Místo poučení z Mnichovské zrady jen tupé sebemrskačství

ČT 24 nemůže už překvapit lísavou vstřícností ke všemu germánskému, leč někdy anální úsilí jejích pseudožurnalistických týmů docela ohromí i otrlého. Osmdesát let po Mnichovském diktátu je příležitostí snad pro všechny redakční týmy, jak dostoupit téměř na dno agitátorského bahna.

Svatopluk Otava | foto: archív autora

Pan Kučera to umí…

Inu, opravdu jen téměř, poněvadž kroucení historií zviřuje tolik kalu, že dno je jaksi k nezahlédnutí, v nastalé temnotě se pak příjemně lapí nejen usměrňovači „historických“ analýz panu Kučerovi (Historie CS), ale i jinak zapomenutelným regionálním havlofilům (Regiony- ČT 24).

Pan Kučera si do svého pořadu může pozvat kohokoli, stejně si nakonec divák odnese vždy jen poněkud vykulený dojem. Pro téma Mnichov si vzpomněl na renomovaného historika Šebka, sezval i další docela fundované odborníky.

Ale ty roztříštěné kousky citovaných dokumentů, postojů a prohlášení nakonec nikdy nedospěly k hodnotícímu historickému verdiktu. Nikdo se neodvážil zkonstatovat, že nás v roce 1938 zcela podle západní „spojenci“ hodili přes palubu smlouvy-nesmlouvy, ale na konec vše vyznívá tak, že za všechno si můžeme my Češi sami, samostatnost si nezasluhujíce. Opravdu?

Anglány nezajímáme. Opravdu

Prý jsme neměli vyřešenu národnostní otázku. No, byl snad v Evropě tehdy a je i dnes nějaký stát, jenž ji vyřešenu má?

Naše hranice prý byly sporné, protože územní požadavky vznášelo i Polsko a Maďarsko. To je fakt. Ale územní požadavky vznášejí všechny státy Evropy donekonečna jeden proti druhému po celou historii kontinentu a hranice zemí Českého království jsou dodnes z tohoto dění spíše výjimkou ve své dnešní tisícileté podobě.

Pravda, v pořadu i zazněly varující věty Winstona Churchilla o své vlastní politické reprezentaci: „Mohli volit mezi hanbou a válkou. Zvolili hanbu a budou mít válku.“

On to ovšem neřekl z nějakých sympatií k Českému národu. Řekl to proto, že jej jako Brita německá rozpínavost dráždila a urážela. Také do poslední chvíle nehodlal přes enormní Benešovu snahu garantovat obnovu Československa v předválečných hranicích. Nehodlal nikdy uznat neplatnost Mnichovské dohody, jelikož ji před tím podpisem stvrdil jeho předchůdce Nevil Chamberlain.

Prý britská diplomatická tradice, zaznělo v pořadu. Spíše ovšem taková ta rasistická tradice. Dodržet smlouvy? Jde spíše o to, komu…

Vyhnali jsme „milé krajany“. To je téma ČT-24 k Mnichovu!

Ale několik hodin před Historií CS se po mnichovansku zaskvěly Regiony ČT-24. Jakého to bylo vzpomínání! Jak sudetské regiony kvetly, kulturně žily, dobře se snášejíce se svými českými sousedy, samá idyla, vstřícnost, multikulturalistický ráj.

Dodnes jezdí devadesátiletá babička kdesi do jihočeského pohraničí opečovávat (nebylo jen uvedeno jak v tom věku..,) podobu koselíka, co jej hodní Rakušané už v devadesátých letech tak pěkně opravili. A malinké muzeum tam rovněž je zbudováno!

A co severomoravský Bílovec? Místní, dosud česky hovořící Němec, horlivě okolí tamního kostela též upravuje, náhrobky bývalých genossen všechny očistil, v „náhrobkový háj“ upravil, činí se a činí. A náctileté studentky hovořily v místním muzeu, jak to muselo být strašné, když chudáci Němci byli po válce vysídleni a o své opečovávané domečky ti „dobří“ sousedé přišli.
O Ordnerech, vraždách a 300 000 mrtvých Čechoslovácích ubitých či padlých za Druhé světové války ani slova!

Chápete to? Máme vzpomenout výročí předvečera největších, Němci rozpoutaných jatek a ČT-24 se věnuje německým „obětem“, co se jich aktivně účastnily!? Jsme už zase Protektorát?

Jedna věc je jistá. Měli jsme se bít na smrt a budeme se muset bít. O naši vlast vždy byl je bude zájem a jen tak nás v ní nenechají. Kdo? Nikdo!