Nic vám nedlužím. Fakt vůbec nic. Je to tak těžké pochopit?

Ono se pořád říká, že musíme pomáhat ostatním. Já si myslím, že nemusíme. Afgháncům, Nigerijcům či Iráčanům já vážně nic nedlužím. Čím pomohu jejich zemi, když u sebe ubytuji její obyvatele? Jak přesně to těm jejich v chaosu se utápějícím zemím pomůže?

Ilustrační snímek

Riziko přijímání migrantů z těchto zemí je prostě příliš vysoké a zisky z toho pro mě a celou Českou republiku nekoukají vůbec žádné. Zcela pragmaticky je zapotřebí si říct, že Česká republika nepotřebuje přijímat tisíce, stovky ani desítky lidí z tak odlišného prostředí. A nějaké projekty „ubytuj u sebe uprchlíka“ na tom nic nemění.

Ta až fanatická touha pomáhat mi připomíná módní snahu žít zdravě, v souladu s přírodou a volit slušné lidi. Když už pomáhat, tak nejprve ve své rodině, mezi přáteli, v místě svého bydliště atd. A musí ta pomoc mít především smysl. Neustále k nám zvát lidi z druhého konce světa mi prostě smysl nedává.

To výše zmíněné nejsou žádná moudra na 500 lajků, ale v souvislosti s prostorem, který veřejnoprávní média poskytují všem těm různým „pomahačům“ a kroky vlády v demisi (podpis ministra Metnara v Marakéši stran migrace Afričanů) je třeba i tyhle „jednoduché pravdy“ opakovat do zblbnutí.