Paroubkův vekslák v pozadí – Petr Benda

Jiří Paroubek, člověk z prostředí Restaurací a jídelen, měl vždy blízko k lidem, kteří se pohybovali v podobném prostředí. Jedním z nich je jeho hlavní mecenáš, „kontroverzní osoba“ Petr Benda, a není jediný.

Jiří Paroubek
reprodukovaná fotografie z vysílání mediální žumpy plné lejn ČT24

Řada tepličáků tvrdí, že Petra Bendu vídávali na přelomu 80. – 90. let postávat před teplickým Tuzexem. Petr Benda to vyvrací slovy, že se jedná o fámu, způsobenou koupí budovy bývalého Tuzexu. Pravdou je, že se uměl vyznat. V 90. letech provozoval v Teplicích diskotéky a skoupil v centru Teplic dvacet objektů. Poté se vrhl na politiku v ČSSD. Dotáhl to až na předsedu krajské organizace v Ústeckém kraji, kde se nejspíše seznámil s Jiřím Paroubkem, který si z Petra Bendy později udělal svého poslaneckého asistenta.

Petr Benda to dotáhl daleko i v komunální politice, dotáhl to až na náměstka teplického primátora Jaroslava Kubery. V té době bylo velmi výhodné být s ním zadobře, jak prohlásil jeden z jeho obchodních přátel: „Když budeš kamarád s Bendou, můžeš v Teplicích skoro všechno. Kdybys chtěl třeba postavit uprostřed teplického náměstí mrakodrap, tak právě Benda ti to zajistí.“

Jiří Paroubek měl i blízký vztah k další kontroverzní osobě z ústeckého kraje – k zavražděném „kmotrovi“ Romanovi Houskovi, členu ÚVV ČSSD, který byl po listopadu 1989 podezříván z provozování sítě nevěstinců na severu Čech. V 90. letech byl obžalován, že vydíral a vyhrožoval podnikatelům, kteří se zúčastnili dražeb budov.

Roman Houska žil s Janou Vaňkovou, hejtmankou ústeckého kraje. Jejich jména byla spojována s některými problematickými dotacemi a veřejnými zakázkami v severních Čechách. Jeho pověst severočeského mafiána Jiřímu Paroubkovi nevadila do té doby, kdy ho Houska podporoval. Jakmile ho přestal podporovat, Jiří Paroubek obrátil a snažil se ho potopit. Než se mu to podařilo, potopil ho vrah, který ho zavraždil před jeho vlastním domem.

Přesto ještě stačil Roman Houska o Paroubkovi prohlásit: Paroubek je novodobý Berija. Dokáže rozložit demokratický systém kdekoliv, kam se svou suitou veksláků a ranařů vstoupí. Za tyto slova ho Paroubek zažaloval. Ale soud nevyhrál. Budoucnost ukázala, že tato slova byla pravdivá.

Jiří Paroubek cítil, že i on, jako Václav Klaus a Miloš Zeman, by měl své myšlenky předávat pomocí svých knih. První vydal už v roce 2006. Druhou s názvem Evropa a svět očima sociálního demokrata vydal v roce 2008. Křest knihy v pražské restauraci Monarch nedopadla podle jeho představ. Hodinu po skončení akce se dostali do sporu dva jeho přátelé – Bohumír Ďuričko (agent StB, reg. číslo 46646, krycí jméno „Lipa“) a mladý Václav Kočka. Výsledek jejich rozepře znají všichni – mrtvý Václav Kočka ml. Ale kniha se velmi rychle, záhadným způsobem prodala. Předpokládám, že knihu skoupili jeho „přátelé“.

Se jménem Patra Bendy se širší veřejnost seznámila v listopadu 2009 díky narození Paroubkovy dcery a jeho „kmotrovství“.

Jenomže Jiřímu Paroubkovi chyběla politika, nebo spíše moc. Zvláště když byl přece nadán posláním od nějaké nejvyšší bytostí a on svou silou „buldozera“ je přece schopen dosáhnout svého cíle s jakoukoliv stranou. Zaměřil se na Českou stranou národně socialistickou 2005 (ČSNS 2005), kterou založili členové původní historické ČSNS, kteří odešli, když strana byla vytunelována a takticky poslána do konkurzu.

Ještě než odešel Jiří Paroubek z ČSSD, poslal do řad ČSNS 2005 bývalé členy ČSSD z ústeckého kraje v čele s Petrem Bendou a také svého starého kamaráda, prvního polistopadového předsedu ČSS a velkého rusofila – Jiřího Vyvadila, kterého ihned, Paroubkova pátá kolona v ČSNS 2005, zvolila místopředsedou strany. Jenomže Jiří Vyvadil se krutě zpronevěřil. Přes Paroubkův zákaz se zúčastnil akce pořádané ČSSD. Trest přišel okamžitě. Jiří Vyvadil na Paroubkův příkaz nebyl zvolen předsedou, jak bylo předem dohodnuto a byl okamžitě vyloučen. To samé potkalo i tehdejšího předsedu ČSNS 2005 Karla Janka, který se naivně domníval, že Jiří Paroubek vstoupí do strany a teprve poté bude demokraticky zvolen předsedou. Jenomže se stal opak. Jiří Paroubek zakládá 1. listopadu 2011 novou stranu s názvem Národní socialisté – levice 21. století; s cílem sloučit se s ČSNS 2005.

Na ustavujícím sjezdu 26. listopadu v Obecním domě Jiří Paroubek sloučení odmítl se slovy, že přejdou jen někteří jednotlivci. Samozřejmě pouze ti, o kterých rozhodl on sám. A aby měl jistotu, že se na jeho sjezd nedostane nikdo nepozvaný, rozestavil Petr Benda u všech vchodů své stopadesátikilové gorily, vycvičené jako vyhazovači na jeho diskotékách.

Na tomto ustavujícím sjezdu se Jiří Paroubek stal předsedou své strany. Jak by ne, když byl jediným kandidátem. Obdržel 233 hlasů a pouze dva se zdrželi. Tím o několik let předběhl jiného předsedu – Andreje Babiše. Po té si najmenoval místopředsedy podle vlastního uvážení. Konečně dosáhl toho, co si celá léta přál: absolutní vládu nad stranou.

Hned na jaře, jak je u Jiřího Paroubka obvyklé, zaplavily republiku bilboardy s omlazenou Paroubkovou tváří. Petra Bendu to stálo 12 milionů korun. Výsledek? V krajských volbách v Ústeckém kraji získala jeho strana obdivuhodných 0,41%. Paroubkův sen o hejtmanství, se kterým pevně počítal, se rozplynul v nenávratnu.

Náhle, pro Jiřího Paroubka nečekaně, se v roce 2013 konají předčasné volby. Ale třináctého září, šest dní před odevzdáním kandidátek, vydává prohlášení: „Proč nekandiduji ve volbách do sněmovny.“ V něm věčně ukřivděný Paroubek pláče nad tím, že se nedostal do ČT a že mu tištěná média nezveřejnila žádný jeho (určitě kolosální) článek. Asi zapomněl na dobu, kdy jako předseda vlády denně bombardoval svými články všechen tisk a vyžadoval jejich zveřejnění. Dále si postěžoval, že místo patnácti milionů, které by potřeboval na svou kampaň, získal pouze pět milionů, za což pochopitelně nemůže kandidovat, a proto dává příležitost svým spolustraníkům otrkat se ve volbách.

Jiří Paroubek přesně odhadl, že ani v těchto volbách neudělá díru do světa, tak se takticky stáhl, aby za propad nenesl osobní zodpovědnost. A ten propad dosáhl rozměru katastrofy. Lev 21-Národní socialisté, jak se strana přejmenovala, dosáhla pouhých 0,07%! Jenomže Jiří Paroubek se velmi rychle otřepal a rozhodl se, jako lídr, to zkusit ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, a opět neuspěl. Strana pod jeho vedením získala 0,46%. Svůj neúspěch vyřešil svým tradičním gestem. K 30. listopadu téhož roku rezignoval na post předsedy strany a po čase opustil i stranu. Své rozhodnutí zdůvodnil, že se chce věnovat rodině, akademické činnosti a veřejně prospěšným činnostem.

Prospěšnou činností asi myslel své cvičení, které se především skládalo s kloktání, cvakání a polykání. Pokud jde o akademickou činnost, tak tu nejspíše spatřoval v neustálém psaní různých blogů a poskytování rozhovorů, pokud možno před kamerami televize. Jednalo se „prý“ o výzkum, kolik jsou schopni lidi vydržet. Pokud jde o rodinu, tak se ji asi moc řádně nevěnoval, protože jeho manželství končí rozvodem o kterém jsou občané skoro denně konfrontováni. I o jeho podnikání má veřejnost značně detailní informace. A zjišťuje jakým dobrým byznysmenem Jiří Paroubek je. Podle jeho manželky Petry, Jiřímu Paroubkovi procházely rukama miliony korun z nelegálních příjmů. Nejdřív Jiří Paroubek přiznal, že od svého přítele Petra Michka (mimochodem také bývalý místopředseda a předseda LVA 21, který také z této strany odešel) si na podnikání půjčil 3,5 milionu korun na investice na burze. Peníze Jiřímu Paroubkovi půjčil Michek v roce 2016. Původně chtěl Michek peníze vrátit, nyní už je nevymáhá. Vyplývá to z žádosti o jejich vrácení, kterou loni v prosinci zaslal Paroubkově ženě Petře. Jiří Paroubek prohlásil, že je připraven si je odpracovat.

Ale zdá se, že první informace o penězích v sejfu nebyla úplně přesná, protože za pár dní, před objektivy kamer začal tvrdit, že všechny peníze ze sejfu zmizely a nejspíš je odnesla jeho bývalá žena. Zajímavé je, že chtěl obchodovat s penězi v hotovosti a aby Paroubek a Michek nebyli obviněni z praní černých peněz, dostával peníze od Michka postupně po 270 000 korunách, což je přesně maximální částka, kterou není třeba převádět přes banku. Typický případ praní černých peněz.

Možná ho zlákal případ jeho nedávného spolubojovníka Davida Ratha, kterého vytáhl do vysoké politiky. Proto se rozhodl kandidovat do Senátu. Jenomže k volební kampani potřebuje peníze; hodně peněz. A ty, poté co miliony zmizely ze sejfu, neměl. Naštěstí má okruh svých podporovatelů. Petr Benda, který Paroubka dlouhodobě podporuje a „půjčil“ mu milion korun na jeho řecký dům, okamžitě ukládá na jeho volební účet 200 000 korun a týden po něm přispívá Petr Michek, jehož jméno se objevilo v případě takzvaného Toflova gangu. Michek se také motal v případě akcií firmy RIA, které záhadným způsobem doputovali do firmy, kde měl podíl Stanislav Gross. Michek přispěl čtvrt milionem.

Podle Michkových slov, pokud si Paroubek řekne, pošle mu víc. Totéž se dá říci i o Petru Bendovi.

No řekněte, není ten Paroubek pěkný to šibal. A tohle nás chce zastupovat v Senátu.

Dokud se budou lidé jako Paroubek. Rath a další pohybovat v politice nevěstí to nic dobrého. Pouze zakonverzovaní nedobrého stavu české politiky.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském