Společnost v koncích s rozumem: Pohoršení nad návratem marxistů zakrývá nadšení nad nástupem neomarxistů

Pohoršování nad Ondráčkem a komunisty, kteří se dostávají k moci, je jistě na místě. Osobně ale za mnohem větší nebezpečí považují prorůstání neziskovkářské rakoviny do státní správy.

Josef Provazník

Stále více „mladých a neklidných“ jde studovat s tím, že pak bude „pomáhat“ v neziskovém sektoru. Nikoli však chudým, postiženým či starým, ale lidem z Afghánistánu, Nigérie či Gabunu, třetímu pohlaví, genderu, inkluzi atd.

Tihle lidé vítají žalobu Evropské komise na ČR skrze uprchlické kvóty. I když dostávají peníze od od vlády, tedy od nás daňových poplatníků, jsou to především „Evropani“ a nikoli Češi. Zveličují problémy, aby ospravedlnili svoji zdotovanou existenci.

Jejich „pomoc“ spočívá i v tom, že když české úřady odmítnou někomu udělit azyl, zaplatí jim neziskovkáři advokáty, aby se mohli soudit (ještě ve větší míře je to na Západě). Dobře to bylo vidět i na tzv. „šátkové kauze“, což navíc trestuhodně podporoval přímo i ombudsman!

Neziskovky jsou napojené na média i levicové strany. Jejich členové zasedají v různých vládních skupinách a radách. Kdepak komunisté! Ale právě různí levicoví aktivisté z neziskovek ohrožují naši svobodu a demokracii.

I ten Ondráček mě drásá míň, než působení Patočky, Uhlové, Dienstbiera, Šabatové a mnohých dalších, jejichž jména často ani neznáme. Současné největší zlo se nazývá neomarxismus/nová levice, už dávno ne komunisté, kteří (naštěstí) dávno prohráli.


Převzato bez vědomí autora z poloveřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském