Volba prezidenta po Česku: Šaškárna a taškařice, která je smutná převelice

Kavárna opět v hysterickém opojení: Všichni proti Zemanovi! Volby jsou hrou o větší „sázky“ než minule. Babišova karta cinknutá Bruselem. Pokud nerozhodne již první kolo, za dva týdny přijde ruleta

Prezidentská vlajka

Začínají prezidentské volby. Takové střízlivé konstatování však zdaleka není přesné. To, co se odehrává na naší politické scéně, je něco úplně jiného než standartní demokratický proces. Volební akt je pouze kulisou, za níž pro naši zemi a národ vykukuje fatální nebezpečí. Jeho střeva vidíme shodou okolností v posledních dnech doslova v přímém přenosu z poslanecké sněmovny. To, co se odehrává kolem jednoznačného a suverénního vítěze nedávných voleb parlamentních (ať ho máme rádi nebo ne), je děsivé a alarmující.

Tím hůř, že nejde o premiéru. Po policejním puči proti Nečasově vládě sledujeme druhý – a daleko propracovanější – pokus změnit výsledky soutěže politických uskupení kriminalizací vítěze voleb policejně-mediální mafií. I v tomto případě se do nechutné hry likvidující zbytky demokracie opět zapojily známé temné síly ze zahraničí. Nikoli tedy mytičtí „ruští hackeři“, jak se „obával“ spolu se zvěčnělým premiérem Sobotkou hlavní favorit Kavárny pan Drahoš, ale naše současná „Moskva“ – Brusel.

Pokud Miloš Zeman zvítězí, půjde o docela tvrdou ránu této naší Páté koloně bruselské smečky, která v parlamentních volbách dostala K.O. – ale nezahynula. V určitém smyslu dokonce posílila (Piráti). A pokud Zemana z Hradu odstraní, půjdou nám jako zraněné zvíře po krku ještě dramatičtěji než kdy předtím. Nám. Buranům a lůze.

Podvod s lidskou tváří

Záměrně nemluvím o tom, co se stane v takzvaném prvním kole. Dvoukolové volby jsou totiž jedním z největších podvodů různých úkonů, které se konají ve jménu oné posvátné (neexistující) demokracie, jíž se Kavárna nejvíce ohání. Protože právě a především volby – pokud jsou rovné a spravedlivé – by byly základním znakem fungující lidovlády. Dvoukolový systém je naopak její karikaturou, děsivým zmrzačením.

Volby jsou totiž „snímkem“ rozhodnutí veřejnosti v přesném čase. K volebnímu termínu se připravují všechny předvolební kampaně, na minuty přesně se – zvláště v závěru – rozhoduje o každé maličkosti. Když volby těsně před jejich konáním zrušíte, nebo jejich termín posunete (jako jsme to zažili u voleb parlamentních v roce 2009 zásahem ústavního soudu), jde fakticky o puč. Ne za pár měsíců, ani týdnů, ale už za pár dnů mohou být výsledky úplně jiné.

Je to jako by atletům zastavili závod na sto metrů po šedesátce. A za deset minut by se startovalo na zbývajících čtyřicet. Usain Bolt by určitě nevyhrál, ale zvítězil by nějaký outsider, který umí jen rychle vyrazit. Nebo jako by se narodila dvojčata a rodičům by se jedno dítě nelíbilo. Tak by děti napochodovaly zpátky a za hodinku by vylezlo na svět jen jedno – to chtěné. Přesně tak se to má s dvoukolým volebním systémem. Ostatně není bez zajímavosti, že se již uvažuje o změně pro volby do senátu na jednokolový systém. U prezidentských však má zůstat dvoukolý bastard.

Otevřená manipulace

Nejde samozřejmě o nic jiného než o otevřenou manipulaci. Systém byl zaveden proto, aby se dalo voličské rozhodnutí „opravit“. Asi jako když bruselští soudruzi nechávají zopakovat referenda, jejichž výsledek se jim nehodí. Nedávno o tom promluvil i bývalý britský premiér, válečný zločinec a podvodník z dob invaze do Iráku Tony Blair. Míní, že by se referendum o brexitu mělo opakovat. A kdyby dopadlo stejně, opakovalo by se znovu. Ten to alespoň řekne narovinu, protože ho už stejně nikdo nebere vážně.

Tuto manipulaci chtějí nyní naši místní Bruselané uskutečnit v nadcházejících volbách. Osm Zemanových protikandidátů má „rozředit“ hlasy – tak, aby se do druhého kola dostal ten, kterého považují za nejnadějnější figuru – v našem případě takto mediálně budují právě Drahoše. Část Zemanových příznivců se má také „unavit“, pokládat předpokládanou prvokolovou převahu stávajícího prezidenta za dostatečnou – a v kole druhém zůstat doma.

Minule jim to nevyšlo, protože přehodili výhybku manipulací z Fischera na Schwarzenberga – jenže pozdě. Museli tedy ve dvou týdnech „pauzy“ provést tak dramatickou mediální válku, že tím nakonec zvedli Zemanovi voliče znovu z kanape. To se tentokrát nestane. I když model je stejný: Kdokoli (kromě Jiřího Hynka či Petra Hanniga) z naplánovaných „kandidátů“ je pouze alternativní loutkou za zvěčnělého Havla – právě tak, jako jím byl „kníže Číro“. Drahoš už také veřejně oznámil, že se všichni dohodli, že podpoří v druhém kole proti Zemanovi své protikandidáty – což dementovali pouze dva výše zmínění outsideři.

Hra o Babiše

Kavárna tak bojuje současně na dvou frontách: proti prezidentovi a proti premiérovi. Proti oběma stejně nechutně – a doufá v synergii destrukce, na kterou vsadila. Andrej Babiš vyhrál sice zcela jednoznačně, ale větší část Prahy, ovládaná Kavárnou a jejími médii, Bakalovými a „veřejnoprávní“ ČT a ČRo, dokázala Kalouska (TOP), Bělobrádka (KDU-ČSL) a Farského (STAN) s odřenýma ušima těsně protlačit do parlamentu. Piráti, umělý bruselský konstrukt, který vede osvědčený muslim, byli pak pro některé naše lidi dostatečně „zvláštní“ a neokoukaní, že jim „to tam pro tu srandu hodili“.

Tato skupina má nyní hlavní a vlastně jediný úkol: Odstranit vítěze voleb a současně i Bruselu totálně nepohodlného prezidenta, neb oba jsou především „odmítači“, pokud jde o otevření bran ČR muslimské migrantské invazi. Mirek Topolánek to sice tvrdí rovněž, ale to je jako bychom mu věřili, že to nebyl on, kdo „vtáhl za trójské hradby“ Lisabonskou smlouvu, která tohle celé neštěstí (kvóty) umožnila.

Premiér Babiš je prostě pro Brusel MUKL (Muž Určený K Likvidaci) – a právě tak je to s prezidentem Zemanem. Hra části policie a části „velkých“ podnikatelských hráčů („slavný“ udavačský web Šuman) vyprodukovala kauzu Čapí hnízdo, v níž údajně došlo k nesrovnalostem při čerpání bruselských dotací. Těsně před prezidentskou volbou a prvním pokusem o sestavení Babišovy vlády k tomu přihrál bruselský OLAF další munici.

Připomeňme, že za tou zkratkou se skrývá trojice „vyšetřovatelů“ v podobě dvou slovenských dam a jednoho Estonce, kteří od pražské Kavárny a „její“ policie (vyšetřovatel Pavel Nevtípil) zcela převzali spis, který na Babiše zdejší „babišobijci“ vytvořili.

Mlčící proti uřvaným

Jde o tak flagrantní případ boje proti politickému soupeři „nepolitickými“ (kriminálními) prostředky, že za normálních okolností by sněmovna nemohla stíhané poslance (Babiš, Faltýnek) do spárů policie vydat. Česká televize, rozhlas a Bakalova média – dnes už ve spolupráci s téměř všemi ostatními, kteří také bojují primárně proti Zemanovi – však čtyřiadvacetihodinovými „speciály antibabiš“ vytvářejí atmosféru, v níž to asi prakticky nebude možné.

Babiš tedy bude vyšetřován, pak bude buď vyšetřování zastaveno „jeho“ státními zástupci (L. Bradáčová, P. Zeman), nebo se povleče soud, který ho nakonec osvobodí – ale po vítězi voleb (a celém hnutí ANO) bude veta. Právě tak si to Kavárna plánuje. Ukazuje se, že Andrej Babiš měl nakonec pravdu, když od počátku svého vstupu do politiky tvrdil, že jedinou snahou jeho soupeřů z „tradiční politiky“ bude jakýmkoli způsobem se ho zbavit. Kuna v kurníku prostě.

Babiš určitě není žádná výhra. Lze proti němu mít nesčetně výhrad – na Protiproudu jsme jich snesli za poslední roky na tuny. Je to nicméně vítěz voleb, v nichž ho na nejvyšší vládní místo nejvyšší vynesli právě „burani a lůza“ (v klidných dobách obvykle mlčící většina), kteří tak porazili Pražskou kavárnu. Přesně stejně jako Miloše Zemana. A v Americe Trumpa. A v Británii odstřihli Brusel. Mlčící prostě promluvili a porazili uřvané elitáře ze všech hlavních médií.

Na všech stranách se řvoucí menšina, která již dávno obsadila většinu významných postů ve státě (Deep State), chystá na odvetu. Trump má být odvolán jako kremelský agent, v Británii se uskuteční několik „opravných“ referend, u nás bude popraven Babiš se Zemanem – rovněž Putinovým agentem. U nás jsme právě uprostřed „akce“.

Finále

Ústavní puč z roku 2009 úplně proměnil politickou mapu. Posunutím termínu nezvítězil ve volbách jejich jistý vítěz Jiří Paroubek (a později se nestal prezidentem voleným tehdy ještě v parlamentu), na scénu byla vynesena Kalouskova Topka a tak dále. Dvoukolový volební systém chce nyní vytvořit podobný efekt také při prezidentské volbě.

Jsme ve finále. Jediná možnost, jak se účinně postavit této mafiánské metodě dosazování „svých lidí“ do rozhodujících pozic zdánlivě prostřednictvím voleb, je Zemanovo vítězství již v prvním kole. Pokud by měl stávající prezident v rukou alespoň část hlavních médií, podařilo by se patrně tuto většinu opět nechat promluvit. Jenže on nemá v rukou nic. Kromě toho (správně) odmítl chodit do televizních „diskusí“, při nichž by nuly zvedl už faktem své přítomnosti nad hladinu rozlišitelnosti – a tak vlastně nemá žádný mobilizační nástroj.

O jistou mobilizaci se stará jen šílená kampaň proti Babišovi, který dnes očekávaně doporučil svým příznivcům volit Zemana. Ti snad – z toho, co sledují, pokud to sledují – vytočeni být mohou. Je ale sporné, zda to na vítězství v prvním kole může stačit. Musela by být nízká volební účast, pak snad. Ale Kalouskem a spol. zjančená Praha půjde volit proti Zemanovi opět tak ze tří čtvrtin. Proti buranům a lůze.

Nemluvě o tom, že existuje nezanedbatelná část voličů, kteří si chtějí v prvním kole zaexperimentovat (pro Hynka, Hanniga či Topolánka) – a svůj hlas chtějí dát Zemanovi až v kole druhém. Prostě nevědomky přistoupili na zničující hru na „dvoukolovou demokracii“.

Nic není proto v tuto chvíli jisté. Ti, kteří ještě chtějí bránit náš stát, by však měli vědět:

Rozhoduje se v pátek a v sobotu. Zbytek je ruleta.


Zdroj.

Další články k tématu:

loading...

Komentáře: