Rodinna Unie aneb Budeme řidit rodinu jako statni firmu

Začalo to tak, že sem valil ze šichty, a na Vozovně mi jakysik cizi chlop daroval koblihu, nic za to nechtěl, a ještě měl plno chytrych kecu, že bude řidit firmu jako stat. To mě zaujalo. Po cestě dodom sem to ještě zkonzultoval s Libu od vyčepa a doma sem si hned zavolal robu a tři děcka. Stara stejně prošustruje všecko, co ji dam, tuž ode dneška to bude mět řad a pravidla. Budu řidit rodinu jako stat.

Ladika Větva

Stara čuměla jak puk, když sem ji nedal balik peněz tajak dycky, ale ona to pochopi. Neni přece hlupa, jinak bysem si ju nebral, ni? S vypleštěnyma očama hlkeděla na stul plny obalek, na kerych bylo napsane: „Najem“, „Energie“, Žradlo“, „Kultůra“, „Hadry“. Je to s tyma babama těžke, všecko jim dluho trva, než jim docvaknu ty vyhody.

„Každu obalku musiš měsičně vyčerpat, bo jinak dostaneš v dalšim měsicu meně a tym padem ušetřime.balik jak cyp a za ten pojedeme v letě k mořu“

„A co když mi bude chybět?“ zeptala se ta prosta žena. „Požadaš mě o dotace a pokud bude žadost v pořadku, ostaneš dotace.“ Čučela na mě jak žaba z kyšky, evidentně ji chyběl ekonomicky nadhled. No neda se nic robit, každy nemože mět doma Šichtařku.

Asi ji to chvilu trvalo, ale koncem měsica system začal přinašat ovoce. Roba překvapila. Po serii suchych rohliku popatlanych Ramou mě na večeřu čekal kaviar, jahody a šampaňske.

„Cosik slavime?“ zeptal sem se pro jistotu, bo vyroči svatby zme sice slavili nedavno, ale s babu si nikdy nemožete byt jisti.

„Ale ne, to je ten novy system, milačku. Přes měsic sem ušetřila, a tak fčil mame kaviar.“

Kura, věděl sem, že mam doma fajnu robu. Zežrali zme kaviar a hrubo ho zaleli šampaňskym. Ja sice take patoky nepiju, ale tuž raz za čas si ho dame všeci, ni?

„Ja abych nezapomněla, Peťovi se rozpadly buty do školy, potřebuje dotaci na nove“. Tuž kdyby chtěla jakesik duperele pro sebe, zbil bych ju jak koňa, ale že tak dobře hospodařila, žadost o dotaci sem schvalil.

Tak to šlo pul roka. Roba hospodařila přesně podle planu, stat by na ňu mohl byt hrdy. Enem ty dotace mi rozvracely system. Uspory brzo zmizely, to nevadi, ale tych hodinek, telefona a sekačky v zastavarni mi bylo trochu lito. Naštěsti v susedstvi je taky hodny pan, kery zprostředkovava pučky. Ani drahe to nebylo.

Po roce sem na sebe mohl byt hrdy aji ja. Take pučky sem už měl tři. Žaden problem to nebyl, stačilo se zaručit barakem a autem a všecko šlo. Ze mě by mohl byt minyster financi.

A pak, jedneho letniho večera sem robu s kufrem aji s děckama potkal na zapraži.

„Jedeme k mořu?“ zeptal sem se ji s obdivem a zakusnul se do koblihy.

To, co mi řekla, než odjela, od ni nebylo hezke. Copak ja možu za to, že špatně hospodařila a nezrobila se rezervy?

Ale nevadi, auto stejně žralo prachy, na baraku sem furt cosik musel robit, a u Liby v garzonce je fajně…


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském