Vše je a bylo v prdeli… Ale za svobodu stojí bojovat

loading...

Nedávno jsem dočetl knihu Motáky nezvěstnému, dílo od Karla Pecky, který si v padesátých letech odkroutil desítku v uranových lágrech na Jáchymovsku a na Příbramsku. Možná k ní ještě něco napíšu, stojí za to si jí přečíst, ale teď jen v krátkosti, na ochutnávku, jednu zásadní citaci:

Komunistický koncentrák

Jít ven, jít na svobodu, to navenek vypadá nastejno. Ale jen vypadá. Kdysi na začátku se mi zdálo, že když přeskočím oplocení z ostnatého drátu nebo se podhrabu dírou pod ním jako krtek, dosáhnu svobody.

To byl omyl. Pošlou-li mne ven, dostanu se jen do většího výběhu, kde ty drátěné ohrady nejsou pro odlehlost vidět. Pohledu nastaveny tam budou chrámy, mosty a neonové poutače nad biografy. Nevím sice, jak to chodí ve světě za našimi koridory, možná že tam jsou oplocení utkána z jemnějších materiálů než náš surový drát.

A je-li tomu tak, potom věc není odvislá od přelézání a přeskakování. Se svobodou to rovněž není tak, že přicupitá Mikuláš a nadělí ji vrchovatě do přichystané punčochy za oknem. Nikdo nepřišel a neobdaroval nás svobodou podle našich představ, žádné osvoboditelské armády nepřitáhly a je naivní na něčem podobném stavět. Blaničtí rytíři tiše spí hluboko ve svých podzemních šachtách.

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: