Porošenko na cestě k sesazení: Těžké boje u Mariupolu: Blokáda trvá. Kyjev nezamýšleně dláždí cestu k suverenitě Donbasu.

Porošenkova snaha odvrátit rozpad Ukrajiny a blízký ekonomický kolaps vede kyjevské vedení ke stále zoufalejším činům, které se nakonec obracejí proti jeho vlastním zájmům.

Nacisitcký vůdce Ukrajiny Porošenko hajluje


Po novoročních pokusech prolomit frontu u Doněcka a pokusit se dobýt Donbas jsme v těchto dnech svědky podobných snah na jižním křídle fronty. V pondělí se ukrajinská armáda neúspěšně pokusila o proražení pozic domobrany u Mariupolu na břehu Azovského moře.

Je Kyjev spolkem sebevrahů?

Ukrajinci nasadili těžké dělostřelectvo, tanky i raketomety, ale narazili na soustředěný odpor. Na rozdíl od novoroční ofenzívy byla domobrana díky zpravodajským informacím na útok tentokráte připravena a Kyjev utrpěl těžké ztráty vojáků i techniky.

Neúspěšná operace u Mariupolu zapadá do mozaiky zoufalých kroků poslední doby. Pučistický režim se snaží udržováním zdání pokračujícího válečného konfliktu řešit své problémy jak doma, tak ve stále komplikovanějších vztazích ke svým protektorům. Ti rozehráli ruský poker s ukrajinskou kartou – a teď nemohou od stolu odejít i kdyby sebevíce chtěli. V banku je příliš mnoho.

Zoufalost situace dokresluje i Porošenkovo prohlášení z tohoto týdne. Poprvé připustil, že kvůli sebevražedné blokádě dopravních tepen do vzbouřených zemí na východě fakticky ztratil Donbas. „V důsledku blokády ztratila Ukrajina poslední sféru vlivu v této oblasti. Ztratili jsme vliv na svém vlastním území a zároveň byl zasazen úder domácí energetice, hutnictví a rozpočtu“, konstatoval stále osamělejší Porošenko.

Blokáda silnic a železničních tratí z Doněcké a Luhaské republiky, totiž vedla nejen k nedostatku uhlí pro ukrajinské tepelné elektrárny, ale rovněž ke znárodnění všech velkých podniků na území obou republik. A to může – a patrně bude mít – závažné následky.

Otevření cesty k suverenitě

Blokáda, kterou spustily před měsícem neonacistické skupiny a bojovníci tzv. dobrovolnických praporů, se stala podle policejního šéfa Doněcké oblasti Vjačeslava Abroskina pro organizátory i vítaným zdrojem příjmů a doslova rodinným podnikem. Bratranec jednoho z organizátorů Vladimíra Parasjuka doněcké policii vypověděl, že odměna za dva dny stání na blokádě je 500 hřiven (1100 rublů). Abroskin dodal, že organizátoři blokády „zapojují své blízké a vzdálené příbuzné a platí za všechno“.

Celá akce dala navíc argumenty představitelům Donbasu, podle nichž je blokáda faktickým uznáním nezávislosti republik ze strany Kyjeva. Alexandr Zacharčenko a Igor Plotnickij minulý týden prohlásili, že blokádu Donbasu ze strany Kyjeva vnímají jako uznání nezávislosti obou republik. „Blokádu můžete vyhlásit jen tomu, koho uznáváte,“ uvedl Zacharčenko.

Během jejich společného vystoupení na Krymu mimo jiné také zaznělo, že v nejbližší době budou oba funkcionáři na území DLR a LLR po vzoru hlasování na Krymu iniciovat připojení republik k Rusku. „Jsme si jisti, že se takové referendum brzy uskuteční,“ uvedl Igor Plotnickij.

Alexandr Zacharčenko při víkendových oslavách třetího výročí připojení Krymu k Rusku

Černá díra

Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov nedávno sdělil novinářům, že Moskva sice nemá zpracován scénář týkající se možného včlenění DLR a LLR do Ruské federace, přesto však takový vývoj nelze vyloučit.

Blokáda Donbasu nejen že nezamýšleně legitimizovala suverenitu obou republik, ale podstatně zhoršila již tak tragickou ekonomickou situaci Kyjeva. To může mít vliv i na životně důležité půjčky Mezinárodního měnového fondu, jejichž pomocí se zatím daří ekonomický kolaps oddalovat. Tento týden se prezident Porošenko znovu pokoušel přesvědčit mezinárodní věřitele, že bez dalších půjček Ukrajina ekonomicky nepřežije. MMF si však dává s rozhodnutím o hození nového balíku miliard do černé díry na čas, a Porošenka tak přivádí do velmi složité situace.

Paradoxem je, že jedním z důvodů, proč MMF Kyjev napíná, je i právě probíhající blokáda Donbasu, která podle mezinárodních bankéřů zhoršuje ekonomické vyhlídky země. To by i podle jejich odhadu mohlo vést k brzkému Porošenkovu pádu a nástupu mnohem agresivnější válečné banderovské garnitury.

Chtějí moc

V tomto duchu se spolu také minulý týden domluvili na převzetí moci představitelé radikálních skupin Svoboda, Pravý sektor a dobrovolnického praporu Azov. Oleh Tjahnybok, Andriy Tarasenko a Andriy Biłeckij podepsali 16. března dohodu o spolupráci.

Banderovci požadují zrušení všech diplomatických vztahů s Ruskem a úplnou blokádu Krymu i území obou donbaských republik. Rovněž vyzývají ukrajinské bezpečnostní síly k sabotážím v těchto oblastech. Chtějí také, aby Ukrajina vlastnila jaderné zbraně. Vůdce politického křídla „Azov“ vyhlásil „křížovou výpravu proti současným ukrajinským orgánům.“ Předseda Svobody tvrdí, že se spojení radikálové chopí moci již zítra.

Není tedy vyloučené, že se tyto síly stanou v brzké době hybatelem dalších nepřátelských kroků proti Rusku a že vystřídají nerozhodného Porošenka, který nesmyslnými vojenskými výpady vytváří sice zdání rozhodného postupu vůči Donbasu, ale v očích nacistických radikálů mu to není moc platné. Podle nich je prý zjevné, že nemá vůli ani schopnosti rozpoutat na Donbasu skutečně masívní konflikt.

Po opuštění svými evropskými spojenci, kteří spolu s obamovskou administrativou dostali Porošenka k moci, se ukrajinský prezident spolehá už jen na staré struktury ve Washingtonu. Ty dále vedou boj s Trumpovou administrativou – a zatím mají stále dost sil, aby zásadním způsobem ovlivňovaly zahraniční i vojenskou strategii Spojených států a NATO.

Bič na Trumpa?

Právě zde je třeba hledat hlavní motivaci zoufalých kroků Kyjeva, který i za cenu lidských ztrát udržuje zdání války na východě Ukrajiny, což „Deep State“ ve Washingtonu využívá ve svém stále hysteričtějším protiruském tažení a k zablokování snahy o vstřícnější Trumpovu politiku vůči Rusku.

Včera se objevila informace, že bývalý novinář a dnešní ukrajinský poslanec Sergej Leščenko, má prý důkazy o tom, že bývalý šéf volebního štábu Donalda Trumpa Paul Manafort tajně inkasoval statisíce dolarů od ukrajinské Strany regionů v době vlády prezidenta Viktora Janukovyče.

Manaforta propíraly protitrumpovské síly již v létě před prezidentskými volbami, kdy byl donucen odejít z Trumpova týmu kvůli obviněním ze spolupráce s Janukovyčem a s Moskvou. Obvinění se však nikdy nepotvrdila. Údajné nové důkazy přicházejí kupodivu právě ve chvíli, kdy kauza údajných styků Trumpova štábu s Ruskem nabírá další dramatické otáčky.

V ukrajinských médiích se současně spekuluje o tom, že Manafort prý měl ovlivnit dokonce i střelbu na Majdanu. V budoucnu se dost možná dozvíme, že americký byznysmen s kuklou na hlavně osobně proevropské demonstranty střílel. Kdyby to nebylo tak vážné, šlo by o frašku.

Není pochyb, že zapojení ukrajinské prokuratury do protitrumpovské kampaně je, stejně jako „televizní válka“ na Donbasu, jednou z posledních možností jak definitivně vrazit klín mezi Putina a Trumpa ještě před jejich letním setkáním. Pro Porošenka současně představuje možnost zachovat si alespoň teoretickou možnost politického přežití.

Zvláště, když k nelibosti válečnických repoublikánských neokonů reprezentovaných senátorem McCainem, vysílá Trumpova administrativa nadále signály, že prioritou v zahraniční politice nebude podpora nadnárodních organizací jako je OSN, EU či NATO jako tomu bylo dosud, nýbrž bilaterální jednání mezi jednotlivými zeměmi.


Tillerson pojede do Moskvy

O tom svědčí i skutečnost, že se americký ministr zahraničí Rex Tillerson nezúčastní dubnového jednání ministrů zahraničí zemí NATO v Bruselu. Místo toho plánuje zůstat ve Washingtonu kvůli návštěvě čínského prezidenta. Na konci dubna pak připravuje návštěvu Moskvy. Tou by měl připravit půdu pro letní setkání prezidentů.

Pro protitrumpovské struktury platí, že čím více krve na Donbasu poteče, tím lépe, neboť to bude nadále komplikovat „nežádoucí uklidnění“ rusko-amerických vztahů. Pokud bude v této věci Porošenko nadále selhávat, může být vbrzku nahrazen neonacisty, kteří by konflikt dokázali vyhrotit mnohem dramatičtěji.

Kromě Sýrie, kde zbývá po obratu Turecka málo prostoru pro vyprovokování střetu s Ruskem, bude proto pozornost strůjců války vedle Kavkazu znovu zaměřena právě na Ukrajinu.

Jejich současná ofenzíva u Mariupolu a ve Washingtonu je jednou z dalších epizod této stále stejně nebezpečné partie, která ani zdaleka nekončí.

polados-prepravujeme-vas-byznys


Zdroj.