Cenzura: Tento projev profesora Petra Piťhy mu byl díky aktivitě české diplomacie v Itálii zakázán přednést

Stojíme tu dnes a dnešek vzešel z minulosti. Připomínáme si letos stoleté výročí konce 1. světové války, který radikálně změnil geopolitickou mapu Evropy a s tím i celý život společnosti.

P. Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc. | reprodukovaná fotografie z havloidní mediální žumpy ČRo (irozhlas.cz)

Vezměte si například, že vzpomínáme na hrdiny, kteří byli příslušníky všech možných církví, ale ani jediný z nich nepatřil k Československé církvi husitské, která se zrodila až v důsledku vzniku Československa. Je dobře, že je tu s námi biskup této církve, protože se k ní přihlásilo také mnoho hrdinů, kteří válku přežili. Co se padlých týče, nemají s Československou církví husitskou společného doopravdy nic.

Vzory

Dnešek na nás klade požadavky dneška, a proto se musíme, jistě s dostatečnou znalostí minulosti, dívat do budoucnosti. Je před námi celá řada otázek a budu se zabývat třemi, které se nabízejí při této slavnosti.

Hodně se dnes mluví o nedostatku pozitivních vzorů. Nemáme vzory! Není to pravda, protože nějací ti zpěváci, modelky a sportovci by se našli. S tím ovšem nevystačíme. Položme si otázku, proč vzory nemáme. Máme přeci svaté, například sv. Václava, sv. Anežku, sv. Františka. Katolický věřící cyklicky procházel a prochází celoroční galerií vzorů. Máme velké národní hrdiny. Všechny a každého zpochybníme. Kdyby se někdo nový měl objevit, znemožníme ho ihned.

Voláme po vzorech, ale nechceme je, protože nám nastavují zrcadlo. Řídíme se novým náboženstvím konzumismu s jinou hierarchií hodnot. Na špici dokonalosti stanul bohatý podvodník, který úspěšně uniká před zákonnou spravedlností. Navíc voláme po pozitivních vzorech, ale zapomínáme, že vzorem v určitém okruhu můžeme a máme být každý, kněz ve farnosti, rodiče v rodině, učitelé ve třídě atd., atd. Zkrátka nemáme vzory, tak se jimi nemůžeme stát. A co Desatero? Je jiná doba. Poprvé se ptám: „Není za tohoto stavu pokrytecké klást věnce k hrobu hrdinů?“

loading...

Obrana

Dalším problémem je aktuální otázka obrany. Jsme zde, abychom uctili muže, kteří při ní položili život. Byli to vojáci. My dnes vojáky máme, jsou stateční, rozkazy do písmene plní, mnozí položili život. Ale vojáky nejsme. V duchu konzumismu jsme zrušili povinnou vojenskou službu.

Výsledek? Máme hodně generálů, plukovníků, početná ministerstva obrany, ale málo mužstva. Nepočítal jsem to, ale i s generalitou, lékaři, kuchaři a hudbou to bude ani ne dva vojáci na kilometr ohrožených hranic. Zdraví muži sedí v lenoškách doma, rozčilují se, když obrana nějak selhává, protože přece řádně platí daně, což je jediná občanská povinnost. Zachvění z tělesného nebezpečí, které si mnohý chlap občas potřebuje dopřát, řeší riskantními sporty.

Vyvstává i otázka, co se brání. Majetek obecně vzato je slabší důvod. Pro ten se spíše vraždí. Silný důvod je život, rodina, děti, kamarádi, ideál. Je přitom všeobecně známo, že bojuje-li voják, aby zachránil jen svůj život, bývá zpravidla zastřelen ranou do zad. Podruhé se ptám, zda není pokrytectvím klást dnes věnce na hroby hrdinů.

Identita

Posledním, třetím, problémem je exponenciálně vzrůstající krize identity. Jde totiž o to, co nás ohrožuje. Shodneme se všichni, že migrace. To je vážný, ale zcela povrchový jev něčeho jiného. Za migrací stojí dnes nesmiřitelný fanatismus islamistů. Nápory migrantů jsme si zavinili sami, protože nás rozložil dlouhodobý blahobyt.

Prvé migranty jsme pozvali z lenosti sami a další láká málo zalidněné území společnosti, která z lenosti vymírá. Jsou i další příčiny. Jsme ohroženi zmíněnou ztrátou identity, které jsme sami doširoka otevřeli bránu sebevražednou ideologií multikulturalismu. Vezměme jen kousíček z toho, který se týká Evropy. Tvrdit, že jsem Čech, protože jsem Evropan, je očividný nesmysl. Jsem Evropan, protože jsem Čech. Z tohoto uzákoněného nesmyslu vyplývá, že zanikají, dokonce jsou už mnohdy i trestné, pojmy vlast a národ.

Od doby nacismu je skoro zakázáno mluvit o nacionalismu. Ale pozor, nacionalismus romantismu 19. stol. byl ušlechtilým hnutím. Ani Richard Wagner ani Fridrich Schiller nebyli nacisti. Že se Hitler s Goebelsem na ně odvolávali, na tom nic nemění. Co tedy máme hájit? Evropu, která navíc sama nemá žádnou ideu, protože se zřekla své identity dané křesťanstvím?

loading...

Vzmužme se

Poslední smrtelnou ranou pro identitu jsou již přijaté a navržené zákony genderismu. Identita se projevuje schopností zodpovědět otázku, kdo jsem? Kdo jsem, když nevím, k jaké patřím kultuře, k jakému národu, co je moje vlast? A nejnověji k jaké rodině patřím, když má být rozbita a postavena mimo zákon? Když nemusím vědět, kdo je můj otec a dokonce ani moje matka? Nemusím vědět, zda jsem žena, muž či hermafrodit, resp. mohu to libovolně a opakovaně měnit?

Shrnu to, když nevím, zda jsem člověk, když jsem postaven níž, než všichni živočichové, kteří se množí pohlavně? Ptám se potřetí. Není při tomto mravním debaklu společnosti pokrytecké vzdávat vojenskou a státní poctu padlým hrdinům?

Vrátím se nyní k postavě sv. Václava, jehož sochu jsem byl vyslán požehnat. Je bezesporu velkým vzorem, ale ve své vlasti byl vícekrát zneužit, následně zpochybněn a popliván. Byl statečným vůdcem svých rytířů a mužů ve zbrani při ochraně vlasti. Byl jednoznačným obráncem a budovatelem křesťanské jedinokulturnosti své země. Je patronem mé země a vašeho města Arca. Pohleďme na něho a vzmužme se!


„Otec Mons. prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., dr. h. c. měl 23. září tohoto roku přednést projev v italském městě Arco u příležitosti požehnání sochy svatého Václava, patrona města. Promluva nebyla přednesena „z diplomatických důvodů našich zastupitelů v Itálii“. Jinými slovy – profesoru Piťhovi byl projev zakázán. Čtenářům Protiproudu chceme umožnit, aby posoudili, proč asi…“ píše Protiproud.cz.


Zdroj.

Čtěte dále:

Německo opět doupětem zkázy civilizace, po nacismu... Fakt, že neomarxisté mají cílený plán na rozvrácení západní civilizace, nemusí být podle mého názoru jen spikleneckou teorií. Snaha rozvrátit vše, co ...
Všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si vša... Co se stane, když starosta malého města zadá zakázku v řadu desítek tisíc bez výběrového řízení? Přijde si pro něho policie,  Luegenpresse (prohlaný t...
Za co vam hybridni agenti zablokuju fejsbučkovy uč... Moji milovani neziskovi sudružky a sudruzi. Naši nevzdělani spoluobčani maju předsudky a ksenofobni tendence a narustaju nam tu socialně patologicke j...
Včera chuligáni a vandalové. Dnes umělci, performe... Dobrá zpráva! Na pořádného vandala či chuligána takřka nenarazíte. Teď je každý aktivista, umělec nebo performer, nejlépe všechno dohromady. A pokud k...
Dva druhy populismu: Tak pozor, kdo Vás platí za V... V následujícím textu se pokusím ukázat, že pod termín populismus může označovat dva různé jevy, často dokonce jevy opačné ve smyslu politického myšlen...
Umělé maso? Bude muset jíst jen jedovaté věci jako... Umělé maso se stává miliardovým byznysem, který se snaží vecpat do jídelníčků mnoha zemí světa. Ne náhodou si čelný představitel produkce "plastového"...
Migrace je vrahem. Německo je už po smrti "Sedněte si do auta, jeďte do Německa, hodně se koukejte, pak se vraťte a znovu se zamyslete nad těmi nesmysly, kterými zaplavujete veřejný prostor. Ž...
Přívětivé samomluvy Miroslava Macka Předem říkám, že Miroslava Macka mám rád. S většími či menšími pauzami jej sleduji od jeho vstupu do politiky v listopadu 1989. Upoutala mě šíře jeho ...
Hodnotné informace získané ve veřejném zájmu: Rusn... Michal Fraiman o tom, jak byli Češi zase jednou světoví, o světě plném kamer, mikrofonů a odposlechů, které se staly znamením doby. Ta zpráva obletěla...
Česká republika je rájem udavačských úchyláků a bo... Výchova aktivistů u nás: Co Čech, to udavač. Vstanou noví Morozovové? Po bolševicku myslet, mluvit i konat. Jak se stát miláčkem neziskovek. Kdy "upoz...
loading...