Chvála nostalgie: Hovor s kardinálem Dukou. Řek Zorbas z Moravy. Vzpoura velkého srdce. Potřebujeme Druhé národní obrození? Jarek Nohavica a jeho Česká galerie. Sokolové mají brzy Slet! Přijíždí poslední romantik

Ve shonu událostí, které nám denně mávají před nosem muletou obav a nadějí domácích i světových událostí, bych málem zapomněl: Se zpožděním pár dnů chci upozornit tisíce našich věrných čtenářů, že na pulty stánků a trafik dorazilo další, již šesté, číslo našeho Zábavného měsíčníku o vážných věcech – aneb MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska…

Petr Hájek | reprofoto: wikipedia.org

Získat ho však není jednoduché. Stále další a další lidé mi píší, že u nich MY nemají, nebo dokonce (což mě ovšem vůbec netěší), že jim ho paní trafikantka „schovala pod pultem“. Divná „podpultovka“ – ale koneckonců logická: Nemáme na to, abychom platili desetitisíce za „vystavení“ časopisu do prvních řad (to tak opravdu dnes je). A tak nezbývá, než že si o něj zájemce musí výslovně říci.

Taková „bojovka“. A mám za úžasné, že tolik z vás ji každý měsíc podstupuje. I když současně připomínám, že nejjednodušší – a je také pro nás největší pomocí – pokud si „Myčko“ předplatíte.

Jiný Protiproud!

Tuhle někdo, komu se MY dostalo do rukou poprvé, mi povídal: „Já čekal, že to bude na papír přenesený Protiproud. A ona je to spíš oáza klidu.“ No právě! (chtělo se mi vykřiknout, ale zbrzdil jsem to). Tohle je – vypůjčuji si slogan od Country rádia – klidný časopis do neklidné doby! O našem národě, o státu, jeho dramatických dějinách nedávných i vzdálenějších, o velkých postavách současných – známých i neznámých – o „normálních lidech“, o rodině, o tom, jestli se ještě umíme smát. No prostě o všem, co nikde kolem sebe v médiích neuvidíte. Pro mě je MY snad ještě větší protiproud než Protiproud.

Například v tomto šestém čísle hovořím s kardinálem Dominkem Dukou o úplně jiných věcech – například o tom, proč jsme se nestali královstvím.

loading...

Petr Žantovský zase píše o Půlstoletí polotmy a také vede rozhovor o Všesokolském sletu s jeho současným místostarostou.

Jarek Nohavica pokračuje ve své originální České galerii textem Balada o lásce a zradě.

Seriál o prezidentech posledního století se dostává k Antonínu Zápotockému pohledem novinářského nestora Milana Syrúčka.

Fantastickou cestu jedné moravské rodiny do Jižní Ameriky sleduje Lucie Dobešová v „cause“ Sto roků samoty.

O „Druhém národním obrození“ přemýšlí skvělá ekonomka Hana Lipovská (Živá voda).

loading...

Olin Jurman, autor spousty vzrušujících knih o tajných službách, zase v článku Muž, který vzdoroval, pátrá, zda slavný sokol Ladislav Vaněk byl hrdinou odboje, nebo německým konfidentem.

Trampové (Tak přijíždí poslední romantik), autoři kresleného humoru v soutěži O misku vtipné kaše, Neuvěřitelná zpráva o jedné (opulentní) svatební hostině našich předků, Řek Zorbas z Moravy a spousta dalších originálních „zpráv o stavu naší země.“

Nojo, povídá mi ten náš nový čtenář, ale není to přece jen trochu nostalgické? (mimochodem, stal se z něj mezitím obrovský propagátor MY. Dobrovolník, který o nás dává vědět dalším a dalším, za což mu buď velký dík a také výzva pro každého, kdo by nám také chtěl pomáhat!).

A tak jsem mu odpověděl „Chválou nostalgie“:

Přijde pán k doktorovi: Pane doktore, mně se zdá, že trochu blázním. Doktor ho prohlédne a povídá – pane, vy jste blázen, vám nic není.

Kdo ví, proč mi onehdá brnkl o paměťový závit v duši tenhle starý naivní vtípek. Přesně jsem si vzpomněl, kdy jsem jej jako dítě zaslechl z rozhlasu. Vybavil jsem i melodii hlasu „baviče“ (tehdy se ovšem říkalo estrádní umělec) Jiřího Stolara (nikoli Štuchala, jak mě upozornil Josef Kreuzer), který tu anekdotu vyprávěl. V hlavě mi zazněl i zpívaný předěl mezi vtipy: ane-ane-ane-anekdoty, ty má každý rád/ane-ane-ane-anekdoty dovedou rozesmát.

loading...

Najednou to tu bylo. Všechno. Celá ta krásná doba mého dětství v padesátých letech minulého století, o níž jsem se později dočetl, že byla jednou jedinou epochou hrůzy. Ovšemže nebyla.

Jistě, něco jsme i jako děti z lamačských zákrut té doby vnímali. Také na mého tatínka byl vydán zatykač a musel se skrývat, ale o tom se doma nemluvilo. Ostatně stalo se to právě v době, kdy jsem měl přijít na svět, takže se mě to týkalo jen zprostředkovaně. Později i bezprostředněji:

Byly mi asi čtyři roky, když mě o pět let starší sestra pod příslibem nejhlubšího tajemství („jinak nás zavřou!“) vedla do sklepa našeho vinohradského činžáku. S vykulenýma očima ukázala na zeď začazenou od uhelného mouru, do níž někdo vyryl tři písmena: USA.

Nebyla to epocha nevýslovné hrůzy, ani ráje na zemi. Byla to doba jako každá jiná. Jako ta dnešní. I dnes vydává policie zatykače na tisíce lidí. Ve vazbě či ve vězení tráví dlouhé nesnesitelné měsíce a roky mnozí nevinní muži a ženy. Nikdo se jich nezastane, protože nejsou celebrity, takže se o nich nikdo nedozví. Osobně vím ze svého předchozího zaměstnání o desítkách takových případů. Stejně tak může i dnes nějaké dítě narazit na „zakázaný“ nápis: Sláva Rusku! Jednou na to bude možná s úsměvem vzpomínat jako na vousatý vtip ze „starých časů“.

Všechny doby jsou víceméně stejné. Mění se jen kulisy, technologie, názvy a metody, jak nás připravit o svobodu. Člověk a jeho touha po normálním klidném a spokojeném životě bez válečných hrůz se nemění.

Onehdá jsem četl nějaký průzkum, podle něhož významná část veřejnosti, která zažila minulý režim, prý cítí nostalgii po starých časech. V podání vykladačů toho průzkumu to znělo jako opovržení a výčitka nevděčnému národu.

loading...

I to tady samozřejmě vždycky bylo. Ti před nimi byli rovněž přesvědčeni, že lidem přinášejí svobodu a spravedlnost. A vysmívali se těm, kdo vzpomínali na „starou dobrou První republiku. Tu republiku, v níž si mladíci Voskovec s Werichem v jedné předscéně Osvobozeného divadla dělali legraci z tehdejších „nostalgiků“ vzpomínajících na „zlaté časy“ za c. k. monarchie: Teda, pane, řeknu vám, jak to asi bude muset bejt hrozný, až MY budeme starý, abychom mohli taky říkat – Jó to za našich mladejch let nebejvalo!

No, dočkali se. Právě tak, jako my.

Pojem NOSTALGIE vymyslel v sedmnáctém století německý lékař J. Hofer. Složil ho z řeckých slov nostos(stesk po domově) aalgos(bolest). Nevěděl si totiž rady se zdatnými švýcarskými vojáky, kteří bez zjevných fyzických příčin trpěli mnoha neduhy. Až konečně pochopil prostý důvod: jsou již dlouhá léta mimo domov. Vědeckým termínem tak popsal stav, o němž nám zanechávali zprávy ve svých dílech dávno před ním věhlasní umělci již od dávnověku. Ostatně smutek a stesk po ztraceném domově provází člověka od chvíle, kdy Adam s Evou selhali, a museli opustit Ráj…

Nenechme si prostě vnutit, že je na nostalgii něco špatného. Pokud, jako všechno ostatní, ji provozujeme s mírou. Mimochodem „nostalgici“ jsou podle výzkumů prý inteligentnější. Beru všechny tyto „vědecké výzkumy“ s velkou rezervou. Fakt ale je, že vracet se k dohledné minulosti, nacházet v ní dobré i zlé a hledat v ní smysl současnosti, bývalo výsadou moudrých. Tedy těch, kteří již něco prožili, a mohli srovnávat. Bez předsudků. Bez ideologické či politické slepoty nositelů aktuální moci.

O něco takového se my v MY také pokoušíme. Víme totiž, že smysluplná současnost a budoucnost bez nezaujatých a objevných výletů do naší vlastní minulosti není možná. A těší nás, že čtenářské ohlasy nám dávají za pravdu.

Jak také jinak, pokud si chceme uchovat zdravý rozum. To by člověk musel každou chvíli zaskočit do ordinace:

loading...

Pane doktore, mně se zdá, že trochu blázním…


Zdroj.

Čtěte dále:

Jak zničit národ? Neomarxismus nám dává návod... Alexandr Solženicyn řekl: ,,Abyste zničili národ, musíte nejprve zpřetrhat jeho kořeny." To, co se dnes v Evropě děje, je přesně tím zpřetrháváním koř...
Je odmítání islámu rasistické? Není, islám je rasi... Tato otázka, jež se občas objevuje diskusních platformách o globální expanzi islámu, čerstvě nabyla na naléhavosti v souvislosti s kauzou facebookové ...
Provokace multikulti: Johanka z Arku jako kříženec... Na oslavách dobytí Orleáns Johankou z Arku bude Johanku představovat dcera Afričana a Polky a média ve Francii se pohoršují nad tím, že to "budí emoce...
Tak tento soud se opravdu nepovedl. Soudce i žaluj... Zdroj: ePortal.cz | Pražský městský soud se odmítl zabývat žalobou Moravskoslezského kraje na stát kvůli znečištěnému ovzduší, která byla podána již ...
Proč je vztah Čechů k těm ráboby elitám tak negati... Líbilo by se vám, kdyby se o vás říkalo, že jste elita národa? Komu by se to nelíbilo. Ale myslím si, že v současné době je to nejlepší cesta k tomu, ...
Uspěšny kandydat na prezidenta Nedavno sem se začetl do moji stare knižky "Tajemstvi bohatych" a narazil na citat jedneho slavneho bojovnika: "Naše sláva nespočívá v tom, že nikdy n...
Okno do duše českého levičáka I. – černoprde... ... též flanďáci, nenažraná banda, pedofilové a další. Černoprdelníci patří mezi skupinu levičáky nenáviděnou až za hrob a jako známý černoprdelník, k...
Proč se poker hodí pro život Když někde řeknu, že hraju poker, obvyklá reakce (u člověka, který tuhle hru viděl tak maximálně v americkém filmu) je udivené povytažení obočí, milio...
Nepolitická politika opět v akci. Co maskuje? Opět se nám tady rozmáhá takový ten starý známý nešvar. A to, že "nepolitická" politika je tak nějak mravnější, ctnostnější a slušnější než politika "...
Proč jsou někteří lidé tak hloupí? Proč se musí st... Teď jsem četla jeden zajímavý článek, jak se někteří lidé potřebují distancovat. Distancovat od Konvičky, Zemana, xenofobů, atd. V podstatě si tak vyt...
loading...