Smrt ministra

loading...

Pokud si teď kladete otázku, ministra které vlády mám na mysli – jestli té minulé, Sobotkovy, nebo té nové, Babišovy – asi vás zklamu. A pokud si myslíte, že bude řeč o dodnes nevyjasněné smrti Jana Masaryka, zklamu vás opět.

Jan Masaryk

I když souvislost s Masarykovou smrtí tu je, a dokonce velmi těsná. Protože ať už Jan Masaryk spadl z okna Černínského paláce nešťastnou náhodou, vyskočil sám, anebo ho shodili sovětští agenti, jisté je, že šlo jen o vyvrcholení toho, co začalo Stalinovým příkazem československé vládní delegaci v Moskvě: „Musíte odmítnout Marshalův plán!“ Masaryk na onen Stalinův diktát reagoval známými slovy, že odjížděl do Moskvy jako ministr československé vlády a vrací se jako Stalinův pohůnek.

Známý slovenský intelektuál, komunistický politik a redaktor londýnského rozhlasu za druhé světové války Vladimír Clementis byl po válce státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí a po Masarykově smrti se stal dokonce ministrem zahraničí v Gottwaldově poúnorové vládě, ale už v lednu roku 1951 byl zatčen a obviněn z buržoazního nacionalismu, v listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a 3. prosínce téhož roku popraven.

Před několika málo dny tedy uplynulo od jeho smrti 65 let. A právě při této příležitosti uvedl Slovenský dům v Praze v rámci druhého ročníku svého Minifestivalu slovenské kultury kromě jiných pořadů také monodrama Ireny Žantovské Smrt ministra, napsané na motivy stejnojmenného románu slovenského prozaika Ľuboše Juríka. V režii samotné autorky monodramatu se role Vlada Clementise zhostil slovenský herec Marko Igonda.

Já však nepíšu žádnou recenzi, a proto se nebudu pokoušet ani samotnou hru či její režii, ani Igondův herecký výkon (a už vůbec ne Juríkovu literární předlohu) hodnotit. Chci se jen podělit o svůj divácký zážitek a dojmy, které ve mně doznívají ještě dnes.

loading...

Příběh poslední noci Vladimíra Clementise před popravou je strhující politický thriller a psychologické drama současně. Ale je to i zvláštní detektivka, ve které předem známe vrahy a kde se oběť stává současně i detektivem hledajícím odpovědi na otázky viny či spoluviny. Ty otázky klade Clementisův obhájce – na scéně fyzicky nepřítomný – nebo možná ministrovo vlastní svědomí. Ze všeho nejvíc je to však příběh šíleného XX. století a současně novodobé antické drama.

Správné antické drama má ale přinášet katarzi, následný pocit očištění a povznesení. Ale jakou katarzi může přinést příběh politického teroru a justiční vraždy?

Přesvědčeným antikomunistům snad potvrzení toho, že boží mlýny, o kterých se tvrdí, že melou pomalu, ale jistě, mlely v případě procesu s tzv. Slánského spikleneckým centrem setsakramentsky rychle. Pozůstalým po obětech snad skutečnost, že Stalina i Gottwalda dostihla smrt ani ne do roka jako Lomikara, kterého podle pověsti vyzval pod šibenicí na boží soud Jan Sladký – Kozina: Stalin zemřel čtvrt roku po Clementisovi 5. března 1953 a Gottwald krátce po návratu ze Stalinova pohřbu 14. března téhož roku.

Ale já v sobě našel jiný povznášející pocit. Vyplývá ze skutečnosti, že trest smrti byl u nás (a nejen u nás) zrušený, takže se podobné justiční zločiny snad už nemohou opakovat. I když na různých internetových diskuzních fórech se to hemží lidmi, kteří – kdyby se octli na místě prokurátora Urválka, jenž žaloval Slánského a spol., či prokurátorky Polednové, stíhající obžalované v kauze Milady Horákové, a kdyby měli jejich tehdejší možnosti – by nechali dopadat železnou pěst proletariátu nebo buržoazie (to podle svého politického přesvědčení a angažovanosti) na hlavy tehdejších či dnešních obžalovaných stejně drtivě jako jejich předchůdci. A kdyby mohli, neváhali by ani používat u výslechů útrpné právo. Protože fanatici ve službách jakékoli ideologie se nikdy nespokojí s diskuzí a přesvědčováním, ba dokonce ani s humánními tresty, a poslušní lokajové moci splní jakýkoli její příkaz. Fanatici chtějí vidět krev a lokajové si chtějí zasloužit svou odměnu a další služební postup.

Ale co chtějí diktátoři? Přece dosáhnout absolutní moci – třeba i demokratickými prostředky – a pak si ji upevňovat a udržovat likvidováním svých odpůrců.

Bohužel i mezi dnešními pseudodemokraty se najde dost protofašistů a neostalinistů. A zvěrstva islamistických teroristů přece přímo volají po obnovení trestu smrti a vládě tvrdé ruky, nebo snad ne? A politicky hyperkorektní „vítači“ jen přilévají oleje do ohně.

loading...

Takže teď jde nejen o to ubránit se infiltraci islamistů a jejich terorismu, ale také o to, abychom se v zápalu boje nedostali z bláta do louže či dokonce z deště pod okap! Jinými slovy řečeno, abychom sami neskončili s oprátkou na krku nebo před popravčí četou nějakého novodobého kvazispasitele! Ať už by mělo jít o nějakého tuzemského a charismatického „vůdce“ či o národním zájmům pansky nadřazenou evropskou byrokracii.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském

Čtěte dále:

Zdánlivá legalizace marihuany. Zase zmršili, co mo... Zdroj: frantisekmatejka.cz | Tzv. legalizace marihuany pro lékařské účely není ničím jiným, než buzerací nemocných lidí, zdrojem zisků pro farmaceuti...
Týden zostřené nenávisti: Srpnová invaze 68 – R... Máme na krku orwellovský Týden zostřené nenávisti. Je to napohled nemožné, neboť jsme součástí té nejvyspělejší, nejdemokratičtější a nejsvobodnější č...
Zdravy narod žere zdrave věci Su staty, kere likviduju svoje občany tym, že dovoluju krmit zvěř chemickyma preparatama, plnyma antybyjotyk, rustovych hormonu a dalšich sajrajtu. Tř...
Permanentní revoluce proti člověku Slepotu člověka umožňuje jepičí délka jeho života. Osmdesát let nestačí ani zdaleka na to, abychom byli. Jsme proto odkázáni k opakování stále téhož; ...
Když si státní zástupce dělá z lidi prdel a Semelo... Zpochybnila vraždu Horákové. A našli se dva hrdinové co na ni podali trestní oznámení. Státní zástupce si nechal udělat posudek. Posudek však zní ve p...
Likvidace sílícího lidového odporu v EU: Francouzs... Michal Semín komentuje „trik“ homosexuální lobby, ničící hlavní eurokritické strany v očích konzervativních voličů, a Lubomír Vylíčil přináší inform...
Platíme daně a Dienstbier se nám směje do očí. Jeh... Mnoho lidí se dnes cítí mravně na výši, když se dostatečně ohánějí lidskými právy. Každá menšina prý zasluhuje ochranu a speciální zacházení. Ptám se ...
Otázky těchto dnů: Zvoní hrana jen české pravici? ... Petr Hájek analyzuje možnosti zdecimované pravice a upozorňuje na nebezpečí „babišovské normalizace“, na jejímž počátku právě stojíme. Patetické tóny ...
Co lidi vede k nakupování na místech, kde týrají z... Na světě existuje jen málo smutnějších věcí, než je pohled na frustrované majestátní zvíře bezcílně bloumající sem a tam podél skleněné stěny svého vě...
Husák a puncovaná demokratka Ne, nelekejte se, ani se netěšte, ať už jste jakékoli politické orientace! Gustáv Husák nevstal z mrtvých. Do jisté míry se však vrátil na výsluní veř...
loading...