Může vládnout Okamura s Babišem a komunisty?

Otázka povolební spolupráce je jedním z nejcitlivějších bodů, o kterých se před volbami proto nejvíce mlží. Téměř každý politik použije kouzelnou mantru, „že koalice se sestavují až po volbách“ – a tím je to vyřízeno.

Ilustrační snímek

Strany, které mají ambici stát se lídrem národní scény jako Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury (SPD) by ovšem měly být ke svým voličům upřímnější, neboť transparentnost a čitelnost hlásají jako základ svého programu.

Měly by se totiž opírat nikoliv o „elity za oponou“ jako většina tradičních politických stran, ale jejich síla by měla vycházet z přímé a otevřené komunikace s občany, jejichž významná část už má dost současné kolaborantské „eurovlády“ pod oficiálním vedením sociální demokracie.

Změna je třeba

Tito voliči stále ještě doufají v zásadní změnu. K té by ovšem nemohlo dojít, pokud by po volbách pokračovala současná vláda ČSSD, KDU-ČSL a ANO, pouze v obměněném personálním složení, jak s tím mnozí zastánci současného kurzu počítají. Je proto jasné, že SPD bude stát před volbou, zda se snažit pokračování této eurokoalice zabránit (a za jakou cenu), či zda zůstat v opozici.

Každý reálně uvažující člověk ví, že i pokud se Okamurově SPD podaří – a není to vyloučeno – dosáhnout ve volbách třeba i dvouciferného výsledku, padesát procent to určitě nebude. Z toho vyplývá, že SPD bude muset uvažovat o koaličních partnerech. Když vyloučíme eurohujerské strany, které jsou pouze převodovými pákami Bruselu (ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL a STAN), příliš možností mu nezbyde.

loading...

Fialovo vedení ODS do značné míry rovněž kopíruje „eurohujerskou navigaci“ a snad jediné, na čem by se s ním SPD mohla dohodnout, je odmítnutí eura. I když je ve straně jistě pár zajímavých osobností, se kterými se dá v boji proti bruselské hydře a Pražské kavárně spolupracovat, jako je například Václav Klaus mladší či senátor Jaroslav Kubera, vedení je plně v rukou havlistů. Jakákoliv koaliční spolupráce s ODS tak proto zřejmě po těchto volbách nepřipadá v úvahu – ostatně i ODS to tak dává najevo.

Trpaslíci

Přirozenými partnery pro SPD by byly malé euroskeptické a protiimigrační strany. Do sněmovny jich kandiduje rovnou pět, ale jejich volební potenciál se pohybuje kolem jednoho procenta a v konečném důsledku propad jejich euroskeptických hlasů bohužel nahraje Pražské kavárně. Není předmětem této úvahy zamýšlet se nad tím, kdo z nich tak činí ve snaze získat alespoň jeden a půl procenta a peníze ze státního příspěvku, kdo tak činí z hlouposti a kdo je možná dokonce úkolován, aby oslabil jedinou současnou silnější národní alternativu, kterou bezpochyby představuje SPD.

Když odečteme tyto euroskeptické trpaslíky, zbydou nám strany pohybující se kolem tří procent, z nichž by se některá mohla do sněmovny za určitých okolností dostat. Na jedné straně je to neomarxistická banda vedená „rebelem“ Matějem Stropnickým. Zelení jsou ve svém proevropském a proimigračním vítačském kurzu snad ještě horlivější než TOP 09 a ČSSD – a to už je co říci.

Jejich v mnoha ohledech zdivočelým klonem, který se pere o podobné sluníčkářské voliče. je strana „huličů“ prosazujících legalizaci drog. Ani s těmito „rebely“ samozřejmě žádná spolupráce možná není. Spíš bychom se měli modlit, aby se Zelení ani Piráti do sněmovny nedostali.

Umění možného

Podobně malou šanci mají kromě nich i tři strany více či méně protibruselské – Realisté, Svobodní a Zemanovci. Pokud by se nějaká z nich do sněmovny přece jen dostala, byla by jistě možným koaličním partnerem pro Okamuru a docela zásadně by tak změnila povolební aritmetiku. Musíme však počítat spíše s reálnější možností, že SPD nakonec zbyde pouze možnost dohody s komunisty a ANO, které jsou v současnosti havlisty a jejich mediálními artilériemi ostřelováni snad ještě více než národovci z SPD.

Samozřejmě, každá taková spolupráce má svá rizika a limity. Odhlédneme-li od specifické role Andreje Babiše, je ANO rovněž plné sluníčkářů typu Telička, Krnáčová nebo Vokřál. Ostatně komunisté mají také své „liberální“ dolejšovské křídlo – a tyto skupiny by jistě udělaly vše pro to, aby takovou spolupráci znemožnily. Nedávná vyjádření místopředsedy ANO Richarda Brabce, že by si spolupráci s Okamurou dovedl docela dobře představit, však ukazují, že tato varianta není zdaleka tak nereálná jak na první pohled vypadá.

loading...

Politika je umění možného. Pokud by se SPD podařilo v rámci vlády „Národní obrody“ prosadit referendum o vystoupení z EU, byla by to zřejmě přijatelná cena za takovou koalici. Ale něco takového dnes vypadá spíše jako sci-fi.

Některé fantazie však mají šanci stát se realitou. Zázraky se dějí.


Zdroj.

Čtěte dále:

Vzkaz i pro politického neandrtálce Babiše a jeho ... Pracovní morálka je věcí zaměstnavatele a pokud zaměstnanec neplní svou funkci, tak je věcí zaměstnavatele, jak s ním naloží. Pak je třeba si uvědomit...
Myslel to tento přední český politik skutečně vážn... Památný výrok Bohuslava Sobotky, dnes předsedy vlády, tehdy ministra financí, kterým přiznával, že předvolební sliby ČSSD před volbami do Sněmovny v r...
Babišův Brave New World Stát, který ovládá a řídí každou vteřinu našeho života, sleduje každý náš krok, ví o každé naší myšlence, stát, který kontroluje naše chování a je svr...
Británie s Mrs. May vyrazila na cestu svobody. Pom... Do Velké Británie se znovu vrací po brexitu politika. Po odstoupení Davida Camerona a nástupu bývalé ministryně vnitra Theresy Mayové do čela vlády i ...
EET bude k ničemu, jen ublíží ekonomice Ministr Babiš chce zavést revoluci v evidování tržeb a slibuje si od toho více peněz do státního rozpočtu. Má to ale háček. Mnoho drobných živnostníků...
Plamenný pozdrav soudruhům osmašedesátníkům A to za vše „dobré“, co nám způsobili. Jejich řady už sice řídnou, ale mnozí viditelní představitelé jsou ještě naživu. Vždyť ten, komu 21. srpna 1968...
Děs vede naše žalářníky k zoufalým krokům: Kavárny... Úchvatný výsledek lidového hlasování na Ostrovech, jenž Britům umožnil nastoupit do záchranného člunu na potápějícím se Titaniku EU, je samozřejmě nad...
Jestřáb kontra Hrdlička? V Paříži se setkal český premiér slovenského původu Andrej Babiš s francouzským spisovatelem českého původu Milanem Kunderou. Jejich tříhodinové setká...
Opatrný potlesk pro domácí hlediště: Evropu obcház... V Itálii nakonec přece jen vznikla vláda, z níž jdou na Brusel a Berlín mdloby. Ve Španělsku padl diktátor, který (za tichého souhlasu Bruselu a Berlí...
Jsme potravinovou popelnicí Evropy. To vše za pože... Není to přehnané či nadnesené. Již i oficiální instituce zjišťují, že jsme smetištěm Evropy - k prospěchu nadnárodních výrobců potravin, prodejních ře...
loading...