O knize Islamistický TROJSKÝ KŮŇ v České republice – Yekta Uzunoglu

Knížka nevelká počtem stran, ale obsahem, se věnuje úseku zhruba dvou dekád života, převážně strávených v Česku. MUDr. Yekta Uzunoglu, autor knihy, je turecký Kurd, lékař, spisovatel a překladatel, bytostně je milovníkem slova, obhájce svobody a lidských práv. V knize zmiňuje věci, nad nimiž budeme v neuvěření kroutit hlavou, že se udály u nás a ne někde na Středním východě nebo v polovině minulého století.

Yekta Uzunoglu a Sarkawt Samadî pečou chleba na kurdsko-íránské frontě



Zmíní dlouhé měsíce strávené ve vyšetřovací vazbě, návštěvy ilegálů, pohrůžky likvidací, pátrání Interpolu, kradená a podpálená auta, falešné bankovní karty a dokumenty. Podivné zadržení policií na Hradě, za udivených pohledů zahraniční delegace, blížící se spíše únosu, spadá už do nedávné doby. Téměř detektivní román, jen role pachatelů a detektivů se vyměnily. Zločin je chráněn a nevinný šikanován.

Sám autor knihu uvádí jako: Autobiografický popis dějů, kdy islamistická mafie řádí v ČR napojená na vrcholné politické a policejní představitele.

Pokud autor mluví o lidských právech, tak ve smyslu ohrožení naší bezpečnosti, svobod a humanismu, bezpečí jak říkává – jeho hostitelské země. Kurdové dobře vědí jak zlé je žít bez svobod a práv na to základní, třeba zpívat, číst a učit se ve vlastní řeči. Daleko těžší je nesmět žít ve vlastní zemi, být permanentním psancem. Pokud žití v hostitelské zemi je někomu trnem v oku, kam vlastně a proč utíkat?

Kurdská otázka je v knize nastíněna, děj se však týká převážně Česka, našich institucí, politiků, policie, práva, osobností, dokonce i prezidentů a mezinárodních vztahů. Nevyhne se ani otázce zbraní, zmíní i problém TAMARA a vývozu menších zbraní jinými „posvěcenými“ cestami.

Zajímavý, napínavý a až dojemný je exkurz koncem devadesátých let do Turecka, kde je autor nucen absolvovat tamní vojenskou službu. Zároveň se dozvíme jak těžké to má turecká demokracie a lidé jí naklonění. Je zmíněn i atentátník na papeže Jana Pavla a další příběhy, které zde není účelem jmenovat.

Když čtete knihu, uvědomujete si, jak jsou Kurdové jiní a přitom máme mnoho společného. Mají milice a nemají svůj stát, my jsme měli legie a neměli jsme stát. Jen osud k nám byl příznivější, tehdy na začátku minulého století. Nás později drtil nacismus, Kurdové se potýkali s genocidou, dnes s islámofašismem Daesh. Ale je ISIS pouze otázkou Středního východu a Afriky? Stojí ten kůň před branami nebo si už bránu samým nadšením bouráme sami?

Kurdové jsou jiní, protože si svojí kultury a hodnot přenášených z generace na generace váží, dokáží za nimi jít bez zbytečného okolků a přímo, dokud jim „povolí“ bojovat. Bojovat ne s nenávistí, ale dalo by se říct s „neutuchajícím odhodláním“ a vztahem ke svobodě. Užili si více bezpráví a boje a to je patrně nutí se nevzdávat.

Kurdská otázka je stále tabu, cosi však říká, že dlouho už ne. Každopádně se jedná o knihu, kterou lze kdykoliv vzít ruky a znovu se začíst, vždycky tam najdete něco nové, něco pro inspiraci nebo dříve přehlédnuté, právě takové knihy mám ráda.


O MUDr. Yektovi Uzunoglu se více lze dozvědět na jeho blogu. Osobně jsem jej poznala na besedě v Olomouci. Už dříve ode mně bylo poněkud troufalé, že jsem se jako laik pustila do „kurdské tématiky“ a napsala asi čtyři články. Bylo to těžké, obdobně jako dnes při pokusu o jakousi „recenzi“ knihy, dokonce se to vše neobešlo bez jistého a vícero varování, ale varování by nás spíš měla motivovat k činům než k mlčení a bání se.

Zdroj.