Kolik činí správná starobní penze?

loading...

Můj dávný známý Tomáš Zdechovský sem napsal úvahu na téma, že přidat důchodům zhruba tisícikorunu od začátku tohoto roku vypadá sice na první pohled dobře, ale že stále jde o relativní snížení penzí.

David Gruber | foto: wikipedia.org

Celý článek Tomáše Zdechovského na blogu idnes je zde. Tomáš porovnává výši průměrné penze s výší průměrného platu jako takového a též s výší platu poslance. Letošní propad na straně seniorů je evidentní.

Tristně šokující však pro mne je, že se objevují názory, že senioři zaslouží ještě méně, protože právě oni byli na vině toho, že byla totalita a ekonomický zmar. Šokující na tom je, že nelze házet všechny do jednoho pytle (jde o typický argumentační faul neboli řečnický trik, konkrétně je to trik H19 z knihy Konec manipulace). Ano, někteří skutečně zaslouží méně. Na prvním místě zaslouží méně ti, kteří se zločinným režimem aktivně spolupracovali, kteří své kariéry zbudovali na ničení kariér slušných lidí. Na druhém místě asi zaslouží méně členové normalizační KSČ, tedy asi jeden a půl milionů lidí. (Čest řadě výjimek mezi nimi.) Na třetím místě možná trochu i někteří ti, kteří za normalizace směli po maturitě studovat univerzitu a oficiálně dosáhnout doktorátu (opět čest řadě slušných výjimek mezi nimi)…

Ale pak je opačný konec spektra. Lidé, kteří se spoluprací se zločinným režimem nezkompromitovali vůbec, kteří podávali ve své práci špičkové výkony, ale byli odkázáni na řádově nižší odměny a platy než jejich stejně schopní a stejně výkonní kolegové třeba v Západním Německu, Francii, USA.

Uvedu pár příkladů z duševní práce:

loading...

Psychiatrem a psychologem světové úrovně byl jistě pan doktor Miroslav Plzák, mj. zakladatel nového oboru matrimoniologie. Stále se u nás všeobecně neví, jak je v průměru ceněna práce takových průkopníků a autorů řady knižních bestsellerů v normálním světě. Nuže – v normálním západním světě by pan Plzák v 80. letech inkasoval za jednu svou přednášku sumu kolem 10 000 (deseti tisíc) amerických dolarů. Telefonický dialog dr. Plzáka při sjednávání ceny však v 80. letech vypadal úplně jinak. Můj bývalý šéf z vysokoškolské katedry, také psycholog, byl kdysi u takovéhoto Plzákova telefonického jednání osobně – a mně to jednání doslova interpretoval:

telefon: Haló, tady zájemce o vaši přednášku, kulturní dům z krajského města XY, vážený pane doktore Plzáku… Jste ochoten přijet a přednášet?

Plzák: Ano, rád přijedu. Jak dlouhou přednášku byste si představovali?

telefon: Dvě hodiny, i s dotazy.

Plzák: Kolik činí honorář?

telefon: Podle vyhlášky – 70 (sedmdesát) korun československých. Plus náhrada cestovních výdajů.

loading...

Plzák: Beru.

Doktor Plzák nemohl nebrat. Ceny byly pro všechny přednášející stejně. (Představte si toto třeba v tenisu – Roger Federer za vyhrané finále grand slamu by obdržel stejně jako pinkající strejda za vyhraný zápas v okresním tenisovém přeboru.) Ceny v ČSSR napevno stanovovala zákonná norma, vyhláška 18 Sbírky zákonů z roku 1981: Třicet pět korun za hodinu pro jakéhokoliv vysokoškolsky vzdělaného přednášejícího. Pro středoškolsky vzdělaného 20,- Kčs za hodinu. A přes to nejel vlak.

Snad – když kulturní zařízení o nějakého renomovaného přednášejícího hodně stálo, tak mu místo dvou hodin „napsali“ do „delegačního lístku“ hodiny tři.

Daň z takovýchto „výdělků“ byla pro svobodné nebo ženaté bezdětné 32 procent, pro „dětné“ asi 20 procent.

Na stejnou notu nedoceněnosti si mi osobně stěžoval docent Rajko Doleček– kdysi jsme se potkávali v Československé televizi a také jsem s ním dělal velký rozhovor do novin. Rajko trpce kritizoval tehdejší stav, kdy třeba národní umělec za Nedělní chvilku poezie inkasoval od televize honorář 2 000 korun, ale on, Rajko, byl v televizních honorářových tabulkách veden v mnohem chudší kategorii „laik“.

„Nejsem já snad také někdo jako národní umělec v endokrinologii?“ ptal se trpce Doleček.

loading...

Velké pozdvižení v 80. letech vzbudily honorářové podmínky spisovatele Vladimíra Párala za přednášku v Obvodním kulturním domě Ostrava-Poruba. Páral byl hvězdou nejvyšší velikosti, jeho romány vycházely každý ve více než stotisícovém nákladu… Narvaný velký sál slušně platících diváků byl očekávatelný na sto procent.

Po náročných jednáních Páralovi v OKD Poruba slíbili nějakým „šolichem“ odměnu 400 Kčs brutto. Plus – vrchol spisovatelovy rozmařilosti a pořadatelovy vstřícnosti – krásnou mladou hostesku coby Mistrovu průvodkyni po celou doby jeho pobytu v Ostravě.

O této neslýchané finanční výjimce se v Ostravě mluvilo několik týdnů…

No, dosti příkladů, kterých by mohlo být ještě hodně. Ve svobodném tržním vyspělém státě by samozřejmě Plzák, Doleček i Páral nebyli pouze dolarovými milionáři, ale nejspíše miliardáři. A od jejich celoživotně vydělaných miliard ( a z nich zaplacených stamilionových daní státu) by se odvíjela i jejich dnešní starobní penze, jistě v měsíčním horizontu milionová (kdyby ještě žili).

Stejně by tomu bývalo bylo třeba u Emila Zátopka, profesora Otto Wichterleho, u špičkových chirurgů, špičkových technických vynálezců…

Jak tito Plzákové, Dolečkové a podobní zavinili totalitní mizerii? Nijak! Ba velmi v ní trpěli ohromnou nespravedlností. Nespravedlností, kterou nemůže ani zdaleka kompenzovat třeba rozdílná úroveň cen v obchodech a jiných životních nákladů.

loading...

Nestačí na ně jen občas nostalgicky zavzpomínat – platit je třeba! Co kdyby někdo v našem parlamentu dnes přišel s návrhem, aby byli odškodnění třeba dědicové těchto mistrů svého oboru normalizační doby. Dědicové těch mistrů jistě prokazatelně přišli o velké peníze z jejich ušetřených milionových penzí. Anebo – třeba někteří z takových mistrů jistě ještě žijí – coby chudí starobní důchodci. Což takhle navrhnout a poskytnout jim dnes důchod třeba ve výši desetinásobku poslaneckého platu?

A že „na co by jim to bylo?“, zeptá se nazlobeně zapšklý rovnostář? Na co, to nevím, to je jejich věc; ale podstatné je, že si to ZASLOUŽÍ.

A stejně podstatné je, že by takovýto stav motivoval mladší obyvatelstvo k tomu, aby jednou byli také špičkoví. Aby se mladí učili nikoliv šikovně získat dotaci, ale šikovně vydělat svému státu a tedy lidem této země miliardy. Pak bude dost i na téměř jakékoliv penze a Schillerová bude lomit rukama, že neví, jak to všechno utratit, ha.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském

Čtěte dále:

Nepokoje v Německu; Logická reakce Kousek za našimi hranicemi vypuklo to, co se dalo už delší dobu očekávat. Demonstrace proti uprchlíkům a hon na domnělé imigranty. Sau Merkle - Sv...
Stát nahrazuje muže! Budou zootechnici inseminovat... Nikde se více neprojevuje úpadek společnosti než tam, kde jde o rodinu a potomstvo. Návrh, aby muži už nemuseli konat svoji reprodukční povinnost v př...
Zákaz kouření po česku… Zákon bude a hospody stejn... Češi mají jeden velice zajímavý sport. A jsou v něm velmi úspěšní. Mistrně obcházejí legislativu a dělají ze zákonů trhací kalendář. Mohou za to občan...
Parlamentní demokracie fungovat nemůže, bylo by to... Proč parlamentní demokracie nefunguje a nikdy fungovat nebude. Nikde na světě. Občané mají nějaké názory a zájmy, poslanci mají jiné názory a zájmy. K...
Přínosy legalizace konopí Legalizace marihuany a její dovolená konzumace je jedním z témat, které každoročně několikrát zazní ale nějak se s touto problematikou dále nic neděje...
Havloidi byli potřetí sraženi na tlamu Je těžké definovat, co to je pravdoláska a pravdoláskař, protože se jedná o silně heterogenní skupinu lidí. Na jedné straně v ní pevně trůní lidé jako...
Atentát každý týden? Však, vy psi nevěřící povolít... Kdysi někde, snad ve filmu zazněla věta: Pokud je někdo ochoten zemřít, může zabít kohokoli na světě. Samozřejmě, i amerického prezidenta. V neděli 22...
Češi se ani po třiceti letech nevyléčil z totalitn... A nejvíc to platí o skalních stoupencích tzv. "pražské kavárny". Ti by i po třiceti letech nejraději kádrovali své spoluobčany s jiným názorem a určov...
Konec cikánského problému, vše vyřešeno mávnutím k... Už několik dní sleduji všechny možné zprávy. Poctivě nic nevynechávám, žádný televizní kanál ani žumpu. Mám pochybnosti a tak přecházím k internetu. M...
Chléb matky Sáry Jak se v legendách, které putují nad Mezopotámií, jako komety, říká "bůh je velký a všemocný a křivdy neodpustí" a tak dnes Lahmadžun vytlačuje Pizzu ...
loading...