Jsme lupičským státem

Vyhánění obyvatel z domovů je pozoruhodným „hodnotovým“ příspěvkem, jenž má do (nedaleké) budoucnosti jasně osvětlit všem obyvatelům (prý) České Republiky, jaké je a bude jejich faktické postavení vůči vládnoucí elitě.

Svatopluk Otava | foto: archív autora

Zaplať, a nebo zaplať…

Neexistuje nikdo v tomto státě, kdo by nabyl rozsáhlejšího majetku jakýmkoli enormním pracovním nasazením. Takto miliardy vydělávat nejdou. Prací ne. Jen spekulací, znalostí prostředí dnešního pojímání ekonomiky, fixly a podvody, jimž ovšem zdání legitimity vystavily gumové paragrafy, kde jsou jejich autory a také jedinými vykladači zástupci fialové mafie – právníci.

Všichni občané jsme rukojmími, zajatci takových poměrů, všichni neustále platíme fialové bratrstvo při sebemenším pokusu o zachování naděje na jakžtakž důstojný život či vůbec jaký život. Vlastně jakýkoli lidský počin v přenádherné České kotlině je poznamenán slovem – zaplať.

Dokonce nestačí – zaplať, ale zaplať jednou, dvakrát, třikrát – nejlépe se uplať k smrti

To je i nyní mediálně propíraný případ nešťastných klientů H-sytému, jimž nasadil nůž na krk estébácký prokurátor Monsport, který si za minulého režimu profesně lebedil v odsuzování lidí nepohodlných pro své svobodné myšlení a tvrdě vyžadoval nejpřísnější myslitelné tresty pro členy Jazzové sekce, jakož i pro jakékoli disidentské nebo jinak smýšlející osoby. Doba pokročila. Tehdy Monsport mohl někoho jen poslat na pár let do kriminálu, nyní už vám prostě sebere i dům, smysl existence a můžete si takříkajíc jít „hodit mašli“.

Právo a spravedlnost? Taky se smějete?

Prý se tak prostě děje „po právu“. Inu ovšem. Juristické mantinely pro nastolení takového pirátského režimu nenastavoval po estébáckém převratu nikdo jiný, než estébáčtí soudci, prokurátoři a další koryfejové totalitního pojetí „spravedlnosti“. A nechť se nectihodní pánové Jičínský, Rychetský a podržtaškové politického kalibru jako Klaus starší, stavějí na hlavu – tak to prostě je.

U pana exprezidenta Klause stačí snad jen malý dovětek ke smyslu právního státu. Jeho velkorysá amnestie na konci volebního období způsobila, že jakoukoli formu odškodného těm, co naletěli, definitivně „odčaroval“. Dnes, kdy občas vyslovuje a prezentuje jakoukoli opravdu dobře míněnou teorii na téma, jak z eurobahna ven, je definitivně veřejností odsouzen, tak snad ať raději mlčí.

A jak dál?

Pan prezident Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že situace okolo H-systému může zpochybnit víru veřejnosti v právní systém jako takový. To je sice komentář velmi mírný, zato však docela přesný. Tomio Okamura (nejsa tak cele zběhlý v právu) chce rovněž situaci řešit. Zbytek politické scény je kapku momentálně bezradný, leč všichni vyjadřují jakousi soucitnost, ale nedovolí si akutně vyslovit protest proti manýrám fialové mafie. Všichni soudí, že stát by měl pomoci. (Nikoli na účet lupičů, ale na účet nás, občanů.) Ale prd…, jasně, že jsme ochotni všichni přispět na normální život pár set lidí, co ještě mluví česky…

No, ale co s tím? Kdo umí pojmenovat skutečné mínění prostého lidu, kam se rád těmito řádky osobně přihlašuji? Zeman nebo Okamura? Nebo oba? Kdo umí podchytit filozoficky možné naděje na zlomení „posvěcené“ moci vykladačů? Zeman? Okamura? Nebo poslední žijící intelektuál a opravdový, přemýšlivý interpret současného dění a poslední opravdový komunista Josef Skála? Kdo? Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?

(Jestlipak si „budovatelský“ záměr H-systému nebudou v brzké době pochvalovat muslimští nájezdníci? To si pište, že jim to soudruh prokurátor Monsport prodá,)