Češi se ani po třiceti letech nevyléčil z totalitních praktik!

A nejvíc to platí o skalních stoupencích tzv. „pražské kavárny“. Ti by i po třiceti letech nejraději kádrovali své spoluobčany s jiným názorem a určovali by, kdo na základě svých politických idejí něco smí či nesmí dělat.

Libor Čermák

Je smutné, že i po třiceti letech tzv. svobody a demokracie pořád ještě někdo přemýšlí tak, že jestli má někdo jiný politický názor než on, že by mohl snad být nějak nebezpečný. Jak je například možné, že si myslí, že pokud někdo má rozdílný politický názor než on, že vůbec může pracovat například ve školství? To se přeci podle něj nemůže trpět! „Jestliže má někdo diametrálně odlišný politický názor, než je ten můj patent na rozum, tak by v takovémto oboru přeci vůbec neměl pracovat! To sem mu přeci musí nějak znemožnit.“ Tak to jeho myšlení zřejmě vypadá.

Jen se na ten „výkvět svobody a demokracie“ podívejte: „ZDE„. Já jsem se tam například o sobě dozvěděl neskutečné onanie, že to až vypadá, že ve svých zájmových útvarech nedělám s dětmi nic jiného, než, že do nich cpu své politické názory. Jenže, kdo čte mé blogy bez předpojatosti, dobře ví, že já jakoukoliv indoktrinací politických ideologií do dětí přísně pohrdám. Většina těch, co se tam předváděla a moji maličkost by nejraději zapsali někam na přední místa jejich kádrovacího seznamu, zastydli někde ještě před listopadem 1989. Vůbec si nevšimli toho, že mezi tím přišla nějaká sametová revoluce a s ní i právo na svůj vlastní názor.

Ona vůbec ta tzv. „pražská kavárna“ někde zastydla. Oni se sice pořád vidí někde v západoevropských státech. Ale spolu s tím by k nám nechtěli od nich přejímat jen to dobré. Ale bohužel i to špatné, jako jsou například multikulturalismus, genderismus, juvenilní justice nebo politická korektnost. Ano i západní civilizace má své mouchy. A na nás je, abychom se z toho poučili a pokud možno se tomu vyhnuli.

Co říci závěrem? Mnozí se tam pozastavovali i nad mými aktivitami i v rámci skautského hnutí. Ano, v posledních cca třech letech se věnuji i aktivitám v rámci oldskautingu, neboli Kmene dospělých (viz ZDE). Jenže při této příležitosti jsem si vzpomněl na jednu příhodu cca 8-10 let starou. Tehdy jsem připravoval webové stránky kdysi zaniklého skautského střediska v Praze-Uhříněvsi. Dělal jsem to pro svého skautského vůdce z dětských let (a mimo jiné i prvního polistopadového starostu naší MČ), který je dnes už bohužel dva roky na pravdě boží. Součástí tohoto webu byl i zápis ze schůze místních skautských činovníků krátce po listopadu 1989. A tam bylo napsáno něco v tom smyslu jako, že se schůzí linulo heslo „Nikdy nevstoupíš do KSČ“. Já jsem mu to tam tak přepsal. Ale když to ten starý skaut viděl, řekl mi s odstupem těch 20 let od sametové revoluce: „Počkej, tohle to tam být takto napsané nemůže. Skauting je přeci mimo jiné i výchova mládeže k pluralitě názorů. A nikoliv výchova k potlačování názorů druhých. Něco takového tam nemá co dělat.“ A tak jsem to tam z toho nakonec vymazal.

loading...

A to by si měli vzít k srdci i všichni ti mí kádrováci jak ze zdejšího blogu na idnes, tak i z té bláznivé diskuze. Už třicet let máme svobodu a demokracii. A v ní má tak přeci každý na svůj názor právo. A ne, že mne někdo bude takovýmto způsobem kádrovat za to, že se jim zrovna ten můj názor nelíbí. To zkrátka a dobře do demokracie nepatří. To patří jen a pouze někam do totalitní společnosti, kde chtějí nějací „nadlidé“ diktovat druhým, co si mají a nesmí myslet. A v takové společnosti já žít nechci.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském

Čtěte dále:

loading...