Řetěz na hranicích: Jeden a půl miliónu Poláků jde do boje i za nás. Zvednou zbraň nejmocnější

Proč Kavárna tak šílí nad kardinálem Dukou? Církev a avantgarda jsou protimluv a k tomu kacířský papež

Ježíš Kristus

Již tuto sobotu jeden a půl miliónu, možná však ještě o mnoho víc, polských věřících vytvoří živý řetěz kolem polské státní hranice. S růžencem, nejmocnější modlitbou, jež už několikrát dokázala změnit chod dějin, se budou modlit za ochranu své země před šířící se islamizací a proti odpadnutí Evropy od křesťanství, tradic a kořenů, z nichž žijeme a dýcháme.

Zásluhy pro Nebe i Zemi

Poláci jsou v našich ateistických zemích kvůli svému věrnému katolicismu leckdy terčem posměchu. Jsou prý bigotní „panbíčkářský“ národ. Hrstka tradičních katolíků zase často nešetří kritikou jejich často „zautomatizovaného“ liberálního katolictví bez hlubší duchovní náplně a důsledně křesťanského života. Veškeré výtky však musejí jít stranou před tak obrovskými zásluhami pro Nebe a v důsledku toho i pro nás všechny, jakých Poláci tuto sobotu nejspíše dosáhnou. Je to pro všechny křesťany až zahanbujícím poučením.

Řetěz kolem hranice podporuje 22 diecézí. Naráží samozřejmě na odpor kritiků vykřikujících o návratu do středověku. Bohu díky však nemají nejmenší šanci významnější počet lidí odradit. Organizátorem projektu je Maciej Bodasiński. Akce má název Růženec na hranicích a její příprava zabrala několik měsíců. Věřící se nejprve setkají ve 319 kostelích poblíž hranic a po mši se přesunou do 4 tisíc „modlitebních zón“ přímo na hranicích. Kampaň má své internetové stránky s podrobnými informacemi, jak je možné se připojit.

Proč zrovna 7. října? I to má svůj velký význam a symboliku. Jde totiž se o svátek Panny Marie Růžencové, ustanovené na výročí slavné bitvy u Lepanta, kde křesťanská vojska porazila tureckou přesilu, definitivně zlomila muslimskou námořní sílu a významně omezila pronikání islámu do Evropy. Tedy až do nedávných měsíců a dní. Toto vítězství bylo a je považované za zázrak učiněný právě díky vytrvalým růžencovým modlitbám celého katolického světa.

Kardinál se osmělil

V poslední době řada církevních představitelů opatrně zvedá hlavu, aby se postavili zničujícímu multikulturně antikřesťansky proimigračnímu postoji papeže Františka a kruhů okolo něho. Měli tak samozřejmě udělat již dávno – a mnohem rasantněji. Nemálo z nich totiž (stejně jako nemálo katolických věřících) nenosí růžové brýle a závažnost celé situace si plně uvědomuje, Stejně, jako si mnohdy bolestivě uvědomuje skutečnost, že současné vedení Církev svoji povinnost obrany křesťanské víry neplní, často ji dokonce aktivně podkopává.

Významným představitelem, jenž se odvážil už nikoli jen ve svých soukromých modlitbách, ale též veřejně a nahlas formulovat prosby k Bohu za záchranu toho, co zatím ještě z naší společnosti a civilizace zbývá tváří v tvář fatálním hrozbám, je Dominik kardinál Duka, pražský arcibiskup a primas český.

Jeho kázání a především přímluvy, které byly součástí bohoslužby na svátek sv. Václava ve Staré Boleslavi, vyvolaly rozruch na více frontách. Zaprvé na té vnitrocírkevní. Mnozí ocenili, že se nějaký významný hlas z řad kléru postupně osměluje a – prozatím se značnou opatrností a často jen v náznacích – začíná o současných hrozbách mluvit. První, co každého napadlo, je to, že si to musel pěkně rozházet u „nadřízených“ – a hned se začala nabízet spekulace o tom, že tak postupuje vědomě, neboť snad tuší, že papež František napřesrok přijme jeho rezignaci (formálně se nabízí při dovršení 75 let věku, obvykle ji papež nepřijímá).

Pravá smršť však přišla z táboru pravdy a lásky. Naprosto scestných obvinění z extremismu, populismu, xenofobie, homofobie, netolerance, „nekřesťanských postojů“ a kdoví čeho ještě, vyplodili neomarxisté, liberálové, katoličtí modernisté/odpadlíci – zkrátka Kavárna – bezpočet.

Přímluvy Dominika kardinála Duky

– „Na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje, patronů Evropy, prosíme za evropské národy. Kéž se navrátí ke svým křesťanským kořenům, znovu naleznou svoji identitu a zachovají starý kontinent dalším generacím.“

– „Na přímluvu sv. Vojtěcha prosíme za vyhnance a uprchlíky. Kéž s naší pomocí najdou odvahu vrátit se do zemí svých otců, stanou se novou nadějí pro své národy a obnoví svá města, kde budou žít v míru a pokoji.“

– „Na přímluvu sv. Jana Nepomuckého prosíme za Církev v naší vlasti. Kéž biskupové, kněží, jáhni, ale i všichni věřící mají odvahu postavit se zhoubě genderových teorií a hájí přirozený zákon stvoření.“

– „Na přímluvu svaté Zdislavy prosíme za naše rodiny. Kéž jsou muži opravdovými muži a dobrými otci, kéž jsou ženy opravdovými ženami a dobrými matkami, aby naše děti vyrůstaly v lásce a bezpečí.“

– „Na přímluvu svaté Ludmily a svatého Víta prosíme za naše školství. Kéž dokáže i v dnešní době plné relativismu a všemožných nástrah vychovat z mladých lidí opravdové osobnosti, které se stanou zodpovědnými dědici české země.“

Nezbývá, než se k prosbám připojit.


Zdroj.

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: