Blíží se další soumrak naší suverenity? A co s tím uděláme?

Nedám nějak zvlášť na vnější dojem, takže mě vůbec nezajímá, jak kandidáti na prezidenta vypadají, jaké piruety po ránu nacvičují, co jedí a pijí, ani jak uhlazené věty ze sebe soukají. Mě zajímají jejich politické názory a činy. A protože nejsem ani politolog ani ekonom, rád si vyslechnu názory odborníků. A nejen ty, které do nás perou pod tlakem bulvární i mainstreamová média. Proto mě zaujaly i názory nejmenovaného úspěšného českého podnikatele s mezinárodním rozhledem, se kterými se ztotožňuji do té míry, že jsem z nich vyšel při formulování svých důvodů, proč budu volit Miloše Zemana i ve druhém kole.

Miloš Zeman a Jiří Drahoš

Zatímco současný prezident repunliky je zásadně proti uprchlickým kvótám a proti muslimské imigraci vůbec, Jiří Drahoš se k těmto otázkám dosud jasně nevyslovil.

Miloš Zeman je proti přijetí eura do té doby, dokud budou Řecko a další země, které se nacházejí v podobné ekonomické situaci, členy eurozóny, protože nechce, abychom museli platit dluhy jiných zemí. Jedním z důvodů, proč vyměnil členy rady České národní banky, bylo, aby ČNB přestala uměle snižovat kurs koruny vůči euru, což nás stálo 243 miliard korun. Důvodem onoho umělého snižování totiž bylo, aby zahraniční a především německé firmy mohly u nás vyrábět co nejlevněji. V dané situaci si potřebujeme zachovat svou vlastní měnu co nejdéle. Nejlépe do doby, kdy se dostane kurz na 18 – 20 korun za euro. Jiří Drahoš je však pro co nejrychlejší přijetí eura. Už to tak vypadá, že jeho úkolem je v tomto směru jediné – „správně“ to těm českým buranům vysvětlit.

Miloš Zeman hájí zájmy českých firem v zahraničí, včetně Ruska a Číny, což Jiřího Drahoše vůbec nezajímá. Od něj se očekává, že přispěje vahou své funkce k tomu, abychom v těchto zájmových oblastech vyklidili prostor západním zemím, které sice své vlastní „sankce“ porušují jako na běžícím pásu, ale od nás vyžadují jejich dodržování nad daný rámec.

Zeman také nesouhlasí s předáváním dalších pravomocí EU, což Drahoš poslušně akceptuje. To ovšem povede, pokud Jiří Drahoš volby vyhraje, k tomu, že se z nás stane pouhá evropská provincie. O státní suverenitu de facto přijdeme. A protože se EU po „brexitu“ bojí možné ztráty dalších členů, preferuje slabé a přizpůsobivé partnery typu Jiřího Drahoše. V této souvislosti je zajímavé, že i v USA se objevují názory, že Miloš Zeman reprezentuje úsilí některých východoevropských zemí (V4, ale i dalších) o větší emancipaci po 28 letech podřízenosti Francii a Německu.

Prezident Zeman nás chce vymanit z role politické a ekonomické kolonie Západu. Stále se mluví o dotacích, které dostáváme z EU, kam ovšem musíme odvádět své příspěvky, ale jen málokdy se mluví o tom, že jen na dividendách odteče z republiky 300 miliard ročně. Drahošovým úkolem je zachovat status quo, ev. naši závislost ještě posílit.

S nevelkou nadsázkou se tak dá říci, že v Praze se dnes hraje o příští podobu Evropy, jako už tolikrát v minulosti. Stačí si vzpomenout na roky 1918, 1938, 1948, 1968 a 1988 – 1989.

Že by tu byl další osudný osmičkový rok? A pokud ano, jak se v něm zachováme? Zase to vzdáme bez boje jako už tolikrát, nebo se v roce stého výročí vyhlášení samostatného Československa vrátíme ke svým nejlepším tradicím, půjdeme k druhému kolu prezidentských voleb, i kdyby trakaře padaly a z Berlína či Bruselu hromy třískaly, a budeme znovu volit Miloše Zemana?


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském