Neumírali nevinní civilisté, ale teroristé!

K napsání dnešního článku mě „přiměl“ článek paní Terezy Spencerové publikovaný v Literárních novinách dne 4.4.2018, ve kterém se dopouští některých závažných nepravd, mezi nejokázalejší omyly patří např. chybné údaje týkající se demografických dat v Izraeli či zamlčení původu palestinských obětí, z nichž většina patřila k různým teroristickým organizacím, nejednalo se tudíž o nevinné civilisty, ani o akt izraelské agrese, ale naopak o skutečnou sebeobranu.

Arabští vrazi z Palestiny | reprofoto: youtube.com

Nyní pojďme stručně k nastíněnému tématu a mylným postojům neomarxistů. Doba kolonialismu bývá neomarxisty často odsuzována. Neomarxisté označují za kolonisty bílé, většinově evropské obyvatelstvo, které je, v jejich pojetí, utlačovatelské, zatímco lidi neevropského původu považují za utlačované, tudíž, podle nich, zasluhují zastání, podporu a soucit. V případě izraelsko-palestinského konfliktu jsou za utlačovatele pokládáni Židé, zatímco palestinští Arabové zastávají pozici utlačované skupiny obyvatelstva, a proto požívají nezaslouženou solidaritu ze strany neomarxistů.

Termín „kolonisté“ se výlučně aplikuje proti Izraelcům, ale ve skutečnosti jsou to Židé, kteří jsou původními obyvateli jižního Levantu, zatímco historické a genealogické důkazy ukazují, že lidé dnes označovaní jako Palestinci jsou smíšeného původu složeného ze tří skupin- muslimští invazoři většinově ze 7. století, arabští přistěhovalci z 19. století a místní konvertité k islámu. Příkladem nám budiž muslimské dobytí tehdejší byzantské Palestiny v 7. století , což je ukázkový příklad kolonialismu v praxi a pozdější masivní arabská přistěhovalecká vlna v průběhu 19. století, která probíhala souběžně s novodobým židovským přistěhovalectvím známým jako „alíja“, ale v násobně větším rozsahu. Takže přiřknout sionistům a obecně Židům nálepku „kolonista“ je hrubým zkreslením historických faktů, dá se říci účelovým lhaním. A tudíž je falešné a zavádějící argumentovat arabskou většinou v Zemi Izraelské ve dvacátých letech 20. století a využívat tuto skutečnost jako klacek na Izrael.

Dále jsou izraelští Židé mnohými antisemity označováni jako „osadníci“. Někteří lidé zejména neomarxisté, chápou pod pojmem „osadník“ člověka, který vejde nezákonně na cizí území, pomocí síly vymýtí či zotročí původní populaci a násilně prosadí svou kulturu a svůj způsob života na dané dobyté lokalitě. Jako odstrašující příklady vysvětlující urážející pojmy „osadníci“ a „kolonisté“ nám slouží příklady států USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Rhodesie a také Státu Izrael. Dá se říci, že pro neomarxistu je běloch apriori utlačovatelem, zločincem a tyranem bezohledně vykořisťující afroasijskou populaci po celém světě.

Hlavní protiizraelskou konspirační teorií je, že se sionismus, vlastenecké hnutí židovského národa, stal nástrojem Velké Británie k ovládnutí tehdejší osmanské Palestiny a dále jdou protiizraelské konspirační bludy ještě dále, když pravdu převracejí v lež a tvrdí, že Židé byli ve skutečnosti jen cizinci, kteří násilně dobyli a ovládli „palestinskou zemi“ , vyhnali „Palestince“ a založili si svůj stát na cizím území, tudíž doteď antisemité všech barev rozšiřují palestinskou legendu o „ukradené zemi“ a co hůře, Izraelce přirovnávají k nacistům a tzv. Palestince k Židům za druhé světové války. A na Izraelce neomarxisté hledí jako na lidi s „dědičným hříchem“, jejichž zločin vůči tzv. Palestincům nebude nikdy sňat, pouze zánikem židovského národního Státu Izrael, o což se palestinští teroristé a jejich příznivci po celém světě snaží všemi možnými prostředky, ať už násilným krvavým terorismem, či pomoci hnutí BDS, veskrze antisemitského, které si dává za cíl izolovat, bojkotovat a znevažovat Izrael, jeho vědce, akademiky, sportovce a umělce.

Na druhé straně neomarxistům, eunijním politikům a všelikým protiizraelským aktivistům nevadí skutečné zločiny tureckého prezidenta Erdogana, který nazval izraelského premiéra Netanjahua „teroristou“ a Izrael jako „teroristický stát“. To praví vedoucí představitel země, která je zodpovědná za genocidu křesťanského arménského obyvatelstva, dosahující rozměrů nacistického holocaustu, masové vraždy židovského národa, člověk, který vraždí Kurdy v Sýrii, prakticky jediné představitele skutečně bojující proti Islámskému státu, dále Erdogan provádí čistky v armádě, v policejních postech, úřadech, ve školách a ve všech sférách veřejného i soukromého života, paktuje se s Íránem, kde vládne tvrdý islamistický režim šílených ajatoláhů, šítské obdoby Islámského státu, vyzývá tureckou diasporu v Evropě, aby se neasimilovala v zemích, kde žije, ale aby naopak tvrdě islamizovala evropská města. Erdogan skutečně není politik, který by měl kohokoliv poučovat o morálce a lidských právech a přesto se Angela Merkelová a jiní eunijní politici s Erdoganem paktují a vycháejí mu všemožně vstříc.

Historie Blízkého východu však ukazuje pravý opak. Muslimové násilně podmanili většinu území na Blízkém východě, zotročili či úplně vyhladili velkou část z původních židovských, zaroastrijských a křesťanských komunit, takže jsou to většinově muslimové, tedy i tzv. Palestinci, kteří se dopouštěli genocidy na původní blízkovýchodní populaci a je hanebné a urážlivé, že jsou z „genocidy“ obviňováni Židé. Obvinění z „osadnického kolonialismu“ vůči Židům jsou lživá. Velké množství historických důkazů potvrzuje, že Židé jsou původními obyvateli jižního Levantu, jejich přítomnost se datuje k dávným dobám před dvěma tisíci lety a dokládá jejich nepřetržitý pobyt v dané oblasti.

Nesmíme ale zapomenout, že se jedná o konflikt náboženský, nikoliv národní, konflikt mezi judaismem a islámem, ne mezi Židy a Araby. Arabové mají v držení 22 států, tudíž nač by potřebovali 23. stát? Tím, že Židé znovu získali ztracenou vlast v Zemi Izraelské, je prohra muslimů (dle nich samotných) a islámu završena, podle Koránu jsou Židé „prokletým národem“, který nemůže a nesmí vlastnit nikde na světě zemi, „vládnout“ kdekoliv muslimům. Propaganda neomarxistických alarmistických liberálů, že Arabové pohltí Židy, pokud neopustí území Judee a Samaří, je mylná, Židé v Izraeli mají zdaleka nejvyšší porodnost mezi zeměmi OECD i vyšší než ve většině muslimských zemí. Židovské ženy v Izraeli mají 3,16 dětí, zatímco arabské 3,11. A i v celé Zemi Izraelské, vyjma Gazy, mají Židé pohodlnou dvoutřetinovou většinu.

Zde odkazy na demografická data:

Co se týče podpory sionismu ze strany Velké Británie, slovy neomarxistů imperiální velmoci, je třeba zmínit Balfourovu deklaraci z 2.11.1917, která slibovala Židům znovuobnovení národní domoviny v Palestině, biblické Země Izraelské, nicméně její podpora sionistickému hnutí neustále klesala a posléze během druhé světové války Britové fakticky zamezili vstup Židům do Palestiny a tím byl osud stovek tisíc Židů zpečetěn, většinou byli později zavražděni německými nacisty a britská proarabská politika se nezměnila ani po druhé světové válce, a to až do roku 1947 vraceli Britové zbídačené Židy zpátky do Německa, a teprve pod nátlakem tehdejšího veřejného mínění, šokovaného jejich krutým zacházením s Židy, chtějící nalézt nový domov v tehdejší mandátní Palestině, vrátili mandát a předložili palestinskou kauzu OSN. Zatímco dnešní tzv. Palestinci, jsou, na rozdíl od Židů, lidé složeni z muslimů, kteří vpadli do Palestiny v 7. století, z arabského obyvatelstva přistěhovalého v 19. století a z místních domorodých konvertitů.

Směšné je prohlášení některých palestinských politiků, kteří sami sebe označili za Kananejce, lidi žijící v Zemi Izraelské před jejím Jozuovým dobytí. Velká část arabských Palestinců je ve skutečnosti saudského a egyptského původu, tudíž tzv. Palestinci nemohou o sobě tvrdit, že jsou původními obyvateli a nemají právo označovat Izraelce za „osadníky“ a „kolonisty“, což ale neustále dělají a ještě horší je, že jejich neomarxističtí příznivci na západě přebírají jejich protiizraelskou urážlivou rétoriku a přijímají za svou palestinskou legendu o „ukradené zemi“. Těmito vylhanými báchorkami omlouvají protiizraelský terorismus, který líčí jako „národně osvobozenecký boj palestinského lidu proti izraelské okupaci“, což jsme mohli vidět během březnového pochodu tzv. Palestinců, když posléze vyšlo najevo, že nejméně 10 z 15 „mírumilovných protestujících Palestinců“ byli členy různých teroristických skupin, povětšinou Hamasu. Nejednalo se tudíž o nenásilný pochod, ale o ryzí provokaci teroristických organizací, chtějící vyvolat konfrontaci s Izraelem. Zde můžeme nahlédnout do seznamu obětí „izraelské agrese“.

  • Hamdan Abu Amse (25) Hamas
  • Ahmad Odeh (19) Hamas
  • Jihad Frimad (35) Hamas
  • Sari Abu Odeh (28) Hamas
  • Mas´ab Salol (23) Hamas
  • Jihad Zuier Salman Abu Jamo (30) Brigády mučedníků Al Aksa
  • Ebraheem Abu Sha´er (29) Palestinský islámský džihád
  • Abed Alrahman Abed (20) Hamas
  • Muhammad Abu Amro (27) Hamas
  • Muhammad Rahmi (33) Hamas

Odkaz: https://www.timesofisrael.com/idf-at-least-10-of-the-16-killed-at-gaza-border-were-members-of-terror-groups/

To jen poznámka na okraj pro ty, co roní krokodýlí slzy nad oběťmi z řad tzv. Palestinců, obyvatel, kteří mají absolutní neúctu k životu, propagující náboženský fanatismus až do krajnosti, nechtějící jakékoliv mírové soužití s Izraelem, prosazující pouze terorismus na úkor běžných každodenních činností, z našeho pohledu normálního běžného způsobu života.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském