Zasloužila by na holou!

Kdo že? Přece ta matka, co dnes ráno křičela před prvňáčky na prezidenta republiky. Ve školách jsou ovšem fyzické tresty zakázány. Což vede u vysokého počtu učitelů k syndromu vyhoření. A k čemu povede ten dnešní incident?

Jaroslav Čejka | foto: archív autora

Nejspíš k tomu, že si pár prvňáčků odnese ze svého prvního školního dne dojem, že i na jiné hosty a učitele se může křičet a vyhánět je ze třídy. A třeba je napadne, že se po nich může i plivat a střílet z praku. Kdo ví.

V nebývale velké diskusi na nejrůznějších servrech asi tak 80 procent diskutujících chování oné „matky“ kritizuje. Někdy se přitom vyjadřují stejně nevybíravě jako ona. Inu, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Za „národní hrdinku“ ji a dalších pár maminek s červenými minitrenkami na klopě místo hřebínku na hlavě považuje opravdu jen zlomek z nich.

Ale nebýt snaživých antizemanovských novinářů, kteří nechutné chování matky (jíž by neměla být svěřena ani výchova psa, či jiného domácího mazlíčka) vypíchli jako událost celostátního významu, o celé záležitosti by nikdo nevěděl.

Tak proč o tom vlastně píšu? Protože jde o varovný signál. Budou-li rodiče takhle vychovávat své děti – a příklad bývá velice účinným výchovným prostředkem – bude zvyšování platů učitelů k ničemu. Ze strachu z podobných rodičů (a později z jejich nezvládnutelných spratků) budou na nějakou výchovu dětí ve škole kašlat. A časem budou ze škol utíkat stejně, jako se kdysi dávno utíkalo z republiky.

A rodiče? Jak kteří. Ta dnešní „hrdinka“ se možná dočká toho, že až zestárne a vinou plastických operací bude vypadat jako preparovaná stará mladá, její dnešní prvňáček na ni před svými kamarády taky zaječí: „Fuj, táhni!“


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském