Kariérní komunista Petr Pavel jako generalisimus NATO komunistobijcům nevadí?

Překvapuje mě, jak na straně jedné komunistobijcům u jedněch vadí minulá stranická příslušnost ke KSČ, zatímco u druhých je to netankuje: ať jde o předsedu Ústavního soudu Rychetského nebo dokonce generála NATO Petra Pavla.

Petr Pavel – komunistická svině | foto: wikipedia.org

Když vezmeme v úvahu, že antikomunismus je stále aktuální téma, je přinejmenším zvláštní, že bývalý voják socialistického Československa a kariérní komunista Petr Pavel, resp. jeho minulost, nikomu moc nevadí jako předseda vojenského výboru NATO. Zkrátka když víte, na jakou stranu se přidat, jakými frázemi se ohánět, abyste byl v souladu s dobou a aktuálním světovým názorem, máte vyhráno a ani oportunismus ve vaší minulosti není problém…

Myslíte, že přeháním? Přečtěte si několik jeho citací z rozhovoru pro reportermagazin z roku 2014, kde sám přiznává, že kandidátství a vstup do KSČ byl oportunistickým gestem… Jak tomu asi je nyní? Převléci kabát, před prefabrikované formulace o nepříteli a agresoru USA ze západu dát znaménko mínus a přizpůsobit k východu a Rusku… Jak prosté, podobně jako pan generál…


Redaktor: Během služby v armádě jste vstoupil do KSČ. Řešil jste v sobě nějak, zda je to správné?
Pavel:V tom prostředí jsem se narodil, byl vychován a nepoznal jsem žádnou alternativu. Vysokou školu jsem dokončil s červeným diplomem, tak jsem měl na konci možnost si vybrat, kam chci jít sloužit, protože jen první tři čtyři měli šanci dostat se do Prostějova.

To byla vysněná destinace?
To byl vrchol veškerého snažení. A když jsem v roce 1983 dokončoval diplomku, zavolal si mě vedoucí ročníku − podplukovník, který měl problém z roku 1968… a řekl mi, že by bylo dobré, abych uvažoval aspoň o kandidátství, abych si nezavřel cestu do Prostějova. Já jsem měl tehdy jen jedinou myšlenku, abych šel sloužit právě tam. A jestli v cestě stálo jen to, abych podal přihlášku do KSČ, nemohlo mě to nijak zastavit…

loading...

Málokdo, a já vůbec ne, si tehdy asi uměl představit, že by mohl celý režim zkolabovat. Já jsem si spíš představoval, že se bude méně partajničit a bude se více dbát na to, aby věci fungovaly. A i proto, když potom po dvouletém kandidátském období za mnou přišli se vstupem do strany, tak jsem v tom viděl i šanci, jak těmto věcem pomoci. Proto jsem to nevnímal špatně, když jsem to v roce 1985 podepsal.

Po listopadu 1989 jste zase vystoupil?
Ano, v prosinci jsem šel s klidným svědomím vrátit knížku. A neviděl jsem ani tohle jako nějaké oportunistické gesto. Prostě jsem si řekl fajn, tak tohle už máme z krku, teď budou věci jinak.
Zdroj: reportermagazin.cz

Aby udatný český voják (nebo spíše žoldák? Byť jsme součástí NATO, zcela evidentně tento „obranný“ spolek svou agresivní politikou v současnosti nikterak nebrání zájmy ČR) dostál rčení „po bitvě je každý generál“, uvedl pro Respekt, že: „Kdyby se však podobná doba zase vrátila, byl bych každopádně první, kdo by tomu bránil. Dnes, na rozdíl od minulosti, totiž už znám alternativu – svobodu. Už bych znovu nechtěl sloužit armádě podřízené moci jakékoli jedné strany.“ Zdroj:respekt.cz

Ach, chrabrý vojevůdče, bezezbytku věřím každému vašemu slovu! Jak asi může typický oportunista být důvěryhodným vysoce postaveným člověkem v organizaci jako je NATO? Posuďte sami…


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském

Čtěte dále:

loading...