Až budu starši a mudřejši, stanu se celnikem

Už v bibli se piše o dvuch opovrhovanych povolanich – povolani prostytutky a povolani celnika. Nerad polemizuju s biblu, ale obavam se, že prostytutky přinašaju lidstvu nezpochybnitelne hodnoty. Na rozdil od celniku.

Ladislav Větvička | Foto: Radek Velička (Centrální informační agentura, z. s.)

Oni za to ti synci nemožu. Bo nic lepšiho neumi, nechali se zaměstnat v teto statni službě, v kere su vedeni k nesmyslne buzeraci spoluobčanu a je jim vštěpovane, že su nadsamci a jejich služba ma vysoku hodnotu.

A tak hlupy Polak v unyformě necha čekat autobus plny lidi jeducich ze Lvova po celych pět hodin, aniž by se cokoliv dělo. Když mu vynadate, bo to ještě jako ovčan EuroSajuza možete, tak je vyjeveny jak Juzek u ostravskeho masařa za Gierka a divi se, čemu mu nadavate, borakovi malemu…

A tak hlupy Slovak v unyformě se naprosto neprofesionalně prohrabuje špinavyma prackama bez rukavic v zavazadlach baby jedouci z Mukačeva, aby odhalil… co vlastně? Štanglu salama? Nebo flašku mlika? Tři krabičky cigar? No jasne, aji to je podle uředniho vykladu nebezpečny kontraband. A tak diky těmto žabam na prameni čekaju rodiny s děckama hodiny na slunku, enem aby se celnikova pracka mohla prohrabavat posranyma majtkama. .

Celnici ale nesu hlupi enem v Šanghajskem systemu, oni snad su čimsik infikovani celosvětově.

loading...

Včera sem dovalil na hranicu Ruske federace a vychutnal sem si rozhovor s přislušnikem nadřazene rasy zvane celnik. Po dvaceti minutach listovani pasem a zapisovani zbytečnych dat do zbytečneho systemu se zeptal sofistykovaně:

„Kam jedete?“

„Do Ruska.“ (Všimněte si, že tyto hňupy obzvlašť vytača, když jim na havanskem letišťu řeknete, že jedete na Kubu nebo na užhorodskem přechodu jim s važnym gzychtem oznamite, že jedete na Ukrajinu. Ani tohoto cypa neuspokojilo, když sem mu v mořskem přistavu v Soči oznamil, že jedu do Ruska).

„To je snad jasne, ale do jakeho města?“ pokračoval s kyselym gzychtem.

„Do Jasne Poljany, Stalingradu a Bugulmy,“ odpověděl sem važně.

„Stalingrad už neni.“

loading...

„Cože? Co se stalo? Němci ho dobyli?

„Nět. Teď to je Volgograd. Co budete dělat v Bugulmě?“

„Jedu tam za Jaroslavem Haškem.To je spisovatel,“ dodal sem po chvilce, když bylo vidět, že jmeno sudruhovi celnikovi nic neřikalo.

„Gašek? Rusky spisovatel?“

„Ne, Jaroslav Hašek je česky spisovatel,“ odvětil sem něžně jako naš učitel češtiny.

„A co dělá v Bugulmě?“

loading...

„Vypracoval se tam na pozici vojenskeho velitele města.“

„Cože? Čech děla vojenskeho velitele Bugulmy? Můžu vas poprosit o kontakt?“

„Ulice Jaroslava Gašeka 1, Bugulma. Ale bohužel, mobilni telefon nema.“

„Jak je to možne, když děla vojenskeho velitele?“

„Už je skoro sto roku mrtvy.“

„Proč ste mi to neřekl dřive?“

loading...

„Neptal ste se, jak se mu daři. Ja enem odpovidam na otazky…“

Kdybych enem na chvilku opustil věcny ton, nebo snad bych se mu zasmal, asi by mě zavřel do ťurmy plne nadrženych Dagestancu. Bo povolani celnika je hrdinne a čestne, jak řikal už sudruh Gottwald, a nikdo nema pravo si z nich robit srandu. Naštěsti sem udržel kamenny gzycht, i když mi to cukalo kutkama.

„Vitejte v Ruske federaci,“ popřal mi ten vzdělany chlop a ja sem po pulhodině čekani vstupil do země, kde včera znamena včera.

Fronta zpocenych lidi čekajicich ve štyrycetistupňovem vedru, až bude do země vpuštěn cyp z Ostravy, se posunula o jednu přičku…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Krasnaya Polyana

Čtěte dále:

loading...