Naplánované události

Mnoho lidí věří, že každá událost je vyvolána a řízena velkokapitálem, mezinárodním komunizmem, Židy, zednáři a případně dalšími silami. Nepochybuji, že mnozí mají na jedné straně snahu, ovlivňovat dění, ale…

Ilustrace

Na počátku minulého století byli, hlavně díky ruským vojskům, vyhnáni Turci z Balkánu a Srbové začali „pracovat“ na tom, aby všechny jižní Slovany sjednotili ve svém království. Habsburské monarchii vyvstal velký problém se Slovany, kterých bylo početně více než Němců. Habsburkové na tajných jednáních s Prusy (některá prý probíhala i na zámku v v Kroměříži) začali vymýšlet protiopatření a dohodli se, že je třeba Srbsku udělit lekci. Prvým krokem bude demonstrace síly na srbských hranicích ve formě vojenského cvičení, což uskutečnili. Na závěr cvičení byla vojenská přehlídka a při ní Gavrilo Princip zastřelil následníka trůnu s chotí. Dopadlo to tedy tak, že hned měli záminku k vyhlášení války. Válka se však nevyvíjela tak, jak si R-U spolu s Pruskem naplánovali. Po únorové revoluci Rusové přestali bojovat, R-U se trochu ulevilo, později však Rusové své vojenské akce obnovili a v Berlíně naplánovali, že převezou Lenina do Petrohradu a on udělá další revoluci. Plán jim sice vyšel, ale další vývoj byl jiný, než si představovali. Srbsku plán vyšel, stanuli v čele společného státu jižních Slovanů. Nebudu rozebírat, jak fungoval. Skončil krvavě a nenávistí mezi jednotlivými národy.

Po roce 1945 si naši komunisté naplánovali, jak se dostanou k moci. Plán jim vyšel. Reicin rozjařený vítězstvím v noci po jmenování nové vlády v Praze vykřikoval: „Všechno pro.rali! Všechno pro.rali!“ Neuplynul dlouhý čas a on i mnozí další soudruzi, kteří to naplánovali, skončili na popravišti.

Ke konci vlády Leonida Brežněva spřádal Michail Gorbačov se svým přítelem Ševarnadzem a s dalšími plán, jak oživit stagnující sovětské hospodářství. Vyšlo jim to, dostali se k moci, spustili perestrojku, ale skončilo to rozpadem Sojuzu.

V roce 2003 George Bush s týmem moudrých rádců naplánovali sesazení Husajna a nastolení demokracie v Iráku. Sesazení se podařilo. Byla i přijata nová ústava, v preambuli se však praví, že se respektuje právo šáría. Muslimové-muži tedy mají 100 % práv, muslimové-ženy 50 % práv, lidé knihy (židé a křesťané) 20-30 % práv, ostatní náboženství a nevěřící 0 % práv. Prvý předpoklad demokracie, rovnost všech lidí, není tedy splněn. Realita v Iráku je vhodně vzdálená představám plánovačů.

Ano, mocní tohoto světa plánují, někdy se události dokonce i vyvíjejí podle jejich plánů, nakonec to však dopadne úplně jinak.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském