Jsem vždy na straně politických vězňů trpících za svá slova a postoje

V poslední době západním světem otřásá případ uvězněného protiislámského aktivisty Tommyho Robinsona. A není to bohužel jediný podobný případ. Říkám, že lidi by se měli jasně postavit proti takovýmto podivným justičním praktikám.

Libor Čermák u Pamatníku Vojna | foto: archív autora

Politické procesy, kdy se soudí, odsuzuje či dokonce zavírá lidi za jejich názor, vždy byly jsou a budou ty nejzvrácenější přístupy ke svobodě a demokracii, jaké si lze předstvaut. O tom jsem se koneckonců přesvědčil i já, když jsem předloni během svého výletu navštívil Památník Vojna u Příbrami (viz moje reportáž „Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna„). Domnívám se, že toto místo by měl navštívit každý, aby viděl, jak zvráceně se někdo může chovat ke svým politickým odpůrcům.

Domníval jsem se, že takové praktiky skončily s pádem železné opony. Jenže v poslední době se stále více začínáme slýchávát zprávy o tom, že někde se pomalu vrací. Bohužel stále častěji se objevují informace, že jsou lidi, kteří by rádi odsuzovali a zavírali lidi například za to, že upozorní ma mnohé zvrácené praktiky vyznavačů kultur s námi neslučitelných. A často se to dokonce i povede, jako například v onom výše popsaném případě.

Vzpomínám si, jak se svého času mnozí čeští aktivisté zavírali na václaváku do klecí na protest proti zavírání politických oponentů na Kubě. A tak se ptám, jestli se ti samí aktivisté, a to i přesto, že mnozí z nich patří mezi sluníčkáře a pražskokavárečníky, někdy pokusí udělat obdobnou akci i na podporu odsouzených z vyše uvedených důvodů? Pokud ano, tak by moji podporu samozřejmě měli. A pokud ne, či s tímto odsuzováním dokonce souhlasí, tak jednou a pro vždy zpochybňují sebe sama!

Zkrátka a dobře, už žádné politické procesy, a to ani z multikulturalistických důvodů.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském