Začala ve Spojených státech barevná revoluce? Černá revoluce?

Motto: „Víte, proč v USA nemůže vypuknout barevná revoluce? Protože tam nemají US ambasádu…“ Tak tenhle otřepaný vtip už neplatí. Události v Charlottesville jsou toho důkazem.

opičácká barevná revoluce

Ve skutečnosti jsou však změny světové politiky mnohem staršího data. Pro lepší pochopení a přehlednost začneme světovou finanční krizí v r. 2008. Ta ukázala v plné nahotě dvě věci: USA nejsou už tak silné a sebejisté, jak se tváří a jak si samy myslí a zbytek světa (kromě Evropy) není na nich až tolik závislý, jak tomu bylo ještě k na přelomu tisíciletí.

Dalším přelomovým momentem byl brexit. Ten jasně ukázal, že lidé ještě dokáží otočit kolem dějin jinam, než si jejich „elity“ přejí.

Třetím momentem byla kandidatura a následné vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Od toho okamžiku bylo zřejmé, že vývoj světa nejen přechází do další fáze, ale také se notně komplikuje. Za ty komplikace můžou zejména „zastánci starých pořádků“, kteří se nechtějí vzdát svých pozic v politice, ekonomice a ovládání USA i celého světa.

Někteří analytici vnímali a popisovali signály přicházejících změn dlouho dopředu, ale nikdo jim nevěřil. Dnes už je zřejmé, že změny probíhají, ale americké i evropské elity je ignorují nebo vykládají po svém a ve svůj prospěch. Nikdo není ochoten si připustit, že svět se mění, rychlost změn narůstá a rozklad donedávna největší světové velmoci fakticky začal. Navíc se Spojeným státům jako bumerang vrací postupně vše, čím dlouhá desetiletí „oblažovaly“ svět. Rasové, náboženské a sociální nepokoje, demonstrace proti vládě, odmítání výsledků demokratických voleb, změna režimu a další oblíbené „nástroje“ prosazování vlastních zájmů pod hlavičkou „boje za demokracii a lidská práva“ se teď obracejí proti nim v podobě vzpoury amerického obyvatelstva. Tamní společnost se štěpí stejně jako evropská a jednotlivé vrstvy a zájmové skupiny obracejí svou nespokojenost vůči vedení vlastní země a státní moci.

Při bourání sochy jižanského neznámého vojína jsem si vzpomněl na to, jak naši „demokratičtí“ politici před časem natřeli tank č. 23 na růžovo. Na to, jak v Polsku a na Ukrajině začali odstraňovat pomníky padlých rudoarmějců. Jak v Praze odstranili pomník maršálu Koněvovi. Jak se záměrně nemluví o válečných veteránech z východní fronty. Oslavuje se každý letec a mechanik, kteří působili u RAF, ale nemluví se o stovkách přeživších i zahynulých československých vojáků, kteří bojovali pod velením generála L. Svobody na východní frontě. (Bylo mezi nimi i několik tisíc volyňských Čechů, jejichž potomci se nedávno vrátili do vlasti svých předků ). Snažíme se „zapomenout“ na léta 1948-1989, kdy „bylo všechno špatně“ a zapomínáme přitom na přísloví, že „kdo zapomene na svou historii, bude ji nucen prožít znovu.“ A já dodám – „Kdo odvrhne a poplive svou historii, prožije ji znovu způsoben, na který už NIKDY nezapomene!“

Když to shrnu:

Amerika začala sklízet to, co v minulých desetiletích zasela. Pokud má někdo dojem, že z toho mám radost, mýlí se. Nemám radost. Mám obavy. USA jsou politicky a vojensky nejsilnější impérium v historii lidstva. Navíc mají zbraně hromadného ničení – nejen atomové, ale i chemické, biologické a jiné. Jsou schopné zničit celý kontinent během několika desítek minut a nejadernou válkou pokořit téměř jakýkoliv stát zničením důležitých administrativních, ekonomických a infrastrukturních objektů.

Zánik každého impéria vždy vyvolal chaos na jeho území i v širokém okolí, někdy dokonce ve velké části tehdy známého světa na desítky let. (Pád říše Římské a tři století temna v Evropě, přední Asii a severní Africe jsou mementem. ) Proto chápu obezřetnost světových velmocí (Ruska a Číny), které se obávají neřízeného pádu USA do občanské války, chaosu a případného rozpadu, který by přivodil celoplanetární krizi.. Už první otázka musí u každého normálně uvažujícího člověka vyvolat mrazení v zádech: Co se stane s americkými jadernými (biologickými, chemickými, atd.) zbraněmi, když se USA rozpadnou?

Jen naším politikům to vůbec nedochází. Vedou si svou kampaň za prodloužení období, kdy mohou sedět v poslaneckých či ministerských křeslech, lobovat za spřízněné podnikatele a společně s nimi dál sát ze státního struku dotace, platy a náhrady na svůj pohodlný život, z něhož se nemusí další čtyři roky nikomu zpovídat. Že jim právě ujíždí vlak, si ani nevšimnou.


Zdroj.