Kdybych byl mučedník

Na jednu stranu jsem trochu zklamaný, že to s tím vyloučením z ODS asi nevyjde. Mohla se ze mě stát mučednická celebrita.

Josef Provazník | foto: archív autora

Minimálně dalších pět let bych o této „do nebe volající nespravedlnosti“ psal hojně lajkované fejsbukové komentáře, publikoval rozsáhlé (plačtivé) články, jezdil po besedách, možná i natočil dokument a sepsal nějaké básnické pásmo či protestsong.

Redaktoři z alternativních (putinovských) serverů by si mě zvali k rozhovorům. Jistě bych dostal lano od Svobodných či SPD a zajistil si třeba solidní flek na kandidátce….. Mohl bych z toho udělat skandál i po právní stránce a tvrdít, že mě vyhazují kvůli tomu, že mám tmavé vlasy a oči a oni tak jsou vlastně rasisti, páč si mě pletou s cikánem či arabem.

Leccos bych z toho vytěžil i doma. Pofňukával bych, upadl do deprese a manželka by mě nenutila do domácích prací, dělala by pořád má oblíbená jídla a i v té ložnici by se jelo ne na 100%, ale třeba i na 150 až 200%.

V hospodě bych u piva naříkal kamarádům i úplně cizím lidem, jak se mnou zametli a kam bych to býval mohl v partaji dotáhnout, kdyby se proti mě nespojily temné „pravdoláskařské“ síly. Píva bych dostával zadarmo a občas i třeba něco na zub…jo jo…

No, úplně to vidím v barvách. Kde já bych mohl býval být coby vyloučenec z ODS…ach jo…