Proč se socialisté bojí pravicových konzervativních demokracií?

Musím souhlasit s Winstonem Churchillem, že demokracie je nejhorší způsob vládnutí, ale nikdo nic lepšího nevymyslel a nejsilnější argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem.

Martin Kavka



Nemá smysl si namlouvat, že pojmenování toho co je demokracie jde odbýt jednou větou, případně jednoduchou definicí. Zvláště, kdyby se zde ocitl někdo z dob první řecké demokracie, tak by se velmi divil, co si dnes pod slovem demokracie představujeme, stejně tak senátoři z období Římské republiky, nemluvě o Otcích zakladatelích USA. Zatímco řecká demokracie byla založena na přímém rozhodování, kdy veškeré výdaje museli schválit lidé hlasováním, tak římská demokracie byla založena na rozhodování ekonomických a společenských elit, které ovšem musely brát v potaz názor svých příznivců. Otcové zakladatelé zakotvili mantinely demokracie v ústavě, která byla jednoduchá, jasná a všeobecná. Nelze ani opomenout, že rozhodování v těchto demokraciích byly vyloučené určité skupiny obyvatel. Otroci, nemajetní, tedy ti, co byli závislí na pomoci společnosti, aniž by jí něco odevzdali a ženy. Můžeme si říci, taková byla doba, dnes jsme dál.

Že jsme dál, je pravda, dnes mají hlasovací právo všichni. Otroctví je zrušené, jen ty ženy nejsou pořád rovnoprávné s muži. Nejen z biologických příčin, ale stačí se jen podívat do zákoníku práce a z toho vycházející vládní předpisy například o tahání těžkých břemen. Podle tohoto je žena hrubě diskriminovaná co se týče tahání železných ingotů o pytlích s cementem ani nemluvě. Ještě je třeba hodně práce a sociální osvěty, aby ženy dosáhly stejné rovnosti s muži, co se týče BOZP, rovnosti v profesích jako jsou horníci, hutníci. Vlastně si ani nepamatuji, že by někdo prosazoval kvóty na 30 procent hornic atd. Ale rovnost žen není, smyslel mojí úvahy.

Dnes žijeme v demokracii, která se ohání přívlastkem liberální a příznivci liberální demokracie nadšeně a agresivně útočí na každého, kdo nesdílí jejich ideu. Což je docela paradox, když se ohání „liberální demokracií“ a nedejbože, když ve volbách zvítězí někdo, kdo prosazuje jiný pohled. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit v případě britského Brexitu a amerických prezidentských voleb. Naposledy mě pobavil bývalý britský premiér Tony Blair, když chtěl revidovat výsledky referenda, protože proti přeci také hlasovali lidé. Nějak mu nedošlo, že byli v menšině. Podobně na tom byli mluvčí opozice v Polsku, kteří se domáhali svého hlasu, protože zvolení PiS jde proti zájmům Poláků (sic!). A nesmíme zapomenout na volbu prezidenta USA, po jehož zvolení se rozhořela auta, rozbíjely se výlohy……………za pomocí těch „liberálních“ demokratů.

Velmi „zábavný“ je také lucemburský ministr zahraničí Asselborn, podle nějž by se dnes Polsko nemohlo stát členem EU a to pro svoji snahu vytvořit pravicový konzervativní společenský řád, založený na národním státě. Není možné si nevšimnout, že vynechal slovo demokracie a vůle voličů. Zatímco jindy se politici vyjadřují o vůli lidu a voličů, i když se jedná o zanedbatelnou část, tak v případě, že ta vůle není v souladu s určitým přesvědčením, přestože se jedná o většinu, tak tato vůle lidu není respektována a naopak je zpochybňována a to již tradičními argumenty. Staří, nevzdělaní a staví proti tomu; Mladí a vzdělaní. Což mi připomíná jeden americký seriál „Mladí a neklidní“ a také jedno přísloví; „Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. I když v případě levicových aktivistů a politiků o dobrých úmyslech docela pochybuji. Jak je známo, bojte se těch, kteří dary přináší. Což vystihuje socialisty a levicové aktivisty dokonale.

loading...

A nemusíme chodit daleko, jak si politici představují „liberální“ demokracii. Lisabonská smlouva, s těžkým srdcem byla našimi politiky podepsána, uznání Kosova také potvrdili s těžkým srdcem, divím se, že ne vlastní krví. Kvóty na migranty odmítli, ale dobrovolně se zavázali přijmout stejný počet migrantů, jako bylo v kvótách. Ani v jednom případě naše politiky nezajímal názor společnosti. Chovají se jako římští senátoři s ohledem na hlas svých příznivců a donátorů. Co tohle má ještě společného s „liberální“ demokracií ve významu slova liberální, když svobodné vyjádření občanů, ať už ve volbách, či v referendech nakonec tyto politiky nezajímá? Osobně si místo „liberální“ dosadím „fašistická“ a nic se nezmění ani v písmenu z toho co v posledních dvou odstavcích píši.

Víte, kritizoval se apartheid v Jihoafrické republice, byla kritika segregace černochů ve vozidlech veřejné dopravy v USA, ale dnešní „liberální“ demokraté podobně zachází s každým, kdo není „liberální“. V době francouzské revoluce v jednu dobu měli kati u gilotiny práce málem na dvě směny. Popravovali ty, kteří byli málo leví a pak ty, kteří byli moc leví a to po té, co popravili ty, kteří se všem levým zdáli moc praví. A nemohu si pomoci, ale dnešní aktivisté a liberální demokraté mi Jakobíny, kteří nechali popravit každého, kdo nesdílel jejich názor, až se nakonec začali popravovat mezi sebou. Jen s tím rozdílem, že dnes nemají gilotinu, ale média a účinek je stejný.

Protože ono je nakonec jedno, jestli jsi bez hlavy anebo bez cti.

polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.

Čtěte dále:

loading...