Vítači jsou odporní zločinci. Přivandrovalci nejsou hodni

Neziskovkáři a všichni další vítači v médiích a politice používají stran migrace samá vzletná slova. Evropské hodnoty, humanismus, pomoc bližnímu atd. Většina z nich však bohužel strká hlavu do písku před odvrácenou tváří otevřených hranic a pomáhání potřebným.

Dobytek nebo mu-slimák?

V dubnu tábořili dva mladí Němci u jezera ve stanu. Přišel k nim mladý Afričan s mačetou a pod pohrůžkou zabití si vytáhl mladou dívku ven a tam ji znásilnil. Její přítel byl nucen zůstat ve stanu a jen čekat, až to skončí. V rakouském Tullnu zase takhle několik migrantů z Afriky letos na jaře brutálně znásilnilo patnáctiletou holku.

Přímo ve Vídni znásilnilo loni v lednu osm Iráčanů německou učitelku. V Německu zase mladý Afghánec srazil studentku z kola, znásilnil ji a poté zavraždil. A teď brutální znásilnění polské turistky v Rimini. Mohl bych takhle pokračovat ještě dlouho. Podobných případů jsou stovky, možná i tisíce. Fakt stojí líbivá migrační politika „otevřených dveří“ za smrt a utrpení byť jen jedné evropské ženy a jejích příbuzných?

Ne, nestojí. O zničení životy „bílých“ Evropanů se ale jinak velmi útlocitní neziskovkáři nestarají. To považují za povinnou daň při budování vysněné multikulturní společnosti. Až se budou šéfové neziskovek na ČT příště chlubit, kolika lidem z Blízkého východu a Afriky pomohli, měl by jim redaktor přečíst seznam zmařených a zničených životů, která tahle jejich „pomoc“ způsobila v rámci bílé „podřadné“ evropské populace.

Budou na sebe i potom tak pyšní?

Neziskovkáři a všichni další vítači v médiích a politice používají stran migrace samá vzletná slova. Evropské hodnoty,…

Zveřejnil(a) Josef Provazník dne 29. srpen 2017