Vzpomínky…

První holka, první cigareta marihuany, první vejplata…. To člověka po letech přepadne nostalgie. Ale až si po letech vzpomenu na svoji první agitaci na můj dnešní svátek, spíš se mi zkřiví tvář bolestí, studem a rozpaky.

Josef Provazník

Šel jsem do toho se vší vervou, ale „odměnou“ mi byly jen dva pohlavky, jeden kopanec do ledvin a dvě dobře mířené pěsti na žaludek. Jsem aspoň vděčný tomu hromotlukovi v džízce, že do mě přestal po pěti minutách na zemi kopat.

Jediným světlým momentem bylo, když jsme zašli s kolegou agitátorem na „jedno“. Jenže nakonec toho bylo víc a když jsme se vypotáceli ven, nebylo to moc ok. Já pořád opakoval, že zaříznu všechny TOPkaře jak jehňata a on všem tykal a házel po nich propisky s logem ODS.

Ještě štěstí, že to všechno viděla Alexandra Udženija a (po zásluze) nás oba profackovala. No, hrozná ostuda. Nakonec nám oběma „poděkovali“ a poslali nás domů. Že prý z nás budou mít manželky radost. A taky, že jo. To byste měli vidět..

Ale nevzdávám to. Důležitý je příště dělat jakoby nic a dál si hrát svoji hru. Ne všechno, co je poprvé, se vždycky vydaří na jedničku…

Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském