Zrodilo se asijské Kosovo? Mu-slimáci a vrazi v Barmě miláčky kaváren a médií

Ruku na srdce: Věděli jste před pár týdny, kdo jsou Rohyngyové? No vidíte, a dnes nám promenádují ve zpravodajských pořadech všech „relevantních“ televizních stanic. Řev médií a lidskoprávních aktivistů je tak silný, že se o „největší genocidě posledních desetiletí“ musejí dozvědět snad i v daleké Barmě. Pardon, Myanmaru.

Michal Semín – Foto – Ivana Haslingerová – Fragmenty

Kdykoli začne takzvané mezinárodní společenství a jeho mediální bombardovací perutě ronit krokodýlí slzy nad údajně pronásledovanou menšinou mírumilovných muslimů, můžeme si být jisti, že jde o předem promyšlený skript, v němž není první obětí muslim, ale pravda. Vždyť aktuální propagandistická kampaň je takřka slovo od slova opsaná z vykonstruovaných reportáží o údajném brutálním zacházení s muslimy v srbské provincii Kosovo v druhé polovině devadesátých let minulého století. Liší se jen v tom, že aktuálním jevištěm není Srbsko, ale Rakhinský stát, komparsisty nejsou muslimové albánští, nýbrž rohyngští a v roli ničemů nevystupují pravoslavní křesťané, ale théravádští buddhisté.

Trpké srovnání

Kdo chce, tak pravdu o Kosovu dávno zná. Ví, že západní zpravodajské služby, spolu se svými islámskými kumpány ze zemí Perského zálivu, Turecka a na Al Kajdu navázanými „charitami“, přeměnily místní drogovou mafii v srbské obyvatelstvo tyranizující Kosovskou osvobozeneckou armádu, jejíž úspěšně provedené operace pod falešnou vlajkou vedly k intervenci bratrských armád členských států NATO. Jazykem hlavních agresorů – the rest is history.

Ze srovnání obou „genocid“ ale nutně neplyne, že Myanmaru bezprostředně hrozí invaze cizích vojsk. Bývalá barmská disidentka a dnes reálná (nikoli však formální) hlava státu Su Ťij, tato ještě donedávna ikona globální kavárny, bude svými bývalými chráněnci donucena jednat proti vůli většinové barmské společnosti. Proč? Opravdu jen proto, že se vládci tohoto světa již nemohou dívat na to, jak Rohyngyové trpí?

Právě díky zkušenostem z Kosova je skepse na místě. Trestná výprava západních vlád do Srbska přece nebyla vedena ušlechtilým soucitem s trpícími, ale cynickým geopolitickým kalkulem, jehož výsledkem je i vznik potenciálně nebezpečné islamistické enklávy v jihovýchodní Evropě, zásobující zbytek kontinentu drogami a wahhábismem.

Osa zla

Wahhábismus, jedna z nejzrůdnějších podob islámu, je ostatně dlouhodobým spojencem „liberálních demokracií“. Nic na tom nezměnilo ani zvolení Donalda Trumpa, ba právě naopak. Proto již málokoho zarazí, když je na Dny NATO v Ostravě přizvána i vojenská letka ze Saúdské Arábie. Možná jedna z těch, jež v pauzách mezi vojenskými přehlídkami humanitárně bombarduje civilisty v Jemenu. To, že nakonec v rámci oficiálního programu k nebesům nevzlétla, nebylo samozřejmě v důsledku protestů umazaných hlav naší prodejné politické třídy, ale špatného počasí. Jak příznačné.

Také barmští Rohyngyové vyznávají wahhábismus a na Saúdskou Arábii jsou navázáni nejen ideologicky, ale i finančně. Vůdce separatistické Arakanské armády spásy Abu Ammar byl vycvičen džihádisty v Pákistánu. Náhoda? Komu slouží vzniklá politická krize v Myanmaru a demografický chaos v Rakhinském státě?

Odpověď je nasnadě. Právě tímto územím má procházet významná odnož čínského projektu Jeden pás, jedna cesta (OBOR). Na ostrově Ramree má vzniknout rozsáhlá ekonomická zóna a z přístavu Kyaukpyu mají vést plynovody a ropovody do Kchun-mingu v čínské provincii Jün-nan. Tomu je třeba za každou cenu zabránit.

Jinak řečeno: po Kosovu, Čečensku, Sýrii či Libyi jsme dnes svědky toho, jak euroatlantické mocenské kruhy používají své wahhábistické jednotky i na této frontě rozšiřující se války o nové dělení světa.

Neměli bychom hledat osu zla už konečně jinde, než ji ve své mnoharozporné řeči v OSN načrtl bažinami již notně nasáklý Donald Trump?


Zdroj.