Drahoši, víte, co je a co není skauting?

Jiří Drahoš se tento týden stal skautem. Nic proti. Také jsem se přidal. A také jsem slib skládal na Orlovech u Lipnice. Ale myslím si, že jak on, tak mnozí sympatizanti pražské kavárny, by měli vědět, co skauting je a co není.

Jiří Drahoš – havloidní kretén roku 2018

Nejprve, co skauting není. Skauting není výchova mládeže k nějakému konkrétnímu politickému názoru. Skauting tedy není ani výchova k vyznávání politické korektnosti ani k vyznávání multikulturismu ani k politice blízké tzv. „pražské kavárně“. Skauting není ani boj proti nějaké politické doktríně a dokonce ani proti nějakému konkrétnímu politikovi. I kdyby byl zrovna pro pražskou kavárnu nepohodlným, ale řádně občany zvoleným prezidentem republiky.

Skauting je především více než sto let stará výchova mladých lidí. A to výchova k souznění s přírodou, ke vztahu k pohybu v ní, ke vztahu ke zdravému vlastenectví a též k respektování názoru druhých. Ano i též k respektování názoru druhých. A toto bych chtěl podotknout hlavně těm, kteří se dovolávají i na tzv. „politickou korektnost.

Skautů je v ČR na 60 tisíc. A rozhodně tam nejsou jen lidé blízcí politickému názoru Pana Drahoše. Jsou tam lidé nejrůznějších politických názorů a samozřejmě i voliči Miloše Zemana. A to proto, že skaut není žádná politická organizace, ale spolek lidí, které spojuje soužití s přírodou a touha po svobodě a demokracii.

Možná, že víte, že činnost českého skautingu byla během 20. století třikrát zastavena. Nejprve nacisty a pak dvakrát komunisty. Tudíž skauti by měli by být na jakékoliv potlačování svobodného názoru citlivější než kdokoliv jiný. A to i kdyby mělo jít o pouhé nahlašování nekorektních názorů na internetu. A proto každý skaut by se měl naučit řídit podle legendárního citátu „Nesouhlasím sice s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském