Ruské špionážní balóny na nás sypou letáky a rusofilku chmelovou

Před nějakými 65 lety, v průběhu oné krásné stalinistické fáze budování socialismu, ze které se později rekrutovalo tolik nadějných disidentů stále věřících na chiméru pečeného polárkového dortu – socialismus s lidskou tváří.

Jiří Hermánek



Tak, v této nadšené době, kdy se reálně nedařilo skoro nic, snad kromě socialismu poplatných filmů Jana Wericha létaly k nám ze Západu „americké balóny“. Samozřejmě, že tyto balóny nelétaly z USA, to dá rozum, ale jejich ideové zaměření bylo ryze americké.

Nikdy v životě jsem takový balón v reálu neviděl. Pouze tu novinovou ilustraci si pamatuji dodnes.

Z balónu se sypou letáky a „americký brouk“ mandelinka bramborová. Tu jsem v životě neviděl, ale myslím, že rusofilka chmelová existuje a potrefí hlavně ty, co nepijí pivo a nemají žádné obranné látky.

Abych matérii trochu odlehčil, tak řeknu, že ideovou diverzi jsem zažil já sám na vlastní kůži. Seznámil jsem se s hezkou a milou dívkou. Měla skoro neznatelný knírek a každý ví, co takový byť sebemenší knírek značí.

Ale měla jednu, ne nepodstatnou vadu. Byla jako postup stavby D8. Ne a ne to skvělé dílo dokončit.Pak se ale vše usadilo a my žili idylickým vztahem.

Bude mi vytýkáno, že za tzv. „Normalizace“ nešlo žít idylickým vztahem, ale já opáčím, že ano. Stačilo komunisty ignorovat, což nebylo vůbec těžké. Míjeli jsme se.

Ale jeden můj kamarád, tehdy ještě kamarád, později už partajní bafuňář, který to s KSČ dotáhl v roce 2003 až na předsedu jednoho centrálního úřadu a zplna tak naplnil cíle Charty 77: Po převratu kádr KSČ na každou význanou pozici, to je náš cíl.

A ten Jirka, už jsem o něm v jiné souvislosti psal, mi, po společné večeři, já s Drahuškou a on se svojí Věruškou sdělil, že nějaká taková poštovní úřednice tě Jirko, VŠ, není hodna. A já ji pak opravdu nechal a po asi 7 zkušebních vrtech doklopýtal k budoucí manželce.

Ta sice problémy s D8 vůbec neměla, ale Bůh ví, jak by se můj život vyvíjel s klidnou a poslušnou Drahuškou. To nikdo z nás přece neví. A dramatickým střihem se, po těch „vokecácačkách“, pojďme věnovat meritu věci, ruským dezinformačním webům.


Zásadní otázkou je: Čerpá obyvatelstvo ČR své znalosi a postoje v míře větší, než normální z ruských webů? Já si osobně myslím, že vůbec ne. Že je to jen výsledek naší argumentační vyprahlosti, nedostačivosti a hlavně nevěrohodnosti.

V dnešním světě lze jen stěží něco utajit, ututlat. A tři roky staré události na Majdanu se tady nejen netutlaly, ale soustavně vysílaly přímým přenosem a to až do úplného zblbnutí diváka.

Posluchač, či lépe divák si tak mohl udělat naprosto jasný obrázek, ale následná oficiální vyjádření ten obrázek velmi zkresovala a to do podoby, která vyhovovala té oficiální verzi.

A ta oficiální verze zní „ruská agrese proti Ukrajině obecně a Krymu obzvláště“. Jistě, kdyby ta „agrese“ přišla „out of blue“, tedy z modrího nebe, pak budiž. Šlo by o tom diskutovat.

Ale, stejně jako při hospodské pranici, tak i zde je nutné s ptát, kdo začal, kdo dal první ránu.

Pan Jaroslav Kvapil napsal včera velmi fundovaný článekHlas lidu kontra cenzura. Se všemi jeho teoretickými úvahami lze souhlasit, ale jakmie dojde k praktické aplikaci, začínají problémy.

Pan Kvapil není ani schopen a ani ochoten pochopit, že k tomu, aby si člověk dnes učinil názor, nepotřebuje žádné proruské weby, o jejichž sledovanosti mám velmi vážné pochybnosti. Mně a mnoha dalším, kteří přemýšlejí vlastní hlavou, nejsou žádné našeptávací weby zapotřebí.

A koho to ještě baví, může se pokochat naší hyperkorektivní diskuzí.

Jiří Hermánek46220

S textem souhlasím, ale se závěrem ne.

0/0

Jaroslav Kvapil 96643

Pochopitelně se závěrem nesouhlasíte, protože nechcete vidět vliv působení té desinformační kampaně.

+2/0

Jiří Hermánek46220

Jistě, protože já to vidím trochu jinak. A sice tak, že my, Západ, jsme se poloúspěšně pokusili vyrvat Ukrajinu z přátelského svazku s Ruskem.

Řeknete, že každý národ má právo zvolit si svou cestu, ale co třeba taková Kuba?

A před třemi roky byla situace na Ukrajině taková, že lehkou legislativní převahu měli ti proruští, ale velkou propagandistickou převahu měli ti prozápadní agitátoři.

A my, jako o život, jsme podporovali, i za cenu nedodržování podepsaných dohod a mnoha lidských životů tu násilnou, protiústavní, prozápadní kyjevskou cestu.

A to jenom proto, aby se Ukrajina naprosto dostala do naší sféry vlivu a aby tím bylo celkem výrazně oslabeno Rusko.

A Rusko reagovalo tak, jak reagovalo a vyrovnalo skóre. Tak co s tím, že? K tomu opravdu žádné proruské weby nepotřebuji a také jsem je v životě nečetl.

To, prostě jen, Homo Sapiens dělá to, co dělat má. Pozoruje, přemýšlí, vyhodnocuje a pak zastává nějaké stanovisko.

+1/0

Jaroslav Kvapil96643

To, co jste napsal, je vaše interpretace vývoje na Ukrajině a je na ní patrné ovlivnění právě tou ruskou a proruskou propagandou, o které píšete, že ji nesledujete. Ale to je vaše věc, nehodlám s tím polemizovat.

Nicméně si troufám tvrdit, že situace na Ukrajině je většině lidí u nás víceméně lhostejná, takže nemůže být rozhodujícím důvodem například toho, že našim mainstreamovým médiím lidé nevěří. Navíc je otázkou, zda ta nedůvěra je opravdu plošná? Ale to je zase jiná věc, kterou teď nechci rozebírat. To by se muselo důkladně prozkoumat. Řekl bych, že většina lidí se k tomu vůbec veřejně nevyjadřuje, takže je vidět a slyšet jen ty, kteří se vyjadřují, což ovšem nabízí jen silně deformovaný obrázek skutečnosti

+1/0

Jiří Hermánek46220

Po té mediální masáži, sérii přímých přenosů z Majdanu většině lidí neznámá být nemůże.

Já si svůj názor vytvořil právě na základě sledování ČT.a

0/0


polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.