Těžká role Václava Klause, ml.

Nechce se mi čtyři roky sedět ve sněmovně a jenom kritizovat. To svého času řekl Václav Klaus mladší. Doufal, že aspoň ve školském výboru něco pro kantory udělá. Co už ale udělal, je snaha v politice jako takové něco změnit.
Že je to potřeba, o tom není sporu. Jenomže člověk s tak známým jménem to bude mít mnohem těžší než si možná sám myslel. Zastavme se nejdříve u samotné ODS, jejíž je Klaus junior členem.

Mgr. Václav Klaus

Před podzimními volbami glosoval společenské dění i situaci ve školství a nedá se mu upřít, že zpravidla velmi zdařile. Nebyl to jen pohled kantora, ale i osoby totožné s životem běžného občana. Proto byl srozumitelný a ODS tak dostávala zdarma body na potleskoměru. Do té doby na ústředním Fialově sekretariátu vše v pořádku, protože jen blázen by potlačoval snahu někoho, kdo mu tvoří změnu voličských nálad. Jak známo, byla to právě ODS, která po všech těch politických alotriích z devadesátých let a ještě i za šéfování Mirka Topolánka, pak téměř lehla popelem.

Bájný Fénix se po těch letech sice nekonal, zato alespoň nějaká očista strany ano. A do doby návratu části sympatizantů vstoupil Václav Klaus mladší. Sympatie veřejnosti tím pádem rostly i jemu a tak se ODS musela zabývat otázkou, jakou další roli v tom poněkud nečekaném vývoji může ještě tento kantor sehrát. Protože jeho názory byly a jsou více progresívnější než od blazeovaného akademika a předsedy partaje Petra Fialy.

Tím pádem nastalo dilema, zda Klaus junior, stále viditelnější v mediálním prostoru, nenaruší dosavadní strategii strany – tedy neústupnou kritikou na adresu vládnoucí koalice. Zejména na hlavu Andreje Babiše. Neboť obsah Klausovy filozofie se jevila jako kompromis, tedy pokus se na něčem domluvit, aby se věci pohnuly dopředu. To by ale znamenalo ústup ze zákopových pozic dosavadního lídra Fialy. V očích politika už něco podobného neznamená kompromis, ale částečnou vnitrostranickou prohru. Z čehož plyne další, mnohem větší nebezpečí. Hle, rodí se nový a zřejmě i lepší partajní šéf!

Po volbách, kdy zákopové pozice Petra Fialy přetrvávají, dostává se ODS do slepé uličky tím, že neústupnost není vždy důkazem síly strany, ale naopak jistá slabost. Kdyby ODS přijala nabídku k podílu na moci, právě tím by mohla dokázat, že dovede hnutí ANO držet při zdi a zároveň se svých voličů nebát, protože by neměla čeho. Snaha tady byla a v případě pádu vlády by neúspěch padl na hlavu vítěze voleb. V tomto duchu predikoval Václav Klaus mladší podobnou představu, protože jak jinak než konstruktivním přístupem lze dosáhnout výsledku, ať je pak jakýkoliv. Toho se ale ODS bojí a je proto stále víc zřejmé, že už i Václava Klause Druhého. Jeho mnohem proslulejší otec s tím teď ale vůbec nemá co dělat.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském