Cyp jak lampa

Je jedno takové slovo. Slovo, které vzniklo na Karvinsku a Ostravsku. Slovo, které pro nás „tustela“ obsáhne polovinu Slovníku spisovného jazyka českého. Slovo, kterým se dá vyjádřit cokoli, kdykoli a v jakýchkoli souvislostech.

To slovo zní: Cyp. Dnes už jen stěží zjistíme, jak vzniklo, kde vzniklo, kdo je k nám přinesl. Nemíním se ani přít, jestli se tohle slovo začalo používat nejdřív na Karvinsku a až pak v Ostravě nebo opačně.

Wikislovník napoví, že „Původně se jednalo o označení hornického učně – hanlivá narážka pro nemotoru, zřejmě z německého nářečního Zipf („nezajímavý muž, trouba“, v hovorové němčině též „mužské přirození“),[1] které vychází ze středohornoněmeckého zipf („cíp, špička, výčnělek“, v dnešní němčině Zipfel) souvisejícího s českým cíp a patrně i anglickým tip („špička“).

Slovo se u nás ujalo a postupem času se jeho obsah, pojetí, používání rozrostlo do nebývalých rozměrů. Tak tedy – cyp je opravdu hanlivé, velmi hanlivé označení nejen pro nemotoru, ale pro člověka naivního, neinteligentního, netolerantního, arogantního, zkaženého – prostě veskrze neoblíbeného a nepřijatelného… .. Viz třeba po těšínsku (karvinsku): „Tyn muj šef, to je taki cyp!!“, nebo po ostravsku: „V televizi zas mlel jakysi cyp.“ Nabízím i další případy konverzačních obratů, kde se slovo cyp velice dobře osvědčilo: „Co to zas robiš, ty cype!“ nebo: „Takigo cypa žech ešče něwidzioł“. Zajímavý byl odposlechnutý rozhovor ve vlaku, kdy po nějaké televizní debatě týkající se kdovíčeho oceňovali tři Karviňáci výkony jakýchsi diskutérů, shodou okolností patrně šlechtického původu: „Tyn zeman je přeca cyp.“ „Tyn kniže je tež cyp“. Rozvíjející se debatu zasekl třetí diskutér slovy: „Jedyn cyp wjynkšy jak drugi.“ Bohužel nebylo možno určit, zda má na mysli ty televizní debatéry nebo své kolegy. Samozřejmě cyp nemusí být jen prostý, existuje spousta přívlastků, které mohou ještě více a podrobněji dokreslit již tak negativní vlastnosti každého cypa. Nejčastější je to „jebnuty cyp,“ ale běžně se používají přívlastky daleko více pejorativní až vulgární. Nebudu je zde publikovat, blog můžou číst nejen děti, ale třeba i pan ZH. Zajímavé je, že zdrobnělina od slova cyp, tedy „cypek“ označuje už fakt totálního zoufalce, tedy řekl bych, že vyšší stadium cypa. Ovšem daleko největší, naprosto bezkonkurenční a nejtupější cyp ze všech cypů je cyp jak lampa. Proč se vžilo právě toto označení však bohužel netuším.

Jako substantivum (pro nás o něco dříve narozené tedy podstatné jméno) je slovo cyp životné a zásadně rodu mužského. Nic, co je ženského rodu prostě nemůže být cyp. Rozhodně nelze říci o šefové, že je cyp, i kdyby se Vám z ní ježily všechny vlasy. Ovšem v kategorii substantiv existuje slovo ženského rodu od slova cyp přímo odvozené. Hodnotí vlastnosti zvláště uměleckých děl a to slovo je „cypovina.“ Cypovina může být kulturní zážitek nabízený některou TV („Tyn novy česki film, to je ale cypovina!“) nebo kinem („Jaky je ten novy Vetřelec?“ „Aaale, taka cypovina“). Nesrozumitelný návod k použití je ovšem rovněž cypovina. Slovo cypovina může zahrnovat i zábavný nebo užitkový prvek při popisování vlastnosti nějakého předmětu nebo události: „Ganc fajno cypovina“.

Od substantiva cyp je odvozeno adjektivum (přídavné jméno) cypaty. Cypate může být cokoli opět neživotného a tím, že je něco cypate, se z něj může stát cypovina – např. cypaty film. Podobně může být nekvalitní nářadí kvalifikováno jako cypaty wercajg, ovšem rodilý mluvčí jen zřídka o hmotné věci řekne, že je to cypovina! Ve velmi výjimečných případech lze jako cypateho označit i člověka – ve smyslu nemastný, neslaný, nedomrlý: „Un ti je taki jakši cypaty“. Významné je také užití slova cyp při stupňování. Např. „Fajny – Fakt fajny – Fajny jak cyp“.

Ačkoli to zní nepravděpodobně, využití slova cyp najdeme i v numeráliích, tedy číslovkách. Je ovšem pravdou, že pouze mezi číslovkami neurčitými. Na otázku „Kielo jich tam było?“ odpovídáme: „Jak cyp!“ nebo „Do cypa“ či „Do cypa pana“ v případě, že jich tam bylo hodně. Pokud netušíme, kolik jich tam bylo, odpovíme, že „To něwjy ani cyp“, případně „Cyp wjy“.

Verbum, tedy sloveso, pocházející ze slova cyp je cypovat. Cypovat znamená počínat si nešikovně, hloupě, nelogicky, dělat něco zbytečně a nesmyslně. Takže když budete kolegovi ledabyle přidržovat žebřík, nepochybně uslyšíte: „Necypuj, bo spadnym!“ Na Baníku jistě bylo možno zaznamenat, že: „Jak budu tak cypovat, tak do te druhe ligy zycher spadnu.“ Nevalný výsledek jakékoli práce je nezřídka komentován slovy: „Cypuješ, cypuješ, a podivej se jake to maš cypate.“ Cypovat se ale také používá ve smyslu jen tak se poflakovat, ometat, zabíjet čas. Např.: „Bydymy tu cypovať nebo idymy?“ „Ešče chwile pocypujymy a potym se uvidi.“ Častá je i výzva :“Necypuj a rob už!“

Mezi adverbii (příslovci) se slovo cyp uplatňuje ve způsobových příslovcích a vlastně v libovolném významu. Na běžnou otázku „Jak se ti daří?“ lze odpovědět, že jak cyp a znamená to opravdu cokoli. Určení skutečného významu takové odpovědi spočívá hlavně v intonaci a také v kvalitě nonverbálního projevu tázaného. Ve skutečnosti je tento dialog velmi stručný a zní: „Tak jak?“ „Jak cyp.“ Podobným způsobem lze vyjádřit kvalitativní vlastnosti čehokoli, tedy „To auto vali jak cyp“ nebo „To děcko jaščy jak cyp.“ Obvykle je tím myšleno, že jako fakt hodně.

Poslední užití slova cyp je jako částice (partikule) ve smyslu důrazného záporu. Pokud tedy odmítáme nějakou tezi nebo pokyn, odpovíme „Leda cypa“ popřípadě „Ani cyp.“

Snad se mi v předchozích odstavcích podařilo zhodnotit obrovský význam toho, jaký význam má cyp pro naši (rozuměj karvinskou a ostravskou) řeč. Ono to možná vypadá jako cypovina, ale nesprávné používání slova cyp je kolikrát nejen cypate, ale hlavně nám to rve uši jak cyp. Takový mluvčí se sám staví do role pěkného cypka, ne-li přímo cypa jak lampa. Děkuji všem, kteří toto mé dílko dočetli až do konce, bo tím dali jasně najevo, že je nepovažují jen za nějaké cypování, ale za lingvistiku jak cyp.

Pokud by mě někdo z laskavých čtenářů chtěl poučit, že takhle se v Ostravě, Karviné nebo Těšíně nemluví (jak se to občas stává kolegovi Větvovi), upozorňuji, že zde žiju už něco přes 50 let. Po našymu jsem uměl snad i dřív než česky a taky vím, že neexistuje kodifikovaná ostravština nebo po našymu a vesnici od vesnice, město od města či čtvrť od čtvrti se mluví trošku jinak. Stejně tak neexistuje písemná podoba po našymu, a proto píšu tak, jak mi to připadá nejlepší.

Závěrem bych chtěl zdvořile požádat všechny estétky a estéty, krasomily a krasomilce o laskavou velkorysost a shovívavost při posuzování tohoto textu. Jak již psal Jaroslav Hašek v doslovu k 1. dílu Osudů dobrého vojáka Švejka: „Správně bylo kdysi řečeno, že dobře vychovaný člověk může číst všechno.“


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském