Měla antická mytologie povědomí o černých dírách?

Víte, co to byl Tartaros? To byla taková obdoba pekla, která byla užívaná ve starověké antické mytologii. Jenže, když jsem se s Tartarem začal podrobněji seznamovat, zjišťoval jsem, že se docela podobá černým dírám. Nevěříte?

Ilustrace

Záhada Tartaru a její možnou souvislost s černými dírami ve vesmíru, mne už zajímá delší dobu. Podle antické mytologie se jedná o mohutnou propast se železnými zdmi a železnými bránami, jež vznikla z prvopočátečního chaosu. Nalézá se na nejspodnější úrovni podsvětí. Když jsem se na wikipedii dočetl o vlastnostech Tartaru, ptám se, zda by starověký autor, kdyby náhodou věděl o vlastnostech černých děr, popsal tento vemírný objekt jinak. Černé díry jsou objekty o velmi vysoké hmotnosti a hustoty. Jsou to zhroucené obří hvězdy pod tíhou vlastní gravitace a právě toto zhroucení vytvořilo tak nesmírně těžký materiál. Takže přirovnání k železu, i když je to pořád velmi vzdálené, je v tomto případě na místě. A díry se jim říká proto, že kolem sebe nebývale zakřivují časoprostor. To by mohly podle antické mytologie představovat ty železné zdi a brány oné propasti.

Pak tu máme ještě obří černé díry, kteří tvoří středy a jádra galaxií. Tak, jako planety obíhají kolem hvězd, tak zas všechny hvězdy v galaxii obíhají toto jádro galaxie či lépe řečeno obří černou díru v jejím středu. Ta obří černá díra, 4,5milionkrát hmotnější než naše Slunce, která je ve středu Mléčné dráhy a nalézá se zhruba 27 tisíc světelných let od nás, se jmenuje „Sagitaurus A“. To je ten centrální vesmírný objekt Mléčné dráhy, který naše Slunce obkrouží cca jedenkrát za 225-250 milionů let. Tyto obří černé díry musely samozřejmě vzniknout už v raném stáří vesmíru, když se začaly formovat i první galaxie. Že by ten odkaz na mytologický prvopočáteční chaos? (více ZDE)

Pojďme se ale podívat dál, co nám antická mytologie říká o Tartaru. Leží například stejně hluboko pod zemí, jak vysoko je nad ní nebe. Pokud bychom přijmuli hypotézu, že se jedná o pradávný zapomenutý odkaz na obří černou díru, tak víte, kde se nalézáme my v rámcii Mléčné dráhy? Je to zhruba uprostřed mezi jádrem a okrajem Galaxie. Tedy zhruba stejně daleko od jejího středu, jako k jejímu kraji.

A pak tam máme ještě jednu vlastnost Tartaru, který opět připomíná černou díru. Tentokrát upozorním na ten přívlastek „černá“. Píše se o něm v mytologii, že v Tarataru je třikrát větší tma, než v noci na světě. Že by opět další souvislost?

Ale to není všechno. Podle antické mytologie byli do něj vhazováni ti největší hříšníci a zločinci. A jsou v něm odsouzemi kolikrát k opravdu tvrdým trestům. Třeba takový Sisyfos. Ten zde musí navěky vláčet balvan na kopec. Jenže balvan se mu vždy těsně před vrcholem vyklouzne a svalí se zpět dolů. Napadlo mne, zda náhodou to není možný odkaz na tzv. „horizont událostí“. To je zóna v okolí černé díry, odkud není návratu. Nenunikne z něj ani světlo, proto se také černým dírám , říká „černá“. Pokud něco překročí horizont událostí, tak už tomu mení pomoci a stává se součástí černé díry. (více ZDE)

Další hříšník Íxion (více ZDE) je zde vpleten do kola, které se neustále otáčí. Jak charkteristické i pro hvězdy. A pro ty v blízkosti Sagitaura A to platí o to víc. Nikdy se od ní gravitačně neosvobodí. Například hvězda S0-201, nejbližší známý objekt poblíž naší centrální obří černé díry, ji oběhne jednou za 11,5 let. (viz. ZDE)

A Íxion ještě jednou. Tento původně thessalský král, měl zvláštní syny. A to kentaury. Kentauři byli hybridní mytologické bytosti s tělem koně a hlavou člověka. A dva z nich se dokonce dostaly na oblohu v podobě souhvězdí. Jedním takovým kentaurem je „Střelec“. A to je souhvězdí, ve kterém se nalézá právě střed naší galaxie a tedy i Sagitaurus A. Náhoda?

A pak zde máme samotné souhvězdí Kentaura na jižní obloze. Možná se budete divit, ale i tam je velice zajímavá obří černá díra. Jmenuje se tentokrát Centaurus A. Je to jádro poměrně blízké galaxie, která se od nás nalézá zhruba 12-13 milionů světelných let daleko. Pro porovnání je to jen 5 krát dál než galaxie M 31 v Andromedě, která se s Mléčnou dráhou chystá za 4 miliardy let srazit. „Centaurus A“ je hlavním členem této naší sousední skupiny galaxií. A v jeho centru se nalézá obří černá díra s hmotností 55 milionů hmotností Slunce, což je dokonce 12x víc, než samotný Sagitaurus A. Je to tedy jedna z největších známých obřích černých děr ve vesmíru. (více ZDE)

Ještě bych se závěrem vrátil k tomu souhvězdí Střelce. Zatímco pro Řeky toto souhvězdí představovalo kenatura Střelce, staří Sumerové v něm viděli boha podsvětí Nergala. Jejich boha podsvětí. A Tartaros, to bylo přece podsvětí. A stejně „Tartaros“, se nejmenovala pouze tato propast, ale dokonce i bůh této propasti. Uzavírá se tím snad tento kruh? (viz ZDE)

A proto se domnívám, že souvislostí mezi Tartarem a černými děrami je více než dost. Ale jak se to mohlo dostat do té antické mytologie? Že by někteří z těch bohů (neboli mimozemských astronautů), kteří v dávnověku sestoupili na zem ve starověkém Řecku, předali do jejich mytologie informace o černých dírách ve vesmíru?


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském