Vláda padla, vláda padla, kdopak nám ji postaví?

Ve svém posledním článku jsem psal o problému padajících a pádem hrozících pražských lávek a mostů. A končil jsem konstatováním, že na spadnutí (či na padnutí) je v České republice mnohem více věcí a institucí. Ale proč vlastně? Začnu tím, že dokončím parafrázi říkanky, kterou všichni známe z dětství. I když možná všichni ne, protože dnešní mladá generace vyrůstala spíš na počítačových hrách než dětských říkankách. Což je možná chyba.

Jaroslav Čejka – spisovatel

Vláda padla, vláda padla,

kdopak nám ji postaví?

Opozice sice zvadla,

Babiš nám však odpoví.

Andrej Babiš totiž – a v tom je ta potíž, jak kdysi zpíval Jiří Suchý – podal demisi své „vánoční vlády“, která nezískala důvěru, ale současně dostal od Miloše Zemana pověření k sestavení vlády nové. Jiří Drahoš sice v poslední předvolební debatě na ČT 1 prohlásil, že když se stane prezidentem, tak Babiše premiérem nejmenuje, ale ústavní právníci mu vysvětlili, že by musel. Třetí návrh má předseda PS Radek Vondráček, který by šéfa svého hnutí patrně neváhal navrhnout, a prezidentovi by pak nezbývalo, než to akceptovat. Pan profesor z toho měl asi těžké spaní, ale jen do té doby, než zjistil, že nevyhrál a prezidentem nebude. Pak mu v této věci nejspíš odlehlo. Ale možná že i v jiných.

Zato opozice, která v Drahošovo vítězství vesměs věřila a doufala, že po Babišově třetím neúspěšném pokusu by nový prezident vyhlásil předčasné volby, má teď hlavu ve smutku. Vláda v demisi vesele vládne a protože vyšetřovatelé kauzy Čapí hnízdo ztrácejí tah na branku a evropský OLAF se celou věcí přestal zabývat ve chvíli, kdy ministerstvo financí vyjmulo projekt z dotací EU, může se stát vlastně všechno.

Takže osobně sázím na to, že Babiš tu vládu nakonec přece jen dá – jak se dneska hezky česky říká. Třeba jen v zastoupení, jako bývaly válečné svatby. Jenže kdyby měl být premiérem někdo jiný z jeho hnutí, vyšlo by to nastejno. A kdyby snad nakonec přece jen došlo k předčasným volbám, nejšpí by je ANO vyhrálo znovu. Sociologové a politologové to sice nejsou schopni pochopit, ale podobně jim hlava nebere, jak mohl v prezidentských volbách vyhrát „sprosťák“ Zeman nad „slušňákem“ Drahošem. A tak neustále omílají svou mantru, že je to věc vzdělání. Že Drahoše volili ti více a Zemana ti méně vzdělaní voliči.

V tom jsou ale vedle jak ta jedle. O vzdělání tu vůbec nejde, nebo snad jen u té nejmladší generace voličů, kde vyšší vzdělání znamená i dlouhodobější vymývání mozků. To, o co tu ve skutečnosti jde, je sociální a společenské postavení voličů A pro ty je Zeman, i když už dávno není ryze levicový politik, přece jen levicovější naž jeho oponenti.

A pro pravicovou opozici „nepochopitelně“ úspěšný Andrej Babiš, který má do levicovosti hodně daleko? Ten dosáhl v říjnových volbách svého úctyhodného vítězství především proto, že svými politickými úspěchy vrací naději a sebevědomí uraženým a poníženým. A těch je mezi českými voliči kolem tří milionů. Jsou to lidé, kteří byli v polistopadových dobách postiženi odvoláváním ze svých pozic, společenským skandalizováním, profesním a politickým ostrakizováním, či dokonce dlouhodobou nezaměstnaností. A samozřejmě i jejich rodinní příslušníci. Ti všichni vidí rudě, když slyší, že nelegálním imigrantům a jiným příživníkůmi kynou lepší vyhlídky než jim. A když se ozvou, dostávají nálepky xenofobů, rasistů, levicových extremistů nebo neonacistů. Tedy ne že by se takoví u nás nenašli, ale ty je třeba hledat někde jinde než v Babišově ANO.

Sametový bumerang se prostě vrací a dopadá na hlavy těch, kteří ho vyslali. Protože kdo seje vítr, sklízí bouři! Pravda, zatím rovněž pouze sametovou, ale na spadnutí tu jsou, jak už jsem psal, i mnohem horší věci


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském