Socanský plešatý zmrd: A vodteďka si v těch sračkách budu vohejbat, co chci a kdy chci, jenom já…!“

Premiérské politické děťátko, ten rozmazlený fracek Sobotka, nám vzkazuje z domoviny svého věčně ožralého politického taťky Junckera, že s legislativou a Ústavou rodného protektorátu bude zacházeno napříště už jen dle vůle jeho rozmarů a okamžitého stavu uražené ješitnosti.

Upocená vlastizrádná krysa


Legislativa je, když jde všechno podle sociálně-demokratických not

Což o to. Prakticky tak činil i se svou squadrou nohsledů dávno. Tak třeba pozůstalí po JUDr. Altnerovi by mohli vyprávět, jak vlastně osobně byli svědky toho, když si pan premiér obrazně řečeno vytřel dolní část zad s právoplatným rozsudkem, v němž se praví, že dluh po jejich otci je povinen Sobotkův gang zaplatit.

„Tůdle…“, dí mnohokrát opakovaně „Kudy chodil, tudy krad‘ – sociální demokrat“ Sobotka a směje se i samotné formulaci – právoplatný rozsudek. Prý – ještě proces neskončil. Inu „výklad práva“ je něco jiného než výklad práva a „drsňák“ pracuje i na své opravdovém image, s čímž mu pomáhají zkušení „tvůrci osobností“ z PR agentur té nejvyšší kvality. Tož tedy dochází ke změně slovníku.

„Ojebat“ a  „sračky“, začíná veřejně odhazovat mimikry všehoschopný hochštapler, jen ještě neřekl přímo svému národu, že s ním již dávno „vyjebal“. V Ukradené televizi zatím pečlivě vybíraní „znalci“ Ústavy a práva házejí špínu na prezidenta Zemana, jenž prý „ohýbá Ústavu“ tím, že lpí na čistotě ústavních kroků a nabádá uřvané děcko, co brunátní do oranžova, že by mělo aspoň formálně vypovědět jeden pakt, než se pustí do oficiální tvorby jiného paktu (s TOP-09, ODS, KDU-ČSL a KSČM) a než požádá prezidenta, aby odvolal strážce financí Andreje Babiše.

A vládní odpovědnost je, když jde pro změnu zase všechno podle sociálně-demokratických not

Náhončí volebních preferencí pak hladí občany po hlavách s tím, že pan premiér je moudrý, statečný, a jak on, i celá vláda, hlavně odpovědný občanům republiky prostřednictvím Parlamentu. K breku nebo k pláči?

Je to přece jen pár měsíců, když ten Parlament prostřednictvím poslanecké sněmovny svým usnesením zavázal vládu ČR k tomu, aby striktně odmítla bruselský diktát ohledně kvót na přijímání islámských nájezdníků a odmítla jej. Sobotka se tentokrát ani nezdržoval nějakým vysvětlováním a zkrátka si ono usnesení ohnul tak, že není ničím vázán, natožpak odpovědný, po té ohnul sám sebe v pase a příkazy Mutti Merkel (politické matičky) v předklonu začal plnit i tím, že tajný přesun podivných existencí šveholících arabským dialektem se u nás vlastně ani neřeší.

A devítiměsíční magistr Kelly (pardon – Chovanec) premiérovi tvrdí muziku. Vyjednávat se s nikým o ničem nebude, prezident zkrátka udělá to, co se po něm chce, jinak – žaloba. Přešlapy v „ohýbání“ Ústavy, jichž se na rozdíl od Miloše Zemana v podobném duchu skutečně dopouštěli oba jeho předchůdci Vašíci, jako by nebyly. Ono holt záleží hlavně na „interpretaci“.

„Češi jsou smějící se bestie.“, říkával už Heydrych, když to snámi taky „myslel dobře“

Takže i když celý národ mohl vidět, že na Pražském hradě pan prezident dobromyslně pomáhal právnickému analfabetovi zorientovat se v situaci při podávání demise tím, že mu s úsměvem špacírkou ukázal, kde má vlastně mikrofon, ječící kavárníci spustili povyk, že pan premiér byl ponížen, neboť prezident po něm šel holí. „…a praštit mě chtěl, fakt – chtěl mě praštit…“,pofňukává zřejmě právě nyní Sobotka v alkoholickými výpary obestřených bruselských komnatách papá Juncker, jenž se zálibně obírá tím, že by vyhlásil válku Rusku, když už to tedy „v draku“ veřejně prohlásil v Německu.

Tak co teď s těmi otravnými Čechy, co se rádi smějí a mají zatím pořád prezidenta, jemuž jeho národ není cizí a sám se sním také rád zasměje? No, snad se jej podaří z Hradu vyštvat ječením, co tak dobře produkuje třeba Baruška Štěpánová, která mu už dopředu a veřejně zakázala kandidovat na funkci prezidenta. Miloš Zeman prý na hrad nepatří, myslí si bývalá hérečka, dnes aktivistka, do jejíchž nemnoha mozkových závitů se vejde akorát vzpomínka na brázdění hradních chodeb na koloběžce.

Tuto inovaci sama v sídle králů a prezidentů kdysi prosadila mezi několika panáky s násoskou Havlem, jenž Hrad „zdobil“ léta navzdory veřejným příslibům a nakonec i za vydatného, tehdy nekomentovaného ohýbání Ústavy. Leč i jemu se ve světlejší chvilce podařil aspoň jeden „státnický čin“. Nakonec vyhodil Štěpánovou.

Co nás asi čeká v nejbližších dnech? Těžko říci, ale veselo tedy bude…