Strýc Džalal nás opustil!

Celý Kurdistán ho zná jako Strýce Džalala, neúnavného bojovníka za demokracii a za svobodu.

Yekta Uzunoglu

Narodil se 28. dubna 1933 v kurdském městě Kelkan jako Jalal Talabani. Ve svých 13 letech se stal členem Demokratické strany Kurdistánu a ve svých 18 letech členem ústředního výboru této strany. Souběžně se svojí politickou prací studoval v Bagdádu právo, stal se advokátem. To vše se dělo v době, kdy byli Kurdové v Iráku pronásledováni jako židé za Hitlera.

Měl jiné politické vize než konzervativní Kurdská demokratická strana, tak od ní odešel a založil svou vlastní sociálnědemokraticky orientovanou stranou PUK – Vlastenecký Svaz Kurdistánu, jehož generálním tajemníkem je dodnes. Nikdo se nevyzná v současném světě, v nemilosrdném, nevyzpytatelném víru Středního východu tak, jako Mam Jalal.

Přežil všechny vůdce, všechny režimy, které ho do krve nenáviděly včetně Saddáma Husajna a nikdo si neumí tak dobře hrát s velmocemi na nevypočitatelné stále se proměňující šachovnici na Středním východě, jako Mam Jalal.

Na jeho hlavu byla vypsána kde jaká odměna, jeho strana a on s ní se na žádost Saddáma Husajna dostala na seznam teroristických osob a stran ve světě.

Poznal jsem Mam Jalal osobně poprvé někdy začátkem října 1980, když jsem se vrátil z frontové linie z Iránu a chtěl jsem se přes Irák dostat do nějaké země, odkud bych mohl odletět do Evropy. Bylo to v noci, když jsme se dorazili s Pashmerga v pohoří Kandil v Iráku do nějaké jeskyně, vlastně domu. Celé zázemí mělo dvě místnosti a bylo tak hluboko v jeskyni, že nějaké letecké bombardování nemohlo nikoho hrozit. Obava byla jen z napalmových a plynových bomb, které by zasáhli (kouř a plyn) i do hloubky jeskyně, kde Mam Jalal měl svoje „koordinační centrum“, noclehárnu a to ve velikosti maximálně 60 m2. Hovořili jsme do ranních hodin, o čem jiném, než o boji Kurdů o demokracii a svobodu. Leželi jsme na zemi, kde byly nějaké kobercové matrace, než přišla snídaně a čas na rozloučení. On tam zůstal s tím, že kdykoliv mohla být shozena napalmová bomba… Já jsem šel z hor dolů do města, kde by mně mohli kdykoliv zadržet. Byl to prostě strýc Jalal, který se ke všem a vždy choval jako starostlivý, srdečný strýc.