Pochody hnusu a agresivita menšin

Nevím, proč lidé s odlišnou sexuální orientací mají tendenci na sebe upozorňovat na veřejnosti. Třeba pochodem… Motto „Také leží-li dva pospolu, je jim teplo, jak se má však zahřát jeden? Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne!“ (Kazatel 2 – 3, 4.11, 4.12)

Homodevianti

Když jsem byla malé dítě, líbil se mi jeden obraz. Byla na něm zobrazena mladá rodina se dvěma dětmi, hochem a děvčátkem. Vždy jsem si tento obraz ráda prohlížela a říkala si, že je to naše rodina. Maminka, tatínek, já a bratr. A zůstalo to ve mně. Rodinu si představuji jako muže a ženu s jejich dětmi.

Čas se posunul někam, kde tradiční rodina bere za své. Její odvěký model je vytlačován. Jedním z důvodů je i ten, že se až příliš na veřejnosti prezentují lidé s odlišnou orientací. Pořádají pravidelné pochody, jichž se zúčastňují gayové a lesby. Vůbec nechápu, proč tito lidé mají potřebu vycházet do ulic a zdůrazňovat svou sexuální orientaci. Přijde mi to tak trochu absurdní. Heterosexuálové nikdy nechodí na veřejnost, aby tam vykřikovali svou orientaci. Protože je to věc každého, je to záležitost velmi intimní, která by se neměla zveřejňovat.

Naše země patří mezi liberální a jsme schopni přijmout mnohé. Jen se nám to nesmí vnucovat, protože na to jsme citliví. Máme za sebou zkušenosti z historie. Jestliže se někdo narodí s odlišnou orientací, takového člověka přijímáme, je to věc každého, jakého partnera si zvolí. Nesmí to však hraničit s žádnou deviací. Jestliže se muž líbá s mužem, žena objímá svou partnerku, proč ne. Ale nemusí to chodit vykřikovat do ulic, protože to zavání exhibicionismem. Proč na sebe upozorňovat, proč upozorňovat na svůj intimní život. Ten patří jen tomu, koho miluji, a nepatří nikam na ulici.

Pochod homosexuálů ulicemi je něco, co se nemusí každému líbit. Heterosexuálové nic takového nečiní, protože si každý snaží hájit své soukromí. Když vidím duhové vlajky v ulicích, ptám se, proč má někdo potřebu exhibovat. A takové exhibice narušují život tradiční rodiny. A jak dlouho potrvá krize, do níž se rodina dostala? Těžko odpovědět a je velká škoda, že na našich ulicích příliš nepotkávám muže se ženou a jejich dětmi. Obraz, jenž tak dobře znám ze svého dětství, se stal něčím, co už je jistou minulostí. Snad se na mě nikdo nebude zlobit, když říkám, že tradiční model rodiny je pro společnost nejlepší. Že bychom měli více podporovat rodiny, sestávající se z muže, ženy a dětí. Jestli má někdo odlišnou sexuální orientaci, tolerujeme to, a nemusí se proto konat žádné pochody, protože intimní život je záležitost soukromá a netřeba s ní chodit na ulici…


Zdroj.