Předmajdanovskou frašku prezident rázně uťal

„Zítra podám do rukou prezidenta demisi…, tak tedy ne, až ve čtvrtek…, do konce týdne…, do půli května.., do…?“ Do nekonečna to nejde, ale chaos politické krize bruselského sovětčíka Sobotky měl dát prostor partě jeho profipučistů k totální kanonádě proti Hradu, dokonce i prostřednictvím pseudokauzy cílící do zad úspěšného ministra financí Babiše.

Svatopluk Otava

A politická spodina uvyklá dělat si z občanů 27 let blázny řičí do útoku proti prezidentovi Zemanovi, „žurnalistické“ kreaturky, různí mitrofanové, šafrové, pečinkové už, už ženou davy tupců s červenými kartičkami v tlamkách málem do ulic.

Celé kohorty bruselských kolaborantů mobilizují. Politici „napříč spektrem“ „odsuzují“, „politologové“ (rozumějme najatí vykladači) „nechápou“, zakázkoví krejčíci, co se sami nazývají sociology a vydávají na objednávku jeden zmanipulovaný výzkum „veřejného mínění“ za druhým, se tuží a my se dovídáme, že „veřejnost si myslí“ tu či onu nesmyslnou koninu..

V podstatě jde však jen o to, že v relativně klidné atmosféře České republiky se schyluje k volebnímu výprasku zrádných podržtašků „hodnot“, co více než čtvrtstoletí prodávají svůj národ a jeho majetek globálním neokolonialistům a to zcela bez náhrad. A sociálně-demokratičtí (?!) lídři zjišťují, že korýtka se beznadějně vzdalují a ani totální privatizace moci (policie, soudy) jim vlastně nezaručuje bezpracný a blahobytný život, který jim, nejsprostším bruselským satrapům, v tom Eurosojuzu slibovali.

A prezident, jenž v EU spatřuje stále ještě společenství rovnocenných a dle toho se chová, je nežádoucí. Ministr financí, který chce vnést jasno do financování státu a zajišťuje pořád jakž takž sociální smír v Republice, je rovněž nežádoucí. Klidný stát s poklidným vývojem a klidnou atmosférou je už vůbec nežádoucí.

Ječet a řvát se musí! Emoce mají planout! Vždyť každému je přece jasno, že než nějaké ty volby, tak to už raději vůbec žádné volby! Po volbách (ať už parlamentních nebo prezidentských) by Čechy, ty „smějící se bestie“ do Scaparottim připravované válce proti Rusku už nikdo nedohnal.

A tak hošík, co se do premiérského křesla vyhoupl pučem ve své vlastní straně, zahájil svou roli s trapným spiskem, plným gramatických chyb a po tříletém období cpaní Čechů do germánského chomoutu, končí tak, jak začal. Trapně. „Zítra…, pozítří…, později…“.

Vlastně – co má být později? Pražský majdán?. Tak tomu snad v této zemi ještě zabránit dokážeme. Protože jiné cesty prostě není a volby si vzít nenecháme!

No, prezident Zeman se machinacím elegantně „šprajcnul“. Chcete demisi? Beru! Chcete nového premiéra? Dobře. Já mám Luboše i Mílu rád. A co byste ještě rádi? Jo, popravit Andreje Babiše? Tak to prrr! To už byste milánkové nakonec snad chtěli popravit i mě, no ne? Ať si tedy Míla nebo Luboš tu hrací premiérskou sesličku ještě do podzimu užijí a  pak rozhodnou občané. Ještě tu pořád jsou, ještě jim na své zemi záleží a ještě stále jsou jedinými suverény moci, šafr-nešafr, sobotka-nesobotka, kalousek-nekalousek. Jo, a fiala- nefiala, a ještě…, ale – tolik symbolů hodnot-nehodnot přece nikdo číst dále nebude…