„Nepracujícím Romům žádné dávky!“

„Nepracujícím Romům žádné dávky!“ hlásají určité skupiny lidí a veřejně to demonstrují s přáním, ať takoví Romové zemřou hlady. „Zavřít je až zčernají, ty rasisty, co to hlásají,“ volají zase jiné skupiny lidí – na demonstracích, na internetu i jinde.

David Gruber | foto: wikipedia.org

„Pryč s Babišem,“ volají jedni dunivě a nesou transparenty stejného ražení. „Babiš je skvělý politik, šlape na kuří oko těm zlodějům a tunelářům z tradičních politických stran – a proto jej oni nenávidí,“ prosazují vehementně zase jiní.

Ještě bych mohl dodat stejně antagonistické odstavce o

  • multikulturalismu a migrantech,
  • gender problematice; včetně hnutí „mee to“, kterému opačná strana názorového spektra dává výsměšný název „why me not?“,
  • možných manželstvích homosexuálů a leseb,
  • zvířatech v cirkusech, zda ano či ne,
  • tom, kdo má rozšiřovat naše jaderné elektrárny a inkasovat pět set miliard, z kterého státu že je dodavatel-anděl a z kterého dodavatel-ďábel“,

a dalších tématech, které déle či kratčeji hýbou veřejným míněním, diskusemi, názorovému střety.

Jenomže:

loading...

Tam všude se střetávají různá tvrzení. A staletími osvědčené úsloví praví: „Pouze hlupák suverénně tvrdí, moudrý člověk je plný pochybností.“ Zkráceně „hlupák tvrdí, moudrý pochybuje“.

Nemusím snad dlouze připomínat triviální věc, že k solidní spokojené společnosti, k fungujícímu a prosperujícímu civilizovanému mírovému právnímu státu vede moudrost. Opak moudrosti, hloupost, naopak vede k opakování historie, k opakování největších krvavých hrůz, ke zmaru, potu, krvi a slzám, k neštěstím a tragédiím.

Není tedy lepší, aby lidé místo tvrzení raději pochybovali? Nejspíše ano, ale pochybováním by neměla ta duševní činnost moudrých končit. Pochybování je jen první fáze správného moudrého procesu. Další fází je přemýšlení, studování pramenů, racionální čtení a inteligentní vnímání, které odlišuje solidní texty od trikových fake news. Kombinování podle zásad výrokové logiky. Třeba na základě toho všeho nakonec moudří lidé dojdou k závěrům, které jsou blíže jedné krajnosti než druhé. Pak už to nevadí – hlavní věc je, že je to podloženo logikou, argumenty, neprůstřelnými podpůrnými fakty.

Nad hloupostí lidských mas se pozastavoval už starořímský Seneca: „Unusquiusqe mavult credere quam judicare.“ Každý chce raději věřit než přemýšlet. Je o tom více u triku H30 z úplného výčtu 128 historických řečnických triků všech zemí a dob popsaných v encyklopedii řečnických triků.

A proč se blogy s těmi krajními tvrzeními čtou tak mohutně a blogy o umění správně uvažovat tak málo? Odpověď najdete výše – u Seneky.

Ale byl nejen Seneca, v historii bylo těch statečných lidí mnoho, kteří měli těžkou hlavu z lidské příliš tvrdící a málo myslící hlouposti. A kteří se snažili tento průšvih zvrátit nebo zmenšit. Lidí, kteří chtěli aspoň silným způsobem popsat tu agresivní hloupost, která varující přemýšlivé novátory nenávidí, nenávidí až k smrti.

loading...

Skočme v historii lidstva od Seneky hned ke Karlu Čapkovi. Mám konkrétně na mysli jeho drama Bílá nemoc(1937). Masoví „tvrdiči“, kteří raději věří (nějakému charismatickému zločinnému vůdci), tvrdí, že válka je ta nejlepší věc na světě. Moudrý doktor Galén přemýšlí, jak tomu šílenství zabránit. Ač lidumil, zkusí trochu komunikačně zatlačit na mocného politika Maršála a mocného podnikatele barona Krüga (Krieg je německy válka). Oba dva zlosynové budou mít z té války miliardy do vlastní kapsy, akorát… akorát že to bude stát maličkost – spoustu neštěstí, spousty životů nevinných lidí.

„Ale hoši,“ jako by jim říkal Galén, „možná vás nezajímají miliony ztracených životů, ale což takhle varianta, že bude ztracen život jediný – ten váš? Nezařídíte-li mír, já vám nebudu léčit vaši nemoc, a zemřete.“

To už je pro sobecké hajzlíky jiné kafe – že se ztratí miliony životů, je jim fuk, ale jeden život?…

Masový lid tvrdil a vyřvával ta svá tvrzení na demonstracích, Galén přemýšlel. Lidu se Galén nelíbil, lid Galéna v tvrdícím afektu ušlapal k smrti – a tím si spolehlivě zajistil svou vlastní záhubu.

Zkuste si vygooglovat něco o léku na naši hašteřivou komunikační všeobecnou epidemii, zkuste to třeba s heslem „Argumentačním faulům a různým řečnickým trikům je v naší zemi konec!“ A mrkněte i na to, jak se někteří jedinci z masového lidu negativně stavějí k dnešnímu „lékaři“.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském

Čtěte dále:

loading...