Přijde Česká Republika o další olympijskou sportovní vítězku

Následující článek nejspíš zamíchá žaludkem nejednomu fanouškovi našeho vrcholového sportu. Je už ale načase, začít říkat věcem pravými jmény.

Ester Ledecká | repro: NBC

Kdysi to krásně popsal náš špičkový tenista Ivam Lendl na příhodě, která se mu udála před zhruba 30 lety. Tehdy Ivan vyhrál docela sympatickou sumu v dolarech na jednom ze světových turnajů.

Po návratu do Československa byl předvolán na vedení tehdejšího tenisového svazu, bylo tam na něj asi hodinu řváno a bylo mu vyhrožováno zákazem dále reprezentovat. Nakonec to vzdal, odevzdal celou výhru funkcionářům, i když byla jeho, a ještě toho dne se v tichosti rozhodl emigrovat. Že to bylo před třiceti lety? Že už to není dnes možné. Naopak, podobné poměry panují v našem vrcholovém sportu dodnes.

Když před šesti, či sedmi lety vyhrála Petra Kvitová ve Wimbledonu částku lehce přes 30 milionů korun a novináři se jí ptali, jestli se na finance z téhle výhry těší. Petra Kvitová byla smutná a odpověděla cosi v tom duchu že ani ne. Mohla tehdá Petra mluvit o panu Černoškovi, tedy svém agentovi a zároveň říct, že z těch peněz neuvidí ani polovinu? Nemohla, má to ve smlouvě. Co na tom, že zmíněný pán je z její strany placen jako agent a ze strany Tenisové federace jako funkcionář. Střet zájmů jako Brno, řeknete si, ale koho to zajímá.

Bez povolení těchhle funkcionářů by Petra nemohla startovat jako reprezentantka.

Arogance, kam se podíváš.

Ivan to kdysi při jedné soukromé debatě shrnul následující větou. „Na straně jedné jsou sportovci, co dřou až do padnutí a na straně druhé funkcionáři, co jenom poroučí, vyžadují a rozkazují.

Když jsem četl knihu Gabči Koukalové. a Martina Moravce, spousta lidí, a zejména těch, co tu knihu ani nečetli, ji za to kritizovala. O kvalitách té knihy není pochyb, ostatně ji spolunapsal jeden z našich nejlepších „Ghost writerů“. Co mně ale docela zaráželo, byl fakt, že ta kniha k zákulisi našeho biatlonu není o dost kritičtější. Zejména, když to zákulisí znáte.

Když nedávno ukončila z podobných důvodů kariéru Karolína Erbanová, nebylo se ani čemu divit. Když se vydala vlastní cestou, a nechtěla strkat hlavu do chomoutu nevýhodných smluv se svazem, její trenér ji mediálně ostřeloval skoro rok, než to sama vzdala. Bez funkcionářů a nevýhodných smluv s nimi neměla šanci znovu reprezentovat.

Což je tak trochu ohavnost, protože na jedné straně funkcionáři berou štědré dotace, na druhé ždímou vrcholové sportovce, kteří podle takto pokroucených pravidel nemají šanci se probojovat na vrchol svými výsledky, ale musí být oněmi funkcionáři „Nominováni“.

O tom, že se takto získané finance proženou přes účet svazu a jak se s nimi následně hospodaří, je lepší raději nemluvit.

Nejnovější případ se objevil včera. Ester Ledecká prozatím nepodepsala jednostranně nevýhodnou reprezentační smlouvu. Jinými slovy – nechtěla se nechat tolik okrást. Ty miliony na její sportovní přípravu neplatili funkcionáři ale Janek Ledecký, Esterčin otec.

Snad nejsem sám, kdo si myslí, že absolutní moc těchhle funcionářů by se měla omezit. A pokud ne jinak, tak i zastavením dotací.

Funkcionáři tu nejsou od toho, aby poroučeli a omezovali náš sport. A pokud nebudou schopni si naše sportovní talenty udržet, nemají ve svých funkcích co dělat.

Přikládám link na interwiew s tou, kterou náš vrcholový sport brzo ztratí…

Svazoví vyděrači všech zemí – spojte se

Po týdnu vzrušených diskusí okolo prvotřídní olympijské vítězky Ester Ledecké konečně vyšla pravda najevo.

A čím dál více se ukazuje, jakou žábou na prameni Českého sportu jsou ony nedotknutelné sportovní svazy.

Jen pro připomenutí. Ester Ledecká se zdráhala posledních několik měsíců podepsat jednostrannou, nevýhodnou reprezentační smlouvu která byla na hranici zákonnosti, ale především byla proti dobrým mravům.

Ze strany svazu byla poslední týden doslova vydírána možností okamžité ztráty akreditace – tedy možnosti závodit. Když měla odletět do zámoří před několika dny, bylo to ultimátum do 48 hodin.

Zatímco všude na světě se sportovec na vrchol probojuje svými výsledky, u nás musí být z libovůle nějakého svého zastřešujícího svazu „Nominován“. Tahle elegantní fráze znamená, že úspěšný sportovec musí vlézt do chomoutu nevýhodných smluv. Když se někdo ozve, odpovědí je „my tě financujeme“….

A včera se ukázalo, jak je tomu ve skutečnosti u Ester Ledecké.

Její sportovní přípravu platil mnoha miliony od jejího útlého mládí její otec a populární hudebník Janek Ledecký. Soudruzi svazáčtí vyděrači do ní v mládí neinvestovali ani korunu. Ani ze svého, a ani ze státních dotací. Dnes hrdě prohlašují že jí nabízí částku okolo šesti milionů korun.

A až po včerejším prohlášení Sportinvestu – tedy Esterčina agenta vyšlo najevo, že si milí svazoví funkcionáři nárokují protihodnotu ve výši dvaceti milionů korun. Za nic. Lépe řečeno jen za to, že bude Ester vůbec smět dál závodit.

Není horšího a sprostšího vyděračství našich funkcionářů než je tohle.

Svazům by se měly odebrat dotace a tahle – zneužitelná a často zneužívaná moc!


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje (ZDE a ZDE) v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském