Nepochybně začnou s něčím hodně ošklivým – jenže mám dojem, že vlastně prohrají v každém případě. Protože i pokud vyrukují s něčím zásadním až se prach usadí, zbyde z mocného mainstreamu jen slupka. Porazí se sám.“ 

Akce Fake News

Reakce establishmentu byla ovšem ještě špinavější, než Krieger (nebo kdokoli jiný) předpokládal. Okamžitě po volební katastrofě začal s operací „Fake News“, tedy mantrou tazvaného falešného zpravodajství. Zahájila to vlajková loď Washington Post článkem o údajné ruské propagandě. Článek byl posléze sice sám identifikován jako falešné zpravodajství – což se ovšem vyřešilo obvyklou zastrčenou notickou editora kdesi hluboko pod čarou. Po tomto výstřelu z Aurory nastoupil do boje washingtonský Lenin zvaný Obama.

loading...

Pokus o revoluci na poslední chvíli byl příznačně tichý a nekomentovaný. Nahlas se řeklo jen to, že Barack Hussein podepsal zákon vyčleňující další finanční prostředky pro některé armádní projekty. I ten by sám o sobě nepochybně zasloužil další rozbor. Ale v jeho rámci byl „přilepen“ též zákon o údajném boji proti dezinformacím a propagandě.

Jeho autory byli příznačně dva senátoři z formálně opačného kraje politického spektra (Republikán s Demokratem). Legislativním procesem prošel (z našeho parlamentu to také dobře známe) jen jaksi mimochodem v rámci „technického“ zákona, zvaného obvykle Conference Report, který má toliko sjednocovat senátní a kongresové verze legislativy. V posledním Obamou narychlo podepsaném „zákoně o národní bezpečnosti“ se tak na světlo světa dostala totalitní jaderná bomba proti svobodě slova. Ostatně dejme slovo přímo jeho autorům, narozdíl od mainstreamu citovaným jedním z amerických „alternativních“ gigantů, infowars.com.

(Mediální) republiku si rozvracet nedáme!

„Zákon, navržený senátory z obou hlavních stran už v březnu, zlepší schopnosti Spojených států v boji proti zahraniční propagandě našich nepřátel tím, že založí existenci meziministerského centra. To bude mít základnu na ministerstvu zahraničí a jeho náplň práce bude spočívat v koordinaci a synchronizaci úsilí o potírání propagandy proti americké vládě. 

Na podporu těchto cílů zákon dále zavádí grantový program pro neziskovky, think-tanky, občanskou společnost a další mimovládní experty, kteří se zabývají antipropagandou a souvisejícími aktivitami. To umožní lépe uplatnit existující zkušenosti a dá též našim přátelům za mořem možnosti, jak se bránit cizí manipulaci. Také pomůže ustavit svobodnou a živou (v originále „vibrant“ – lze přeložit i jako „barevnou“, pozn. aut.) občanskou společnost v zámoří, což je kriticky nutné pro to, aby také naši spojenci měli přístup k pravdivým informacím a dokázali své občany naočkovat tak, aby lépe odolali kampaním zahraniční propagandy našich nepřátel.

„Využívání propagandy k podvracení demokracie dosáhlo nových výšin,’ říká pěkně po bolševicku jeden z navrhovatelů zákona, senátor Murphy (Demokrat zvolený za Cincinnati). ‘Ale nyní jsme konečně v pozici, kdy můžeme této hrozbě čelit a dostat pravdu na denní světlo. Tím, že pomůžeme vybudovat nezávislou objektivní žurnalistiku v místech, jako je například východní Evropa, můžeme vrátit úder tím, že odhalíme toto falešné zpravodajství a dáme lokálním společenstvím prostředky k tomu, aby se sama mohla bránit.’“

Hle odkud věrný Obamův soudruh ministr vnitra Chovanec dostal instrukce k vytvoření českého Ministerstva Pravdy! Pro pamětníky nic nového – jen se nám sovětská Moskva přesunula do Washingtonu. Což sice víme už dávno, ale takhle otevřeně to ještě nebylo řečeno.

banner-cex-660x220

loading...

Potřebujeme propagandu. Tu správnou

Jenže americké – a obecně západní – publikum ještě na rozdíl od pamětníků toho našeho, dosud neprošlo důkladným praktickým výcvikem totality uzrálého typu. Možná proto tvůrci tyranie spoléhají na to, že většinu konzumentů amerických médií něco tak exoticky znějícího nezajímá – a zajímat začne, až bude pozdě.

Jak dodávají Inforwars, zákon má primárně dva pilíře. Prvním je zřízení centra, které bude zaměstnávat kariérní diplomaty „s aktivní účastí vedení ministerstva obrany, USAID, Vysílací rady guvernérů, zpravodajských a dalších relevantních agentur“. Jeho zaměřením přitom nebude jen ruská, nebo čínská propaganda, ale i propaganda „nestátních hráčů“.

Druhou nohou nového zřízení pak má být grantový program, který bude sloužit především k „výcviku (!) zahraničních žurnalistů“, financování neziskovek a další podobných organizací. Důležité ovšem není jen odhalovat „nepravdivost“ propagandy cizí, ale především vymýšlet a šířit tu jedinou správnou. Tu, o níž rozhodne vláda.

Pět minut nenávisti

Michael Krieger tedy má i nemá pravdu. V článku, který jsme citovali na začátku, si všímá techniky, kterou mainstreamová média efektivně z jakékoli politické opozice vytvářejí stranu abnormální, či prostě špatnou (fanatickou, propagandistickou, atd.).

Správně píše: „To, čeho jsme svědky, je patologizace, abnormalizace, politického disentu. Tedy systematická stigmatizace jakékoli formy odchýlení se od neoliberálního konsenzu o tom, co je realita. Politické rozdělení sil na pravici a levici dávno nahradilo rozdělení na normální a abnormální, pravé a falešné a skutečné a vymyšlené.

Podobná dělení přitom nejsou něco, o čem by se smělo debatovat. Jsou nám předkládána jako axiom, automatická pravda, o níž si žádný člověk nesmí dovolit zapochybovat, pokud nechce mít problémy. Namísto soutěže politických názorů nám neoliberální revoluční intelektuálové (česky „Kavárna“, pozn. aut.) nabízejí mnohem jednodušší volbu mezi ‘normalitou’ a ‘abnormalitou’. Povaha abnormality se přitom mění podle toho, co je zrovna třeba stigmatizovat.“

loading...

Co udělá Trump?

Krieger končí svůj článek optimisticky: Vírou, že prolhaný mediální mainstream se porazí sám. Že dle Bonaparta „není dobré vyrušovat nepřítele právě v okamžiku, kdy se chystá udělat chybu“. A že ačkoli všechna alternativní média na obou stranách Atlantiku trpí katastrofálním nedostatkem financí, jsou uměle odřezávána od zdrojů financování z inzerce (viz u nás nedávno otevřeně například „rakouská“ Česká spořitelna) a fungují prakticky na koleně, mají zato stále mohutnější auditorium loajálních čtenářů, kteří je svými dary a finančními příspěvky drží nad vodou. A že nesmějí přestat bojovat, protože vítězství je na dosah.

Kéž by měl pravdu. Jenže pokud Donald Trump okamžitě po dvacátém lednu (dožije-li se ho) nevezme do ruky prezidentské pero a nezačne hodně rychle pracovat na tom, aby nejnovější Obamův vánoční „výstřelek NEPu“ přestal platit, měli bychom velmi zpozornět.

Ale i pokud to udělá, evropský setrvačník to ovlivní zpočátku jen málo. Establishment – včetně toho našeho – bude hledět po obamovsku zvrátit na poslední chvíli poslední otevřený prostor pro svobodu slova. Ještě před několika důležitými volbami, které mnoho zemí EU v nadcházejícím roce čekají.

Inspiraci z Ameriky by mohl po husákovsku nazvat „Poučením z krizového vývoje“. Ti kdo nevědí, kdo byl Gustáv Husák a jeho „Poučení“, si to mohou vygooglovat.

Zatím to (v rámci boje za jedinou správnou pravdu) ještě soudruzi nestačili smazat.

polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj: Protiproud.cz

loading...

Čtěte dále:

loading...